fbpx

Když člověk začne sobecky u sebe, je spokojená celá rodina, říká byznys koučka 1 fotografie
Zdroj: Se svolením Lucie Dědkové

S Lucií Dědkovou o specifikách podnikání na mateřské dovolené, o tom, co spojuje úspěšné projekty a proč je důležité vybalancovat emoce i rozum

Zveřejněno: 8. 2. 2024

Lucie Dědková nabízí poradenství komukoliv, kdo potřebuje poradit s podnikáním, rozjet byznys či zapracovat na marketingu. „Nezáleží na tom, v jaké roli se zrovna člověk nachází. Vždy beru v potaz hlavně jeho specifické potřeby,“ říká maminka dvou dětí, která díky svým zkušenostem pomáhá rozjíždět byznys právě i ženám na mateřské dovolené.

„Maminky často řeší nedostatek času a hledání priorit. Radím jim, že je dobré část agendy v podnikání delegovat na někoho jiného, mluvit o chodu rodiny s partnerem a nebát se říct si o pomoc, když ji potřebuji. Lidem hodně pomáhá inspirovat se od druhých. Proto s nimi sdílím, co se osvědčilo přímo mně,“ popisuje sympatická Lucie. 

Jak dlouho po porodu jste začala pracovat? Začínala jste s činností od začátku, nebo jste pokračovala v tom, co už jste dělala předtím?

Po prvním porodu jsem se začala věnovat podnikání a už jsem věděla, že se do zaměstnání nevrátím. Během prvního půl roku jsem začala rozjíždět vlastní mateřské projekty Nesladkář a ProEvinku, ale také jsem zůstala věrná své původní zdravotnické profesi, takže jsem pracovala i na zdravotnických projektech. Byla to témata, o která jsem začala mít přirozeně zájem. Co se týče druhého porodu, tak to vás možná pobavím. Na svých projektech jsem totiž pracovala i v porodnici.

Co podle Vás ženám nejvíce brání v tom, aby začaly na mateřské podnikat?

Mezi nejčastější důvody patří nedostatek času nebo nízká podpora od okolí. Mateřskou ale vnímám jako výjimečnou příležitost s podnikáním začít. Ženy totiž mají prostor si to vyzkoušet, a to za větší finanční jistoty, která jim z nové maminkovské role plyne (nižší odvody, flexibilita apod.) Hlavní překážkou jsou ale ženy samy sobě. Mají různé strachy z neznámého a potíže s odvahou. To je ale podobné i u žen, které maminkami nejsou nebo už mají děti odrostlé. Je to přirozené, protože člověk skutečně vstupuje do neznáma.

Maminky mají skvělé nápady a umí se pro ně jednoduše nadchnout. To je skvělý základ, ale někdy zapomenou, že úspěšné podnikání vyžaduje pečlivou přípravu a průzkum trhu, a to nejen mezi kamarádkami či známými. Bude se moje služba či produkt skutečně prodávat? Kolik bude počáteční časová a finanční investice? To jsou jen dvě z desítek klíčových otázek, bez kterých se může stát, že v podnikání pojedete na mrtvém koni.

Emoce jsou důležité, ale v byznysu by měly být dobře vybalancované s racionálním přístupem.

Co podle Vás spojuje podnikatelské projekty, které mají úspěch?

Hlavním pojítkem úspěšných projektů je promyšlenost. Největší úspěch obvykle sklízí projekty, které nebyly dělané horkou jehlou, a každá fáze byla dobře promyšlená dopředu. Také je důležité, aby si podnikatelé ověřili, zda je jejich projekt životaschopný. To znamená, že si udělají úvodní rešerši trhu, zjistí, kdo je jejich cílová skupina, a nezapomenou na marketing. Už v začátku je také potřeba vědět, jakým způsobem bude projekt vydělávat. To právě u maminek, začínajících podnikatelek, často chybí. Do projektu skočí po hlavě a je pro ně těžší oprostit se od emocí a uvažovat čistě byznysově. Pravidelně slýchám příběhy, kdy ženy do projektu nasypaly spoustu času a peněz, ale výsledek žádný. Emoce jsou důležité, ale v byznysu by měly být dobře vybalancované s racionálním přístupem.

Mnoho žen po porodu či ještě před ním pociťuje takzvaný baby brain, který se projevuje zhoršením krátkodobé paměti, neschopností se soustředit a dalšími příznaky, což může vést k potížím, když se chtějí vrátit do práce nebo začít podnikat. Setkala jste se s tím? 

Já osobně jsem tím netrpěla, ale je pravda, že by to možná spíše měli posoudit lidé kolem mě. Naopak jsem pociťovala chuť objevovat nové možnosti a měla jsem spíše takový „byznys brain.“ Pokud se s tím ale některá žena setká, neměla by se rozhodně do ničeho nutit. Jsem hlasitý zastánce toho, že bychom měli poslouchat své tělo. Pokud se necítíte připravená, dejte si načas. Začít podnikat můžete totiž kdykoliv.

Na druhou stranu je vědecky potvrzené, že matky během mateřství nabydou i zcela nové kognitivní schopnosti či dovednosti. Jak lze tyto využít v práci či byznysu?

To je přesně můj případ. Po druhém porodu jsem si uvědomila, že mateřské a zdravotnické projekty nebudou tak úplně moje celoživotní vášeň. V šestinedělí jsem proto začala intenzivně pracovat na seberozvoji a sebepoznání, abych si našla „to svoje“ a dělala jen to, co mě skutečně naplňuje.

Jak se vypořádat s pocity viny z toho, že se nedostatečně věnují dětem, které některé pracující matky pociťují?

Mně funguje dávat si dostatek opravdově prožitého času s dětmi. Není to o délce, ale o tom, že když jsme spolu, tak pořádně. Pokud jsem někdy pracovně zatíženější, tak společně s dětmi zakončuji i začínám den. Chodíme spát na takzvanou valnou hromadu. Dáme si tři matrace vedle sebe a společně usínáme. U toho se mazlíme a povídáme si. Druhý den se společně probouzíme. Snažím se dávat na svůj pocit i na to, co říkají děti a partner. Vnímám potřeby nás všech a přijde mi, že je to ve výsledku o kvalitně stráveném čase.

Současně vysvětluji dětem, proč s nimi teď zrovna nemůžu být. Na druhou stranu mám na ně mnohem více času, než kdybych byla zaměstnaná. Mohu si je nechat doma, když jsou nemocné, nebo si pro ně do školky jedu už po obědě.

Nesmím zapomenout na to, že se s dětmi doma bavíme o penězích. Říkáme si, že věci něco stojí, a já vydělávám peníze, abychom si mohli vyrazit na výlet a koupit si svačinu. Na pocit viny mi totiž nejlépe funguje, když jsem opravdu spokojená. Pokud člověk začne „sobecky“ u sebe, bude pak spokojená i celá rodina.

Mnoho žen, maminky nevyjímaje, má dobré nápady, ale něco jim stále brání je začít realizovat. Co radíte v takových případech?

Nejčastěji jde o strach z neznáma. Pro zkušeného podnikatele nejsou například daně a účetnictví žádný strašák, naopak pro začátečníka je to velký stres. V začátcích u žen také vnímám tlak od okolí. Časté jsou úvahy typu, že podnikání věnují spoustu času a peněz, takže by měly co nejrychleji začít vydělávat. Všechno má ale svůj čas.

Na děti mám díky podnikání mnohem více času, než kdybych byla zaměstnaná. Mohu si je nechat doma, když jsou nemocné, nebo si pro ně do školky jedu už po obědě.

Mně dobře funguje srovnat si myšlenky a říct si – proč to chci? Pravidelně využívám služeb profesionálních koučů a terapeutů. Společně si sedneme a probereme mé strachy a tužby. Díky tomu si mohu v hlavě usadit, co vlastně potřebuji a chci. Na terapii jsem si v začátcích hodně řešila, v čem všem mi strach brání a odkud vlastně přichází. Dost často jde o různé strachy a nejistoty z dětství.

A jak si udržet motivaci a v projektu pokračovat, přestože se ještě nedostavují výsledky?

Pokud se nedostavují výsledky, je nejlepší probrat to s někým, kdo byznysu rozumí. Viděla jsem totiž spoustu žen, které jely tak trochu na mrtvém koni. Ženy jsou do svých projektů emočně zainteresovány a nechtějí se svých nápadů vzdát. Ne všechny nápady jsou ale realizovatelné, potažmo byznysově udržitelné.

Vždy radím zamyslet se nad třemi základními otázkami:

  1. Mám vůbec pokračovat? Když se podnikání nikam neposouvá, tak je nejlepší si říct o radu. Ten člověk by měl být někdo, kdo reálně umí vydělávat peníze a má za sebou úspěšné projekty. Může jít o byznys mentora nebo třeba markeťáka. Jakmile je člověk ve spirále pesimismu, je nasnadě nechat si poradit od zkušenějších.
  2. Dívám se na byznys z nadhledu? Pokud získáte vhled od někoho, kdo má od vašeho projektu odstup, získáte extrémně hodnotné postřehy. Obvykle se vyplatí zkoušet nové cesty a podívat se na celý byznys trochu jinak. Vyplatilo se mi vždy zkoušet změny po malinkých krocích, kdy jsme si ověřila, že jdu správným směrem. Podnikání je totiž o tom zkoušet různé přístupy a cesty.
  3. Nepotřebuji životabudič? Není nic silnějšího, než když člověk vidí naději, že může být jeho projekt úspěšný. Pokud nemám chuť a energii pokračovat, tak musím najít někoho, kdo rozumí byznysu a pomůže mi s trochou nadsázky otevřít oči a probudit ve mně motivaci. Člověk ale musí chtít. Revize projektu musí jít i z vás.

Kde je podle vás pomyslný zlomový bod, kdy už nemá cenu se dál snažit a je načase projekt pustit k vodě? Nebo lze se správnými schopnostmi a znalostmi přivést k životu cokoli?

Nechci se opakovat, ale pro mě je klíčem k úspěchu rada od jiných profíků, kteří do toho nevkládají vlastní emoce. Je dobré se ale držet při zemi a zvážit všechny proměnné. Často vidím, že by mohl nějaký projekt vydělávat, ale je na něm potřeba spousta práce a investic. Nedávno jsem u jednoho projektu řešila něco podobného. Monetizace nevycházela dobře a majitel projektu už byl nastavený, že to prostě nepůjde. Nebylo nic jednoduššího než udělat revizi a říct nahlas: Tohle nevydělává, pojďme to vzít z druhé strany! Nyní se začíná projekt opět rozjíždět. Nás samotné často nenapadne ten nejjednodušší způsob. Nechte si poradit, inspirujte se od jiných, kteří v tom umí chodit a znají různé zkratky. Třeba sami zjistíte, že nejlepší bude projekt uspat a dát si od něj pauzu.

Lucie Dědková

Lucie Dědková pomáhá firmám a jednotlivcům s marketingovou strategií. Jejíma rukama prošly stovky lidí, kterým mentorsky pomohla s přechodem na volnou nohu a nastavením rentabilního podnikání. Vybudovala podnikatelskou komunitu Společně nahoru s více než 5 000 aktivními členy. Znát ji můžete i z komunity Holky z marketingu, kde pravidelně mentoruje. S dalšími experty z oboru se baví v podcastu Byznysové jednohubky.

Související…

Z češtinářských špeků udělala podnikání. Hlavní je se nevzdávat, říká Jana Dušátková
Zdeněk Strnad

foto: se svolením Lucie Dědkové, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...