V této souvislosti ombudsman a dětský ombudsman ve společném prohlášení z 19. května 2026 upozornili, že rozdělení této gesce mezi čtyři ministerstva může oslabit hlas pro lidská práva ve vládě. Organizace LOCIKA přidává konkrétní pohled z terénu a zároveň připomíná, že pomoc dětem se zkušeností s násilím vyžaduje úzkou spolupráci celého systému. Bez centrální koordinace se systém snadno rozpadne na samostatně fungující ostrovy, které o sobě navzájem nevědí a řeší výhradně svou část problému.
Osud nezná resorty
Dítě zažívající trauma nevnímá resortní hranice. V jeho příběhu se prolíná škola, sociální pracovník, policie, soud, lékař a psycholog. Všechny tyto instituce vstupují do jednoho lidského osudu najednou. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD ve svých materiálech o dětském blahobytu zdůrazňuje úzkou provázanost institucí, protože životní situace přirozeně přecházejí z jedné správní oblasti do druhé.
Tuto linku drží i Evropská komise, která v dubnu 2024 vydala doporučení k vytváření integrovaných systémů ochrany dětí. Zahraniční praxe ukazuje různé přístupy, jeden princip ale zůstává společný: ochrana spolehlivě funguje za předpokladu, že se jednotliví aktéři dokážou propojit a hladce spolupracovat s ohledem na zájmy dítěte.
Co ukazuje zahraniční zkušenost
Tam, kde stát svou odpovědnost příliš rozptýlí, vznikají předvídatelné bariéry. Každý úřad vyřeší svou část, chybí ovšem pohled na celek. Tento jev detailně popsala australská Productivity Commission v hodnocení výdajů na děti z roku 2020. Systém s mnoha poskytovateli a roztříštěným financováním v Severním teritoriu vedl k duplicitám a k horší schopnosti vyhodnotit reálný dopad podpory.
Českou situaci samozřejmě nelze jednoduše srovnávat se zahraničními příklady. Každý stát má jiný systém a jiné slabiny, přesto z podobných zkušeností lze čerpat.
Cena za úřední bloudění
Státní správa aktuálně přepisuje svá vnitřní pravidla. Praktické zkušenosti nabízejí jednoznačný pohled: ochrana těch nejzranitelnějších vždy stojí a padá s existencí pevného bodu, který udrží příběh dítěte pohromadě. Bez hlavního koordinátora se konkrétní lidský osud snadno rozplyne v moři úředních formulářů a chladných statistik. Skutečné bezpečí vyžaduje trvalou pozornost a pevnou provázanost, díky které oběť násilí získá pomoc včas a vyhne se zmatenému bloudění mezi budovami státní správy.
