Období, kdy se rodiče tzv. nejedlíků obrátí na odborníka, je nejčastěji před jejich nástupem do školky. Z obav, že se dítě bez pomoci rodičů nenají, vyhledají pomoc. Alespoň tak to líčí Jitka Ludvíčková, zakladatelka Školy papání. Jak se vystudovaná ergoterapeutka (odbornice na problémy související se snížením či ztrátou soběstačnosti) dostala k tomu, že rodičům radí, jak u svého dítěte odstranit stravovací zlozvyky?
Chybí informace
„Během hovorů s rodiči, jsem zjistila, že ve výchově je nejvíc trápí právě jídlo,“ říká Jitka Ludvíčková. „Přitom je to aktivita, kterou musíte dělat denně přibližně pětkrát, a pokaždé vám tato činnost zabere minimálně hodinu,“ dodává s tím, že jídlo je u některých dětí opravdu téma. Měla pocit, že rodiče vůbec netuší, kde získat informace. To ji v roce 2019 přivedlo k rozhodnutí Školu papání založit.
Jste-li v roli rodiče, často raději dítě nakrmíte, než byste mu donesli vhodnější lžíci.
Podstatou práce dětského ergoterapeuta je podpora psychomotorického vývoje dítěte, zlepšení jemné motoriky a rozvoj mozkové činnosti formou hry. Co to má společného s nechutenstvím? Hodně. K tomu, aby se dítě najedlo, potřebuje zralou psychiku a dovednosti. Příčiny, proč zrovna vaše dítě nejí, rozdělila odbornice do několika základních oblastí. V první řadě může jít o zdravotní indispozici, třeba ho bolí břicho, má zácpu, rostou mu zuby, nebo trpí chronickou rýmou a nemůže dýchat nosem, případně je nemocné.
Do jídla nenuťte
Špatně je podle odbornice nucení do jídla. Takové to „ještě tři lžičky a můžeš…“, dosaďte si každý podle svého. Nutit dítě do jídla je opravdu cesta do pekel. Můžete mu tak pokrm vysloveně znechutit. Vždyť vás do jídla taky nikdo nenutí, sami se rozhodujete, jestli ještě máte hlad nebo ne. Pokud dítě nedojídá, dávejte mu menší porce, vždy si přece může přidat. Roli podle ergoterapeutky hraje i kolektiv, leckdy i ten sourozenecký. Jakmile jedno z dětí řekne, že je to fuj, ostatní přestanou jíst, i když jindy jídlo snědí.
Pohlídejte také prostředí, v jakém dítě jí. Roli hraje i to, jestli se mu pohodlně sedí, jestli má správnou lžíci. To podle Jitky Ludvíčkové hodně rodičů podceňuje. Dítě dostane malou plastovou lžičku, která se mu špatně drží, navíc půlku jídla vysype, ještě než ho dopraví do úst. Vezměte si, když jíte vidličkou rýži, a poslední dvě zrníčka honíte po talíři, ne a ne je nabrat. Co uděláte? Vykašlete se na to. Jenže jste-li v roli rodiče, často raději dítě nakrmíte, než byste mu donesli vhodnější lžíci.
Jenže to je právě ten problém. Dítě tím nevedete k samostatnosti. Najednou jsou mu tři roky a vy si uvědomíte, že máte problém. Mrňous jde do školky a tam nebude nikdo, kdo by přispěchal na pomoc.
Hlavně rychle
„Existuje pravidlo, že čím častěji dítě krmí rodič, tím více preferuje, aby jídlo bylo rychlé, kašovité, s jemnou texturou, aby nebylo příliš řídké, ale zároveň aby v něm nebyly jemné kousky,“ zmiňuje další příčinu problému s výživou u dětí Jitka Ludvíčková. Jenže s kousáním je to stejné jako s každou jinou činností, když ji netrénujeme, neovládáme ji. „Tlak na rodiče v dnešní přeinformované době je obrovský,“ pokračuje ergoterapeutka s tím, že k ní chodí zoufalí rodiče ve snaze udělat pro své dítě to nejlepší. „A jsou tak úzkostní a frustrovaní, že na situaci úplně ztratili náhled,“ dodává.
Reklama
„Když se jich v ordinaci zeptám, jaké techniky používají, všechny mi je vyjmenují. Na otázku, kolikrát se jim za posledních 14 dní některá z nich osvědčila, připustí, že ani jednou,“ popisuje s tím, že přesto v ní pokračují, protože někdo na síti řekl, že takto je to správné. „Nechat dítě vyhladovět funguje ve chvíli, kdy je jen vybíravé. Kdy ví, že spíž je plná sladkých kapsiček, sušenek a tyčinek a že si to vybrečí,“ tvrdí Jitka Ludvíčková. Přece nenecháte své dítě hladovět. A tak mu dáte nějakou drobnou svačinku, pak druhou a třetí, a když je čas na další pořádné jídlo, nemá opět hlad.
Deset jídel dokola
Dobré podle poradkyně není ani podlehnout tlaku dítěte a vařit jen jídla, o nichž bezpečně víte, že je sní. Repertoár je dobré rozšiřovat a učit děti novým chutím. Navíc vaříte-li stále dokola ta samá jídla, dítěti se časem přejedí a může se stát, že je z jídelníčku úplně vyloučí. Většina dětí, s nimiž se Jitka Ludvíčková v ordinaci setkává, toleruje maximálně deset potravin. „Někdy jde třeba o fixaci na zavřené obaly. Dítě například sní muffin, ale jen takový, který si samo rozbalí, jindy jsou fixované na podobu jídla.“
Největší extrém, s nímž se setkala, byla čtyřletá holčička, která jedla jen sušené mléko a psí granule. „Ty byly sice kvalitní, takže nutričně to asi nevadilo, ale sociálně to bylo trochu bizarní,“ uzavírá ergoterapeutka.
