Případ influencerky Karolíny Kostroňové, kolem níž se vytvořila komunita zaměřená na osobní rozvoj, zdraví a vědomé rodičovství, v posledních týdnech zaplavil sociální sítě. Do centra pozornosti se dostala po tragické smrti tříletého chlapce, který během setkání lidí z její komunity vylezl na sloup vysokého napětí, spadl a následkům zranění podlehl. Po tragédii se začaly veřejně ozývat také ženy, které Kostroňovou dříve sledovaly nebo jí důvěřovaly, a popisovat své zkušenosti s jejími radami a vlivem.
Celou kauzu jsem sledovala hlavně přes profil Děti jsou taky lidi, kde se poměrně podrobně rozebírala. Nemám potřebu přidávat další soud nad tím, nakolik byla její činnost manipulativní nebo nebezpečná. O tom už se vede debat dost.
Spíš mě zaujalo, kolik se po tragédii vyrojilo lidí se stížnostmi na to, co jim Kostroňová údajně radila nebo doporučovala. V paměti mi utkvěl zejména příběh jedné ženy. Karolínu podle svých slov sledovala sedm až osm let, kupovala si její webináře a postupně jí začala „bezmezně věřit“. Když otěhotněla, absolvovala také její kurz a podle doporučení si sestavila porodní plán. Mimo jiné v něm odmítla tlumení bolesti i vaginální vyšetření.
Porod nakonec podle jejího vyprávění trval tři dny. Dlouho pak cítila vůči porodnici „obrovskou křivdu“, protože nechápala, proč personál nezasáhl dříve a proč jí nenabídl epidurál nebo jinou úlevu. Až s odstupem času prý pochopila, že lékaři pouze plnili její porodní přání. Vzápětí ale dodala, že jí kurz Karolíny „vymyl mozek“.
A v tu chvíli mě napadlo: Pokud si dospělý člověk na základě doporučení někoho, komu důvěřuje, sestaví porodní plán a zdravotníci se jím následně řídí, kdo nese odpovědnost za důsledky? Člověk, který radu dal? Nebo ten, kdo ji přijal a podepsal?
Stejný příběh, jiné kulisy
A zdaleka nejde jen o porodní plány nebo samozvané guru. Podobné příběhy vidíme všude kolem sebe. Člověk pošle celoživotní úspory podvodníkovi, přestože banka ho varovala. Koupí si po doporučení influencera „zázračný“ přípravek, aniž by si zjistil, co vlastně obsahuje. Podepíše smlouvu, kterou nečetl, a když zjistí, k čemu se zavázal, cítí se podvedený. Nebo svěří zásadní životní rozhodnutí člověku, jehož jedinou kvalifikací je sebevědomý projev a sto tisíc sledujících.
Odpovědnost není koláč, který musíme rozdělit mezi jednu a druhou stranu.
Ve všech těchto případech může na druhé straně skutečně stát někdo, kdo lže, manipuluje nebo vědomě využívá cizí důvěry. Ale to snad ještě neznamená, že tím automaticky mizí veškerá odpovědnost člověka, který se rozhodoval.
Odpovědnost není koláč
Odpovědnost není koláč, který musíme rozdělit mezi jednu a druhou stranu. Ano, podvodník je pořád podvodník. Manipulátor je pořád manipulátor. A ten, kdo druhému vědomě ublížil, se nemůže hájit tím, že mu to dovolil.
Současně ale platí, že jako dospělí neseme za řadu svých voleb odpovědnost sami. Komu uvěříme. Jak budeme vychovávat děti. Jestli budeme následovat člověka, který nám tvrdí, že jako jediný pochopil, jak svět doopravdy funguje. A následky těchto rozhodnutí nakonec zase neseme především my.
Viník se hledá lépe
Přiznat si, že jsme udělali hloupost, není příjemné. Jedním z psychologických mechanismů, který do toho může vstupovat, je takzvaný self-serving bias – tendence vysvětlovat vlastní úspěchy svými schopnostmi a neúspěchy spíše okolnostmi. Když se nám něco podaří, připíšeme to svým schopnostem. Když to dopadne katastrofálně, měli jsme smůlu, někdo nás špatně informoval nebo nám okolnosti nepřály.
Svou roli může hrát také kognitivní disonance. Představa „jsem rozumný člověk“ se totiž velmi špatně snáší s představou „poslal jsem dvě stě tisíc člověku z internetu, protože mi slíbil zázračnou investici“.
Problém nastává ve chvíli, kdy si spleteme dojem autority s autoritou skutečnou.
Mozek tenhle rozpor nemá rád. A tak může být psychologicky mnohem příjemnější příběh, ve kterém jsme neměli šanci. Někdo nás oklamal. Algoritmus nám to podstrčil. Systém selhal. A někdy je to samozřejmě pravda. Otázkou je, jestli jsme si z toho postupně neudělali univerzální vysvětlení téměř všeho.
Svět správných odpovědí
Možná je trochu nespravedlivé požadovat po lidech samostatné kritické myšlení ve světě, který je k němu odmala příliš nevede. Mnozí z nás už v dětství jako odpověď na otázku „Proč?“ slýchali: „Protože jsem to řekl.“ Nebo prostě: „Protože.“ A ve škole to často fungovalo podobně. Učitel položil otázku a někde v učebnici už existovala správná odpověď. Karel IV. se narodil kdy? Kolik má trojúhelník stran? Jaké je hlavní město Portugalska?
Mnohem složitější otázky přicházely méně často: Proč si to myslíš? Co když se autorita mýlí? Jak poznáš, komu můžeš věřit? Školství se naštěstí mění a existuje spousta učitelů, kteří právě kritické myšlení považují za jednu ze svých hlavních úloh. Přesto je zajímavé, jak velkou část dětství trávíme učením správných odpovědí, a pak jsme v osmnácti vypuštěni do světa, kde žádný jejich seznam neexistuje.
Dojem autority
Je jasné, že všechno nedokážeme posoudit sami. Nemůžeme si sami ověřovat statiku každého mostu ani před spolknutím antibiotika vystudovat medicínu. Problém nastává ve chvíli, kdy si spleteme dojem autority s autoritou skutečnou. Titul před jménem. Desítky tisíc sledujících. Sebevědomý projev. Vlastní metoda. Příběhy lidí, kterým údajně změnila život. Věta „tohle vám mainstream neřekne“. A především absolutní jistota.
Reklama
Bylo by ale příliš jednoduché říct, že člověk, který někomu naletěl, měl prostě „víc přemýšlet“. Manipulace funguje právě proto, že jako manipulace zpočátku nevypadá. Podvodníci hledají naše slabá místa, některé skupiny dokážou člověka postupně izolovat od okolí a charismatická osobnost může přijít přesně ve chvíli, kdy jsme zranitelní.
Kdyby podvodník přišel a představil se větou „Dobrý den, rád bych vás připravil o celoživotní úspory“, jeho podnikatelský model by měl poměrně zásadní trhlinu.
Člověk tak může být obětí manipulace a zároveň nést určitou odpovědnost za svá rozhodnutí. Jedno neruší druhé. Neznamená to omlouvat podvodníky ani manipulátory, ale dokázat připustit, že jsme někomu uvěřili, přehlédli varovné signály nebo se jednoduše rozhodli špatně.
