Po pár dnech v naprosté izolaci přišlo vnuknutí založit platformu, která mapuje kouzelná místa pro zajímavou dovolenou. Úspěšný projekt vznikl před deseti lety, postupně přerostl hranice Česka a míří stále dál.
Čím je vám světlo? A čím je vám tma?
Světlo pro mě znamená životodárnou sílu, energii, pokyn jít do práce. Tma je pro mě čas, který mám sám pro sebe, větší klid, pokyn jít do postele.
Pro pobyt ve tmě se lidi rozhodují z různých důvodů, co tam přivedlo vás?
Léta jsem pobyt plánoval, několikrát odložil vesměs kvůli práci a nakonec našel to nejlepší místo u nás. Cítil jsem, že to je něco, co potřebuji zažít, cítil jsem, že potřebuji v životě změnu…
Někdo by tam nevydržel ani tři dny. Vy jste zůstal dva týdny a říkáte, že byste tam dokázal být i měsíc. Opravdu?
To že jsem opravdu řekl? Asi jsem se vychloubal, ale je fakt, že bych tam vydržel i déle. Bavilo mě pozorovat myšlenky, které se ve tmě pro mě zvláštním způsobem zhmotňovaly a dostávaly úplně jiný rozměr než v našem normálním světě. Taky jsem cítil, jak to prospívá mé duši a mému tělu.
Reklama
Přesto, zažil jste nějakou krizi? Nějaký krizový moment?
Neměl jsem žádné deprese, snad ze začátku byla pro mě větším překvapením ne tma, ale absolutní ticho, na které jsem si delší čas zvykal. Špatně se to vysvětluje, ale já se tam cítil bezpečně a dobře.
Bylo něco, co vám tam chybělo?
Někdo, s kým bych tu obrovskou intimitu a zvláštní atmosféru sdílel, resp. říkal jsem si, že by nebylo špatné, kdybych tam měl svoji manželku.
Co třeba jídlo? Nepřepadávaly vás chutě?
Ani trochu. Jídlo byla asi ta nejlepší část mého pobytu ve tmě. Strava byla jednou denně, v nepravidelném čase, zato úžasně pestrá a neuvěřitelně chutná, nejlepší v mém životě. Jídlo bylo jenom veganské a vegetariánské, vařili kluci, kteří za tímto projektem stáli. Už jenom kvůli tomu jídlu jsem se tam za pár let znovu vrátil.
Jak jste tam trávil dny? Jak jste vnímal čas? Přišla někdy nuda?
Díky tomu, že jsem si pro sebe hodně psal, tak čas utíkal slušně. Někdy jsem chodil „stále dokola“ podél hliněné stěny, vykládané různými kameny, a počítal jsem kroky – tak, abych vždy skončil pár centimetrů od zdi, otočil se a šel na druhou stranu. Během toho jsem stačil vnímat tvary a velikosti kamenů jak na zdi, tak i na podlaze. To zní jako velká nuda, ale daly se tak trávit hodiny a hodiny nekonečným rozjímáním.
Co jste se při pobytu o sobě dozvěděl?
Asi na prvním místě to, že vydržím sám se sebou čtrnáct dní bez kontaktu s okolím. Určitě i to, že tmy se člověk nemusí vůbec bát, a také to, že se umím, když chci, zklidnit…
Jste inspirativní člověk. Měl byste nějaké rady pro lidi, které pobyt ve tmě láká, ale stále sbírají odvahu?
Připravte se na to. Bez přípravy a zklidnění tam nedoporučuji jet. Vždy je lepší dát si před pobytem ve tmě alespoň minimálně týden, lepší měsíc, půst od každodenního stresu, včetně úpravy stravy a cvičení. A asi je potřeba vědět, proč tam jdu.
Od začátku to byl takový kontinuální myšlenkový proces, který jak jednou začal, tak se neustále v mých myšlenkách vracel a postupně se přede mnou více a více zhmotňoval.
Tma vám přinesla inspiraci – nápad, který jste později zrealizoval. Můžete popsat, jak to bylo?
Nikdy jsem nebyl expert na meditace. Než jsem do toho experimentu šel, spousta zkušenějších mi říkala, jak se ve tmě dá skvěle meditovat, cvičit a pozorovat. Říkali „hlavně nepřemýšlej“. Jakmile se za mnou ale zavřely dveře, světlo zhaslo a nastalo ticho, přemýšlet se mi chtělo velmi intenzivně. Asi jsem to tak i trochu plánoval, protože jsem si s sebou vzal dva tlusté sešity, které jsem popsal svými excentrickými myšlenkami. Psal jsem v naprosté tmě a také to tak dopadlo. Třeba to někdo jednou později rozšifruje. Kromě jiného jsem si od začátku představoval projekt Amazing Places, který jsem hned „po tmě“ začal tvořit…
Od začátku to byl takový kontinuální myšlenkový proces, který jak jednou začal, tak se neustále v mých myšlenkách vracel a postupně se přede mnou více a více zhmotňoval. Co si pamatuji, vůbec jsem o něm nepochyboval, nikdy jsem neměl obavy, že to nevyjde, že to nebude nikoho zajímat a podobně.
Teď máte za sebou deset let s Amazing Places. Jak se ohlížíte?
Jako na něco, na co jsem pyšný, že právě více jak deset let vytvářím. Neustále se to posouvá kupředu a mě to moc baví.
Jaké nejkouzelnější místo jste v poslední době objevil?
Krásné a s velkým citem a ještě větší velkorysostí vybudované vinařství nedaleko Hustopečí na jižní Moravě. Velkoryse, do sebemenšího detailu vybudované vinařství, s ambicí produkovat ta nejlepší vína u nás. Jak to bývá, tak v rámci něj je i menší ubytování, které svým pojetím a luxusem strčí do kapsy i většinu podobných míst nejen u nás, ale např. i v Rakousku, které je za mě leader v oblasti hospitality.
Vidíte, čekala bych nějakou exotiku..
Ty teprve přijdou, už na nich pracujeme.
A jakou radu byste měl pro cestovatele?
Pokud uvažujete o cestování, zvláště na delší dobu, nehledejte důvod, proč nemůžete jet. Prostě to zkuste a jeďte. Nikdo z mých přátel, včetně mě, takového rozhodnutí nelitoval.
Které vlastně bylo úplně první místo, co jste zveřejnili?
Doufám, že to není chyták, pokud si pamatuji, byly to Dobčické rybníčky, Café Fara a Krumlovský mlýn.
Co je teď takový největší trend?
Stále glamour camping neboli glamping, který jsme si zvláště v Česku neuvěřitelně oblíbili. Trendem je i cestování na místa, na která jsme dřív jezdili málo, a to jsou například krásná místa u našich severních sousedů v Polsku. Umějí do toho dát jak peníze, tak cit, vědí, do čeho je dobré investovat.
Co chystáte dál?
Právě v těchto dnech jsme po více jak roce spustili věrnostní program BeAmazing+, na který se osobně moc těším a doufám, že bude lidi bavit. Spouštíme také nový projekt se samostatným webem Kouzelné chaloupky, který, jak název napovídá, bude hlavně o chalupách a roubenkách. Hlavně bych si přál, abychom byli pro lidi, kteří nás sledují, pořád jedna z nejlepších variant, jak se dozvědět o krásných místech nejen u nás. Ale je toho určitě mnohem a mnohem více. Něco si nechám i na příště… :-)
