fbpx

Pro tchána s tchyní nebudu nikdy dost. Zato manželova bývalá je hvězda 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Vztah, kdy jeden je srovnáván s předešlým partnerem, se může stát noční můrou. Své o tom ví Sandra, kterou rodina jejího muže stále porovnává s jeho bývalou ženou. „Bohužel z toho vždy vyváznu jako poražená,“ říká 32letá žena.

Zveřejněno: 25. 1. 2025

Sandra svého muže potkala půl roku po jeho rozvodu a za dalších pár měsíců se přestěhovala do jeho domu, kde ještě pár měsíců předtím bydlela jeho bývalá žena. „Nenapadlo mě, že na ní budou známí mého muže a jeho rodina stále tolik lpět,“ začíná vyprávět sympatická černovláska. „Možná to vypadá, že jsem ji chtěla vystrnadit, ale tak to rozhodně není. Sama se rozhodla odejít,“ říká rezolutně.

Rozvod jako stigma

Zejména chování rodičů, zejména pak otce jejího muže, přijde Sandře nesnesitelné. „Davidův otec přede mnou neustále vzpomíná na to, co všechno Jarka umí – ty nejlepší plněné buchty, péct maso tak, že není vysušené, a že je s ní sranda,“ vyjmenovává Sandra. Nejvíce jí vadí to, že jí nikdo nedal šanci. S rodiči svého muže se vidí málokdy. „Nechodí k nám tak často, a když se občas objeví, tak neohlášeně, takže pro ně nemám nic připraveného. To pak tchán začne vzpomínat, jak Jarka vždycky napekla.“

Podle psychologa a párového terapeuta Petra Kačeny může být důvodem chování rodičů společenské stigma, které se stále k rozvodu váže. „Zejména starší generace někdy špatně nese konec vztahu svých dětí. 'Ostudu', kterou to v jejich očích přináší, si pak mohou vybíjet na novém partnerovi. Obzvláště byli-li spokojeni s tím předchozím,“ řekl Flowee Kačena.

Vrcholem bylo, když se mě zeptali, kdy chci nastoupit do práce, že prý Jarka pracovala už v druhém roce její dcery.

Důvodů takového nepřijetí však může být více. Například výchova manželových rodičů, náboženství, projekce jejich vlastních zkušeností či zklamání. „Nejsrozumitelnější a nejpochopitelnější může být to, že rodiče s první ženou mají prostě dlouhý nebo hluboký intimní vztah a bolí je, že by měla z jejich života nějak mizet či odcházet,“ říká psychoterapeut Jiří Yakeen Helus z organizace Terapie pro rodinu s tím, že tyto důvody je důležité vždy rozklíčovat. 

Odbytá svatba

Sandru také mrzí, že neměla svatbu svých snů. Vdávala se poprvé, její muž podruhé a podle toho to také vypadalo. Jeho rodiče řekli, že podruhé to už není ono, a dali mu jasně najevo, že by neměl za druhou svatbu tolik rozhazovat. „Sice se za mě postavil s tím, že budeme mít velkou svatbu, jenže pak se ukázalo, že by na ni málokdo přišel. Vlastně jen mí kamarádi a příbuzní. Nakonec jsem tedy pozvala jen své rodiče a bratra, můj muž jen svou sestru. Jeho přátelé odmítli, a tak jsem také žádné nezvala,“ říká smutně Sandra.

Se svatbou spěchali, protože Sandra otěhotněla. „Vím, že dnes je každému jedno, jestli jste manželé, když máte dítě, ale já to tak chtěla. S tím ale mělo Davidovo okolí problém… Do očí mi tedy nikdo nic neřekl, ale stejně se ke mně doneslo, že podle tchána s tchyní jsem všechno plánovala, abych dostala Davida do chomoutu a on si nenašel nějakou jinou.“

Sandru Davidův otec dlouho ani nechtěl poznat. Až několik dní před svatbou souhlasil se seznámením. Do té doby tvrdil, že jeho syn bude mít za chvíli jinou přítelkyni. „Myslela jsem si, že s tvou svatbou se něco pohne, že konečně pochopí, že to David se mnou myslí vážně, notabene když s ním čekám dítě,“ dodává Sandra.

To Jarunka...

Ani po svatbě se vztahy nezlepšily. „Zato s Jarkou mají Davidovi rodiče výborný vztah a stále se navštěvují. To mi nevadí, ale vadí mi, že o tom pak vypráví mému muži. Jak se Jarka má, co dělá, a co má nového v kuchyni,“ říká Sandra.

„Vrcholem bylo, když se mě zeptali, kdy chci nastoupit do práce, že prý Jarka pracovala už v druhém roce její dcery,“ stěžuje si Sandra s tím, že na jednom rodinném setkání se jí také tchýně zeptala, jestli si nechce dodělat vysokou školu. „Jarunka školu má a teď se má dobře, vydělává docela slušně,“ řekla mi tehdy.

Nechodí k nám tak často, a když se občas objeví, tak neohlášeně, takže pro ně nemám nic připraveného. To pak tchán začne vzpomínat, jak Jarka vždycky napekla.

 

Sandra se tenkrát vytočila a křikla na ni, že už nechce o Jarce slyšet ani slovo. „Jenže to nebylo taktické. Tchán s tchýní se na sebe podívali, pokrčili rameny a tchán mi řekl, že přeci nemůžu být tak žárlivá. Vždyť nakonec jsem s ním já. Jako bych já jí ho vzala. Copak nechápou, že já za jejich rozchod nemůžu?“ ptá se Sandra.

Nemlčet, ale respektovat

Psycholog Kačena zdůrazňuje, že v takovém případě je důležité o daném problému mluvit. A to jak s partnerem, tak i zbytkem rodiny. „Záleží na komunikační úrovni všech zmíněných. Tedy na tom, jak bezpečné je mluvit o svých pocitech, jak zranitelní si mohou dovolit být,“ doplňuje psychoterapeut Yakeen Helus.

Zároveň ale varuje, že pokud je odmítání nové snachy opravdu rigidní, lze předpokládat, že způsob komunikace jejího tchána a tchyně není pro řešení vztahů dostačující. Snacha ale může zkusit téma otevřít a zjistit, jak moc je pro ně změna velká a bolavá a kolik potřebují času, aby si zvykli. „Jestliže důvěrné rozhovory tohoto typu neprobíhaly a ani se nedějí, je těžké znát myšlenky, pocity a potřeby rodičů, a tedy je těžké s nimi navázat vztah,“ dodává terapeut.

Ve hře jsou také komunikační limity Sandry. „Jak moc je odolná k odmítání? Jak moc je ochotná a schopná riskovat zranitelnost? Je v jejích možnostech říkat věci jako: Vím, že jsem se tu objevila nečekaně, že vás to mohlo zaskočit a že se s Jarkou máte rádi. Prosím, dáte mi šanci, abych vás přesvědčila, že si i já zasloužím kousek místa ve vašem srdci?“ nabízí otázky, které by si měla Sandra zodpovědět.

Musí si stát za tím, že nyní je jeho žena, a nesnažit se napodobovat tu předešlou. Problém totiž není v tom, že ona je ta lepší, ale že prostě byla první.

Sandra o problému zatím hovořila jen jednou, a to se svým mužem. Zatím ale nijak nepochodila. „David je sice na mé straně, ale tak trochu se tomu tématu vyhýbá a problém bagatelizuje. Říká, že to tak není a že je vlastně rád, že jeho rodiče s Jarkou vychází, a že časem budou i se mnou. Kdy to ale bude?“ ptá se Sandra.

„V ideálním případě by nová žena měla respektovat tu předchozí a její místo v mužově životě a v životě jeho rodičů. Tento její postoj by mohl podpořit partnera, aby stál za svojí novou ženou. On totiž potřebuje respektovat jak vztah rodičů k jeho původní ženě, tak také pečovat o blaho a bezpečí své nové ženy,“ vysvětluje Helus.

Je tedy nezbytné, aby si Sandra znovu o tom promluvila se svým mužem a téma otevřela i před jeho rodinou. „Čas, zvlášť pokud se spojí s laskavostí, trpělivostí a empatií, je na straně nové snachy,“ uzavírá Helus. A v neposlední řadě si musí stát za tím, že nyní je jeho žena, a nesnažit se napodobovat tu předešlou. Problém totiž není v tom, že ona je ta lepší, ale že prostě byla první.

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...