Podle psycholožky Simony Hřebíčkové existují dvě základní formy narcismu: grandiózní a zranitelný. „Grandiózní narcismus je snadněji rozpoznatelný díky projevům nadřazenosti, arogance a zdánlivě silného sebevědomí. Naopak zranitelný narcismus, který se projevuje přecitlivělostí na kritiku a neustálou potřebou ujišťování, může být méně patrný, avšak stejně problematický,“ vysvětluje úvodem. Jak tedy děti vést ke zdravému vztahu k sobě samým bez rizika vzniku extrémních narcistických rysů?
Simono, jaký je hlavní rozdíl mezi zdravým sebevědomím a narcismem u dětí?
Musíme si uvědomit, že zdravé sebevědomí je především sebeuvědomění. To znamená, že přesně vím, jaký jsem, a zároveň si uvědomuji, co mi mé vlastnosti přinášejí – dobrého i špatného. Jsem sám se sebou srozuměn, vyrovnán i se svými nedostatky a mohu s nimi pracovat. Díky tomu přesně vím, kam patřím, co mi dělá dobře a na co si mám dát pozor.
Například pokud si jsem vědom toho, že mou slabinou je horší soustředění a sklony k chybám, mohu hledat způsoby, jak to zlepšit – třeba tím, že si budu po sobě vše více kontrolovat. Pokud zapomínám, pořídím si notýsek nebo kalendář. Když se znám, jsem spokojený. Vím, v čem jsem silný, a v čem si musím dávat pozor.
Reklama
Narcista však zdravé sebevědomí nemá – nemá totiž skutečné sebevědomí vůbec. Uvnitř má pocit, že musí být perfektní, a proto se snaží vždy působit nebo vypadat dokonale. Narcista se učí dočasně maskovat své vlastnosti, aby si získal přízeň nebo výhody od ostatních. Toto chování může uplatňovat doma, ve společenském životě, v romantických vztazích i profesionálně.
Jaké jsou nejčastější projevy narcismu u dětí?
U malých dětí mohou být některé narcistické projevy součástí přirozeného vývoje – například lhaní, vztekání nebo žárlivost. Tyto projevy však neznamenají, že dítě bude narcistou, protože v tomto věku se teprve učí empatii a sociálním dovednostem. U problematičtějších případů však můžeme pozorovat nedostatek empatie, kdy dítě nechápe pocity druhých a nevadí mu, že druhým ubližuje. Často má narušené vztahy, slabší interakce s vrstevníky a nemá blízké přátele.
Může se objevovat nadměrná vzteklost, nezájem o běžné hry a výrazné prosazování svých potřeb, kdy dítě vyžaduje, aby vše bylo podle něj. Dalším znakem je problém udržet oční kontakt nebo nadměrná potřeba pozornosti. Dítě může také fantazírovat o velkých úspěších a nadřazovat se nad ostatní. Má potíže s přijímáním kritiky nebo neúspěchu, na což často reaguje vztekem či ponížením. Kromě toho vyžaduje ocenění i za běžné činnosti, protože si samo sebe neváží dostatečně.
U dospívajících se narcismus může projevit výrazněji. Často se objevuje nadřazenost, opovrhování ostatními či manipulativní chování. Tyto děti nechtějí přijmout zodpovědnost, mají potřebu být stále obdivovány a například nadměrně zveřejňují své fotografie na sociálních sítích. Mohou však také trpět separační úzkostí, být podezřívavé a mít pocit, že jim ostatní závidí. Lhaní považují za běžné a také se často prosazují nad autoritu rodičů i ostatních dospělých.
Kdy by se rodiče měli začít znepokojovat, že sebevědomí dítěte přechází v narcismus?
Je důležité si uvědomit, že dítě s narcistickými sklony nemá skutečné sebevědomí. U narcisty to pouze vypadá, že si je sebou jistý, ale ve skutečnosti se snaží povrchně působit dokonale, aby si získal uznání. K dosažení tohoto cíle neváhá zalhat nebo se přetvařovat, protože jinak má pocit, že nic neznamená.
Pozornost věnujte znakům, jako je nedostatek empatie, agresivita, povýšenost, potřeba obdivu, přivlastňování věcí a nadřazené chování. Dalšími varovnými signály jsou přehnané reakce na kritiku, lhaní nebo posmívání se ostatním.
Rodiče by se neměli bát podporovat sebevědomí u svých dětí, ale měli by to dělat správně. Nestačí dítě chválit frázemi typu „ty jsi nejlepší, nejhezčí, nejinteligentnější“ – tím by situaci mohli zhoršit. Místo toho je důležité děti přijímat takové, jaké jsou, a otevřeně s nimi mluvit o jejich vlastnostech. Společně můžete podpořit silné stránky dítěte a najít činnosti, kde je může uplatnit, například vhodný sport nebo koníček. Zároveň je možné pomoci dítěti zvládnout vlastnosti, které mu způsobují potíže, a hledat řešení bez kritiky, ale formou faktů a podpory.
Jaké faktory přispívají k rozvoji narcistických rysů u dětí?
Narcistické rysy u dětí mohou být ovlivněny jak genetikou, tak výchovou a prostředím. Genetické faktory hrají významnou roli, například když dítě zdědí určité vlastnosti od rodičů nebo prarodičů. Stejně podstatný je však vliv prostředí a způsob výchovy, přičemž oba faktory mají zhruba stejnou váhu a jejich dopad závisí na konkrétních okolnostech.
Dítě si může osvojit narcistické sklony, pokud vyrůstá v nepřátelském nebo nestabilním prostředí. To může zahrnovat ztrátu rodiče, odmítání, přehnanou a nekonečnou kritiku, vysoce soutěživé prostředí nebo traumatické zážitky. Tyto podmínky narušují vývoj prefrontálního kortexu, části mozku zodpovědné za empatii, sociální chování a emoční regulaci. Bez podpory a pochopení se dítě nenaučí chápat pocity a potřeby druhých lidí.
Na druhou stranu může být problémem i přílišná rozmazlenost. Pokud rodiče dítěti neustále vyhovují, vyzdvihují ho nad ostatní nebo plní všechny jeho požadavky, dítě získá pocit, že je výjimečné a může si nárokovat vše, co chce. Přehnaně ochranářské chování rodičů navíc brání rozvoji jeho samostatnosti a odpovědnosti. Tento přístup dítěti znemožňuje zažívat skutečné pocity štěstí, radosti a naplnění, což se negativně odráží v jeho budoucích vztazích a celkovém životním postoji.
V jakých věkových obdobích se může narcismus častěji projevit?
Narcistické sklony můžeme sledovat buď od raného dětství, nebo jako důsledek výchovy či traumatického zážitku. U malých dětí jsou narcistní rysy běžnou součástí vývoje. Děti v tomto věku často vnímají sebe jako středobod světa, vztekají se při odmítnutí, vše si nárokují a chtějí, aby se věci děly podle jejich představ. Tento stav je však přirozený a obvykle odezní, jak se dítě začne formovat a učit sociálním dovednostem.
Pokud dítě nemá s rodičem zkušenost s otevřenou komunikací, může postupně ztratit zájem a hledat podporu jinde.
V období puberty se rodičům může zdát, že jejich dospívající dítě je opět více sebestředné. Toto chování může v lecčems připomínat dvouleté dítě – dospívající náhle prosazuje své názory, má zvýšené ego, nárokuje si věci především pro sebe a často jedná riskantně, aniž by plně vnímal možné následky. Navíc často ví, jak rodiče záměrně vyprovokovat.
Těmito vývojovými fázemi se však není třeba nechat zmást. Důležité je sledovat kontinuitu chování, tedy jeho dlouhodobý vývoj. Rodiče by měli být obezřetní zejména po traumatických událostech, které mohou být spouštěčem výraznějších narcistních rysů, přičemž roli zde hraje i vliv okolí.
Jaký vliv mají sociální média na rozvoj narcismu u dětí a dospívajících?
Dospívající s narcistními rysy nebo poruchou osobnosti mají podle zdrojů větší tendenci být závislí na sociálních sítích. Často publikují nadměrné množství příspěvků, zejména vlastní fotografie nebo videa, která zdůrazňují jejich vzhled a image. Tyto platformy tak mohou posilovat narcistické chování, protože umožňují snadné získávání pozornosti a potvrzení od ostatních. Zda sociální sítě přispívají k širšímu rozšíření narcismu v populaci, zatím nelze jednoznačně říci. K odpovědi na tuto otázku by byly potřeba další relevantní výzkumy.
Jaké jsou nejúčinnější způsoby, jak pomoci dítěti rozvíjet empatii a respekt k ostatním?
Rozvoj empatie a respektu u dětí je zásadní a rodiče v tomto hrají klíčovou roli. Je důležité, aby rodiče sami empatii projevovali a dětem vysvětlovali, jak jejich chování ovlivňuje ostatní. Například pokud si dítě vezme hračku jiného dítěte, můžeme mu vysvětlit, jak se druhé dítě asi cítí. Takových situací se v běžném životě nabízí mnoho a každá z nich je příležitostí k učení.
Zároveň je vhodné klást dětem otázky, aby se naučily reflektovat své chování. Můžeme se jich ptát, co si myslí, že svým jednáním způsobily, a jak by se cítily, kdyby se ocitly v podobné situaci. Tímto přístupem děti lépe porozumí emocím druhých a postupně si osvojí empatii a respekt, což bude mít pozitivní dopad na jejich budoucí vztahy.
Jak mohou rodiče zjistit, zda jejich dítě trpí narcistickými sklony, nebo zda jde o běžný vývojový stupeň?
Klíčové je sledovat kontinuitu chování dítěte, zejména po traumatických událostech, jako je ztráta rodiče nebo konflikty ve škole. Pozornost věnujte znakům, jako je nedostatek empatie, agresivita, povýšenost, potřeba obdivu, přivlastňování věcí a nadřazené chování.

Mgr. Simona Hřebíčková
Simona Hřebíčková je psycholožkou pro dospělé a dospívající, specializuje se na úzkosti, pocity strachu a stres. Rovněž se věnuje vztahovým tématům, ale také problematice obezity a úspěšného hubnutí. Jejím motorem a cílem je pomoci klientovi dosáhnout vnitřní spokojenosti, přinést do jeho života více energie a nadhledu a zvýšit sebevědomí.
Dalšími varovnými signály jsou přehnané reakce na kritiku, lhaní nebo posmívání se ostatním, aby dítě získalo pocit výjimečnosti. Pokud tyto projevy přetrvávají a negativně ovlivňují vztahy, je na místě zvážit odbornou pomoc.
Jak mohou rodiče podpořit zdravý obraz sebe sama u dětí, aniž by se dítě stalo přehnaně sebestředným?
Rodiče by měli s dětmi pravidelně a konstruktivně mluvit o jejich vlastnostech, pocitech a názorech. Důležité je přijímat nejen silné stránky dítěte, ale také jeho slabiny a společně je rozvíjet. Rodiče by měli dítě znát, být schopni popsat jeho vlastnosti a také s ním otevřeně komunikovat o emocích. Klíčem je empatie a vzájemné pochopení spíše než kritika nebo prosazování vlastní pravdy. Čím dříve se taková komunikace zavede, tím lépe. Pokud dítě nemá s rodičem zkušenost s otevřenou komunikací, může postupně ztratit zájem a hledat podporu jinde.
Jak se dá pracovat s dítětem, které již projevuje narcistické rysy? Jaké intervence mohou být účinné?
Podporujte empatii tím, že se dítěte ptáte na důsledky jeho chování – například: „Co si myslíš, že tím způsobíš?“ „Co tímto chováním chceš získat,“ nebo „Jak si myslíš, že se cítí druhý?“ Tresty a zákazy nahraďte otázkami, které budují odpovědnost a dávají dítěti prostor k reflexi. Dítě tak může mít pocit, že jde vlastní cestou, což je pro něj motivující.
Zároveň je důležité pracovat na změně jeho myšlenkových vzorců. Narcistické děti mívají sklony k negativnímu myšlení, které je třeba korigovat například prostřednictvím kognitivně-behaviorální terapie. Pomáhejte dítěti rozvíjet zdravý pohled na sebe, zbavit ho pocitu nadřazenosti a učit ho zvládat situace, kdy něco nejde podle jeho představ. Důraz by měl být kladen také na rozvoj vztahů – jak s rodiči, tak s vrstevníky a okolím.
Rodičům bych ještě ráda doporučila, aby učili děti empatii, jak jen to půjde. Právě empatie je totiž největším problémem u narcistního jedince. Je důležité se dítěte nejen ptát, co si myslí, že svým chováním způsobí druhému, ale také mu vše v klidu vysvětlit. Je potřeba dávat najevo lásku za snahu dítěte, nikoli jen za dosažení nejlepších výsledků.
foto: Freepik, zdroj: Autorský článek