fbpx

Od sourozeneckých bitev po chlapácké poměřování pindiků: Kdy soutěživost pomáhá a kdy škodí? 2 fotografie
zdroj: Shutterstock

Deset vtipných příkladů z každodenního života o soutěživosti aneb Jak najít rovnováhu mezi motivací a konfliktem

Zveřejněno: 18. 8. 2024

Soutěživost je přirozenou součástí lidské povahy a projevuje se už u malých dětí. Ve školce kluci soupeří, kdo dočůrá dál, venku zase o to, kdo hodí čáru, později kluci soupeří o přízeň nejhezčí holky ve třídě a nakonec se soupeří i v práci o vedoucí pozice, vyšší plat. Skoro to vypadá, jako bychom se stále za něčím honili, porovnávali se, soupeřili.

I soutěživost si ale prošla dějinným vývojem. Zatímco v dávných dobách nám pomáhala přežít, dnes nás žene k úspěchu ve škole, v práci i osobním životě. Ale jako každá vlastnost, i soutěživost má dvě strany mince.

Motivace, nebo frustrace?

Stejně tak jako může být soutěživost motivací, která nás pohání k lepším výkonům, může na druhou stranu způsobit frustraci, závist a rozbroje, pokud se s ní špatně nakládá. Klasickým příkladem z každodenního života je prosté soutěžení mezi sourozenci, v práci nebo ve vztazích – všude je důležité najít rovnováhu.

Abychom ale soutěživost trochu zlehčili, nabízíme deset praktických příkladů jak rozpoznat, kdy je soutěživost zdravá, a kdy může naopak ublížit.

1. Kdo uvaří lepší večeři

Soutěživost ve vztahu může být roztomilá, pokud se týká drobností, jako je například láskyplné soutěžení o to, kdo, kdy a jakou uvaří večeři. Pokud se ale snažíte partnera neustále „přechytračit“ nebo mu dokázat, že jste lepší, může to vést spíše k napětí.

Související…

Jenom dřít už prostě nestačí: Někdo si vás v práci musí taky všimnout
Kateřina Hájková

Umíte si třeba představit, že byste soutěžili i v posteli, kdo první dosáhne vyvrcholení? To by vás asi ani nenapadlo, nebo…? Vztah není maraton, kde jde o to, kdo dřív dosáhne cíle, ale jde spíš o společnou cestu. Soutěživost může být zdravá, pokud si z ní oba partneři umějí udělat legraci a využijí ji k posílení svého vztahu. Co třeba když jeden vynese odpadky a druhý se nabídne, že udělá večeři?

2. Kdo připraví nejlepší prezentaci

V pracovním prostředí může být soutěživost výborným nástrojem ke zvýšení produktivity, ale také dvousečná zbraň, protože může vnést rivalitu i mezi přátele. Zejména když jsou ve hře peníze, prémie nebo povýšení. Kdo by nechtěl být tím, kdo je oceněn za nejlepší prezentaci klientovi? Ale pozor, jak říká psycholožka Amy Cooper Hakim, „přílišná soutěživost může vést k vyhoření nebo konfliktům v týmu“. Pokud soutěžíte jen proto, abyste získali uznání nebo překonali kolegu, můžete jaksi zapomenout na společné cíle. Co kdybyste třeba zkusili soutěžit se sebou samým – tahle prezentace bude ještě o chlup lepší, než byla ta moje minulá? Pak jste vyhráli!

3. Sourozenecké bitvy: Kdo je oblíbenější?

Sourozenecká soutěživost je snad nejstarší formou konkurence. Kdo by neznal věčnou otázku: „Mami, koho máš radši?“ Zdravá soutěživost mezi sourozenci může podpořit jejich vývoj, učit je překonávat překážky a zlepšovat své dovednosti. Na druhou stranu, rodiče by měli být opatrní, aby nepodporovali nezdravé porovnávání a rivalitu.

Soutěžení pro vlastní růst, ne pro finanční zisk, je to, co nás skutečně naplňuje.

Ostatně, pamatujete si, jak jste se doma s bráchou nebo ségrou řezali jako koně? Jak radí psycholožka Dr. Laura Markham, rodiče by měli oceňovat jedinečnost každého dítěte a posilovat jejich sebevědomí, aniž by je srovnávali s ostatními.

4. Kámošky, ale jen „vocaď pocaď“

„Můj partner je lepší kuchař než tvůj.“ Nebo ještě hůře: „Můj partner je v posteli nepřekonatelný, co tvůj?“ Soutěživost mezi páry, ještě spíše mezi spřátelenými páry, může být zábavná, pokud je zaměřena na neškodné aktivity, jako je třeba vaření. Soutěžit, kdo připraví lepší večeři, může být skvělou příležitostí k experimentování v kuchyni a společnému času strávenému s přáteli. Ale pokud se soutěžení stane opravdovým bojem „o pozice“ a o to, kdo je lepší, může vzniknout napětí. Pamatujte, že nejde o to, kdo je lepší kuchařskou dvojicí, ale o to, že se všichni bavíte a užíváte si společné chvíle. A když se vám snad jídlo nepovede, můžete si vždycky objednat utopence nebo pizzu.

5. Já udělám víc kliků než ty!

Říká ten, kdo jezdí ve Fiatu 500, tomu chlápkovi v Land Roveru. Fyzická soutěživost zejména mezi muži, například při cvičení, může být skvělým způsobem, jak se motivovat k lepším výkonům. Je zejména doménou mužů, my ženy soutěžíme spíše v jiných věcech… Muži se zkrátka rádi hecují a posilovna je místem, kde testosteron jen sálá z matrací i benche.

 

m shutterstock 2503471327

Sportovní jednání je pro sport - v životě není nutno každého „soupeře" „porazit".


Soutěžit v tom, kdo udělá víc kliků,  může sice vést k většímu zapojení a společné zábavě, ale pozor, aby se z toho nestala posedlost. Ostatně, muži si někdy kvůli alfa samčím sporům můžou i vzájemně dát pěkně „po čuni“. Soutěžit v tom, kdo z vás je fyzicky zdatnější, může být v pořádku, pokud si oba uvědomujete své limity a respektujete své tělo. Ať už vyhrajete, nebo ne, důležité je, že jste se hýbali a udělali něco pro své zdraví.

6. Jak to, že Franta má větší prémie?

V práci je běžné soutěžit o lepší odměnu nebo prémie. Pokud je soutěživost zdravá, může vést k lepším výkonům i vyššímu nasazení. Ale pokud se zaměříte pouze na finanční odměny a zapomenete na týmovou práci a třeba se i uchýlíte k nějaké té kličce nebo podrazu na kolegu, můžete si poškodit vztahy v práci na dlouhou dobu. Jak uvádí Dr. Richard Ryan, odborník na motivaci, „vnitřní motivace by měla být vždy prioritou – soutěžení pro vlastní růst, ne pro finanční zisk je to, co nás skutečně naplňuje“.

7. Kdo udrží děti déle zabavené?

Rodičovství je občas jedna velká soutěž o to, kdo udrží děti déle zabavené. Soutěžit o to, kdo připraví lepší aktivitu, může být zábavné, ale nesmíte zapomínat, že děti potřebují vaši přítomnost více než dokonalé hry. Děti ocení spíše čas strávený s rodiči než složitou zábavu anebo zábavu typu S tebou mě baví svět – koho neuvidíme celý den, ten vyhrává... Někdy je lepší být méně soutěživý a více přítomný a v rodičovství to platí několikanásobně.

8. Kdo má stylovější auto?

Znáte ono české pořekadlo, na které jsme už nepřímo narazili – kdo má velké fáro, ten má malé… Soutěžit v oblasti materiálních věcí, jako je auto, může být sice neškodné nebo úsměvné, pokud jej oba berou s nadhledem, ale pokud se soutěžení stane nástrojem k prosazení se nad druhým, může to nejen oslabit vztah, ale i přinést rozbroje.

Chcete mít pravdu, nebo vztah?

A pak bychom viděli, jestli vyhraje ten s malým autem, nebo velkým… autem. Soutěživost by měla být zábavou, ne nástrojem k porovnávání ega. Raději si užijte společnou jízdu, než abyste se přetahovali o to, kdo má lepší vůz.

9. Moudrý ví, že nic neví

Soutěžit v oblasti vědomostí může být zábavné a stimulující. Vztah, kde si partneři nebo kamarádi navzájem vyprávějí zajímavosti a učí se od sebe, může být obohacující. Ale pokud se soutěžení stane bojovným, může vést k pocitu méněcennosti u toho, kdo „prohrává“. Místo toho, aby šlo o soutěž, kdo ví víc, a o hádání se nad soutěžemi jako Na lovu a jiných, zkuste se soustředit na společné učení a sdílení nových poznatků. Jak víme, každý z nás má jiný typ inteligence, a proto bychom měli oslavovat naše různé schopnosti místo toho, abychom se navzájem srovnávali.

10. Kdo bude mít poslední slovo?

Tato „hra“ je zejména v partnerských vztazích velmi častá. V hádkách a diskusích, velmi často nezralých partnerů, nebo potom už partnerů dlouholetých, kteří vědí, na jakou strunu zahrát, jde často o to, kdo bude mít ve sporu poslední slovo. Soutěžit o to, kdo má pravdu, je běžné, ale pokud se to děje na úkor vztahu, může to být škodlivé. Jak říká psycholog doktor John Gottman, „někdy je lepší dát druhému zapravdu než trvat na svém a posilovat tak vztah místo vlastního ega“. Zdravá soutěživost je o respektu k druhému a hledání společného cíle, ne o tom, kdo vyhraje.

Na jednoduchých příkladech z každodenního života jsme si ukázali, že soutěživost může být mocným motorem pokroku a úspěchu, pokud je správně nasměrována. Ve vztazích, v práci nebo mezi sourozenci může soutěživost podnítit kreativitu, růst a vzájemné učení. Ale stejně tak může být i zdrojem napětí a rozporů, pokud se vymkne kontrole.

Je důležité ji udržovat v rovnováze, chápat její limity a především ji užívat jako nástroj ke zlepšení, nikoliv k rozdělení. Jak říká psycholog doktor Richard Ryan, „vždy bychom měli upřednostňovat vnitřní motivaci a osobní růst před vnějším uznáním“. V životě nejde o to, kdo vyhraje, ale o to, jak dobře jste hráli hru a jaké vztahy jste si přitom vybudovali.

 

foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...