Pocit viny i úleva. Široké spektrum emocí je po potratu normální, ujišťují odborníci

O psychických dopadech potratu se vede množství debat. Někteří lidé naznačují, že jde o traumatizující zážitek, který může vyústit v takzvaný postabortivní syndrom s trvalými dopady na duševní zdraví. Jiní naopak zastávají názor, že jde o neexistující fenomén, který má od potratů odrazovat, jak píše portál Healthline.

Zastánci existence postabortivního syndromu jej přirovnávají k posttraumatické stresové poruše. Mezi příznaky, které s ním jsou spojovány, patří podle Healthline například plačtivost, změny nálad, deprese, pocit viny, lítost nebo popírání, flashbacky, noční můry a poruchy spánku, myšlenky na sebevraždu, užívání návykových látek, problémy ve vztazích, snížené sebevědomí nebo strach z budoucího těhotenství.

Healthline píše, že lidé často prožívají intenzivní emoce těsně před potratem a bezprostředně po něm. Odborníci však zatím neprokázali, že by tyto stavy trvaly delší dobu nebo měly trvalý dopad na duševní zdraví. Naopak, výzkumy v drtivé většině případů naznačují, že potrat nezpůsobuje traumatickou reakci ani nepřispívá k žádným přetrvávajícím potížím.

Je důležité, aby lidé věděli, že potrat nezpůsobuje problémy s duševním zdravím. Škodlivé je stigma, které potraty obklopuje, nedostatečné znalosti o něm a špatná dostupnost.

Kromě toho neexistuje oficiální diagnóza postabortivního syndromu, i když emoční reakce někteří odborníci připouštějí. „Mnoho žen samozřejmě na potrat reaguje emocionálně, což je u tak významné události běžné,“ zdůrazňuje ve svém textu pro The Conversation profesorka a gynekoložka ze Sydney Kirsten Blacková.

Zavádějící výzkumy

Vliv potratu na závažné problémy s duševním zdravím zkoumají vědci už desítky let. Dřívější studie naznačovaly, že u žen, které interrupci podstoupily, existuje vyšší riziko řady negativních psychických následků – včetně deprese, úzkosti, posttraumatické stresové poruchy nebo zneužívání návykových látek, píše Blacková. Jak se ale později ukázalo, mnohé z těchto studií byly zatíženy metodologickými chybami – zejména absencí vhodné srovnávací nebo kontrolní skupiny.

Pracovní skupina Americké psychologické asociace pro duševní zdraví a potraty konkrétně vyhodnotila, že nejspolehlivější jsou studie se ženami, které otěhotněly neplánovaně, a srovnávají skupinu, která se rozhodla pro interrupci, s tou, která v těhotenství pokračovala. Zjistila však, že výzkumníci v mnoha studiích použili jako kontrolní skupinu ženy s chtěným pokračujícím těhotenstvím a nezohlednili zkreslující faktory, jako je například duševní onemocnění, chudoba a partnerské násilí. Skupina konstatovala, že v důsledku toho je těžké určit, zda tyto rozdíly odrážejí důsledky ukončení těhotenství nebo již existující rozdíly mezi skupinami.

Na pocitu úlevy po potratu není nic špatného. Je zcela normální. Posiluje vaše vědomí, že jste pro sebe do budoucna udělala to nejlepší rozhodnutí.

Když skupina do své analýzy zahrnula nejsolidnější výzkum y, nenašla žádné důkazy o zvýšeném riziku psychických problémů u žen, jejichž neplánované těhotenství skončilo potratem. Také r ozsáhlá americká studie zjistila, že interrupce nezvyšuje riziko výskytu posttraumatického stresu, deprese nebo úzkosti, a žádné dlouhodobé negativní psychologické účinky se neobjevily ani při sledování skupiny žen v této studii po dobu pěti let. A i další a merická studie, která sledovala ženy, jež ukončily těhotenství, po dobu tří let, dospěla k závěru, že „ženy pociťovaly v průběhu času klesající emocionální intenzitu.“ Ukázala také, že 95 procent žen svého rozhodnutí nelituje.

Celé spektrum emocí

Odborníci na duševní zdraví se nicméně shodují na tom, že emocionální prožitky po potratu se mohou u jednotlivých žen velmi lišit. „Reakce každého člověka na potrat je jiná, od komplikované až po zcela jednoduchou,“ vysvětluje pro Healthline licencovaná poradkyně v oblasti duševního zdraví Rachel Gabrielleová. „Ukončení těhotenství z jakéhokoliv důvodu narušuje hormonální cyklus, což může vyvolat negativní pocity,“ dodává.

Z výzkumů z let 2018 a 2013 vyplývá, že mezi nejčastější pocity po potratu patří úleva, smutek, pocit viny a lítost. „Tyto reakce jsou obvykle přechodné. Je důležité rozlišovat mezi těmito normálními emočními reakcemi a přetrvávajícími závažnými psychickými problémy, jako je posttraumatická stresová porucha,“ upozorňuje Blacková.

Také ona nicméně uznává, že mnoho žen prožívá určité emocionální reakce na potrat, které jsou normální reakcí na významnou událost. „Je možné cítit se hluboce zasažen a zároveň pociťovat úlevu. Celé spektrum pocitů od úlevy až po traumatický stres je normální,“ ujišťuje Gabrielleová. Vůbec nejčastějším pocitem je podle výzkumů úleva. „Na pocitu úlevy po potratu není nic špatného. Je zcela normální. Posiluje vaše vědomí, že jste pro sebe do budoucna udělala to nejlepší rozhodnutí,“ píše Healthline.

Pocit úlevy nicméně automaticky neznamená absenci smutku – ten může přijít i v případě, kdy necítíte lítost. „Možná naopak žádný smutek nepociťujete. I to je zcela normální,“ uvádí Healthline. Někteří lidé po potratu zase pociťují vinu – to může pramenit i z osobních pocitů týkajících se potratu. „Možná jste si nikdy nepředstavovala, že byste šla na potrat, a bojovala jste s tímto rozhodnutím, než jste dospěla k závěru, že je to nejlepší volba,“ podotýká portál.

Přitěžující faktory

Někteří lidé po potratu občas pociťují vážnější emocionální příznaky nebo přetrvávající trápení, to však často souvisí s již existujícími obavami nebo problémy, které se vyskytly před otěhotněním či rozhodnutím podstoupit interrupci. Existuje několik faktorů, které mohou zvýšit pravděpodobnost, že člověk bude v souvislosti s potratem prožívat stres, emoční zmatek a jiné obtížné pocity – mezi nimi například chybějící podpora či její nedostatek nebo také nejistota ohledně podstoupení potratu. „Pokud jste se svým rozhodnutím bojovala, je možné, že o něm budete přemýšlet i poté,“ upozorňuje Healthline.

I když víte, že máte plné právo rozhodovat o svém těle a interrupce je zkrátka lékařský zákrok, můžete pociťovat negativní dopad stigmatizace potratu. V ýzku m z roku 2016 ukázal, že některé ženy, které po potratu zažily úzkost, uvedly, že spouštěčem příznaků u nich byly nesouhlasné reakce lidí na klinice.

Situaci může komplikovat i fakt, kdy žena trpí fyzickým či psychickým onemocněním. To už totiž samo o sobě nemusí být vždy snadné a neplánované těhotenství přináší další stres. „I když necítíte konflikt nebo neprožíváte žádné emocionální napětí v souvislosti s potratem, pouhé prožívání stresové situace může někdy vyvolat pocity úzkosti, paniky nebo deprese. To však nutně neznamená, že potrat tyto pocity vyvolal. Stejný účinek může mít jakákoliv situace, která váš stres zvyšuje,“ vysvětluje Healthline.

U některých žen se po ukončení těhotenství mohou objevit pocity smutku, zármutku, ztráty a lítosti – pokud se ale příznaky postupně zlepšují, pravděpodobně se nejedná o depresi.

Může se také stát, že v pokračování těhotenství nebo bezpečném porodu brání váš zdravotní stav a vám nezbude nic jiného, než podstoupit interrupci, abyste si zajistila vlastní bezpečí. „V takovém případě můžete prožívat smutek a další trápení v souvislosti s chybějícími možnostmi,“ píše portál.

Kde najít oporu

Magazín Medical News Today poznamenává, že u některých lidí se po ukončení těhotenství mohou objevit pocity smutku, zármutku, ztráty a lítosti – pokud se ale příznaky postupně zlepšují, pravděpodobně se nejedná o depresi. Přetrvávající, nebo dokonce zhoršující se příznaky však na ni mohou ukazovat a je nezbytné vyhledat lékařskou pomoc. Každému, kdo po interrupci pociťuje úzkost, může podle Medical News Today pomoci vyhledat podporu rodiny, přátel nebo komunity.

„Je důležité, aby lidé věděli, že potrat nezpůsobuje problémy s duševním zdravím. Škodlivé je stigma, které potraty obklopuje, nedostatečné znalosti o něm a špatná dostupnost,“ cituje web odborníka píšícího pro Americkou psychologickou asociaci.

Pokud se deprese přeci jen objeví, jde o léčitelný stav. Léčba může zahrnovat například podporu (ať už ze strany komunitní skupiny nebo zdravotnického pracovníka), poradenství, kognitivně-behaviorální terapii, léky (například antidepresiva) nebo také změnu životního stylu v podobě vyvážené stravy, pravidelného cvičení a zařazení relaxačních technik, jako je jóga nebo meditace.