fbpx

„Zlato, pojď na to.“ Proč by postelové hrátky měly iniciovat ženy 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Je to klasická win-win situace. Když ženy převezmou v posteli vedoucí roli, budou prý ve vztahu spokojenější oba partneři. Žena bude mít otázku „kdy a jestli“ ve svých rukou, muž se přestane obávat odmítnutí, tvrdí autor knihy Otevřené vztahy Michal Gondek

Zveřejněno: 23. 10. 2023

Zdravý a uspokojivý romantický vztah potřebuje zdravé sexuální spojení. To ale musí pokaždé někdo iniciovat. Je to spíše muž, nebo žena? Pro mnoho lidí jde o složité a náročné téma.

Problematice se hlouběji věnoval americký psycholog Justin Lehmiller. V jednom průzkumu požádal 4 175 Američanů, aby uvedli, jak často iniciují sex v reálném životě a jak často o tom pouze fantazírují. Ukázalo se, že mezi těmito dvěma údaji je poměrně velký rozdíl a že se u mužů a žen liší.

Ženy chtějí více, muži méně

Heterosexuální ženy v průměru uvedly, že sex v reálném životě iniciují méně často než heterosexuální muži. Uvedlo to konkrétně 28 % heterosexuálních žen, zatímco u heterosexuálních mužů to bylo 50 %.

heterosexuální ženy, které se hlásí k náboženské příslušnosti, tvrdí, že sex iniciují v průměru méně často než ženy bez náboženské příslušnosti.

Jejich fantazie však vypovídaly úplně jiný příběh. Počet žen, které uvedly, že jsou ve svých představách obvykle nebo vždy iniciátorkami sexu, se oproti realitě zvýšil o 25 procent. Naopak počet mužů - iniciátorů byl o 15 procent nižší. Mnoho žen tedy zřejmě vzrušuje představa, že sex iniciují častěji. A mnoho mužů naopak vzrušuje to, že sex častěji iniciuje jejich partnerka.

Největší erotická bolest

Pokud se pár dohodne, že sex bude (alespoň na určitou dobu) iniciovat výhradně žena, je pravděpodobné, že se navíc oběma velmi uleví. Proč? Autor knihy Otevřené vztahy Michal Gondek vychází při této otázce z teorie největší „erotické bolesti“ mužů a žen. Pro ženy tato bolest zjednodušeně znamená strach ze zneužití. Největší bolest muži naopak prožívají při odmítnutí své sexuality, při strachu z toho, že budou viděni jako ti, kterým jde jen o sex.

Gondek si myslí, že když je muž ve vztahu dlouhodobě ten aktivnější (co se týče iniciování sexu), tak to vede ke spuštění vnitřního zranění obou z páru. „Žena se cítí dobývaná i v nevhodných situacích, a proto nemá co jiného dělat než více či méně muže odbývat. Muž zase neustále riskuje to, že bude odmítnut.“

Když se žena naopak postaví do vůdčí role, má otázku sexu ve své moci. Ona může nastavit, kdy sex bude probíhat, a kdy ne. Muž bude vědět, že až bude jeho partnerka chtít, sama se ozve, a přestane se tak cítit jako otravný dobyvatel.

„Pro ženu je to v první řadě bezpečné. Ve chvíli, kdy ona je ta, která vede, ví, že se jí nebudou narušovat hranice. Že to nepovede do erotické interakce, která pro ni není vhodná.“

Výhody pro oba

A má to i další výhody. Dle Gondeka muž nikdy nemůže s jistotou vědět, co přesně žena v danou chvíli potřebuje. Je proto dle něj mnohem spolehlivější, bezpečnější i příjemnější, když je iniciativní a vedoucí role více na straně ženy.

Když se žena naopak postaví do vůdčí role, má otázku sexu ve své moci. Ona může nastavit, kdy sex bude probíhat, a kdy ne. Muž bude vědět, že až bude jeho partnerka chtít, sama se ozve, a přestane se tak cítit jako otravný dobyvatel.

Ve finále tak může dojít u obou k obrovské úlevě. „Lidé, se kterými jsem mluvil a kteří to praktikovali, říkají, že jim to změnilo život. Prostě zmizí jeden obrovský rámec problémů, tenzí a disharmonií,“ říká.

Proč to neděláme?

Když se zdá, že tento přístup vyhovuje víc oběma stranám, proč už ho dávno nepraktikujeme? Lehmiller v článku pro Psychology Today poukazuje na tlak na dodržování tradičních genderových rolí žen jakožto „strážkyň“ sexu a mužů jako jeho „iniciátorů“. 

Jeho údaje také naznačují, že problémy s iniciováním sexu souvisejí i třeba s náboženským přesvědčením, zejména u žen. Zjistil, že heterosexuální ženy, které se hlásí k náboženské příslušnosti, tvrdí, že sex iniciují v průměru méně často než ženy bez náboženské příslušnosti. Také rozdíl mezi představou a realitou sexuální iniciace je u věřících žen více než dvakrát větší než u žen bez náboženského vyznání. U mužů naopak neměla náboženská příslušnost na to, jak často iniciují sex, žádný vliv.

Extraverze, stabilita, sebevědomí

Sociokulturní faktory jsou však jen jednou částí příběhu. Lehmillerovy údaje ukazují, že lidé, kteří v reálném životě častěji iniciují sex, bývají vysoce extravertní (společenští), emocionálně stabilnější, sebevědomější, svědomitější (orientovaní na detaily) a lépe snášejí intimitu. Mají také tendenci mít pozitivnější postoj k sexu, méně sexuálních potíží a žijí ve spokojenějších vztazích. Pokud tyto vlastnosti nejsou přítomny, mohou lidé iniciovat sex méně často, než by chtěli (například proto, že nejsou příliš sexuálně otevření nebo se obávají odmítnutí).

Když cítíme tlak na to, abychom byli určitým způsobem sexuální, nebo nám chybí sexuální sebevědomí, naše fantazie jsou někdy způsobem, jak se z těchto omezení vymanit a prozkoumat různé sexuální stránky sebe sama. To samozřejmě neznamená, že fantazie vždy odrážejí to, po čem toužíme (tj. to, co bychom skutečně chtěli sexuálně dělat). Někdy je fantazie jen fantazií, ale zároveň mohou fantazie také odhalovat naše nenaplněné potřeby a tajné touhy. Pokud se tedy i vám představa ženy jako iniciátorky sexuálních hrátek líbí, není nic jednoduššího než to vyzkoušet na vlastní kůži. 

Související…

Chcete opepřit svůj intimní život? Vyzkoušejte techniku Karezza
Milada Kadeřábková

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...