Probouzím se po dlouhé zimní noci. Svítá. Kolem je ticho. První záblesk světla strhl závoj z tváře tmy. Nádech. Výdech. Vteřina ticha. Chvěju se. V náručí držím znovuzrozené slunce. Zažehla jsem jiskru ve tmě nejhlubší noci. Světlo je zpátky a jeho žár znovu zahřeje zimou prokřehlou zemi.

Pražská radní Hana Třeštíková ve čtvrtek představila pilotní projekt dotací na komunitní sousedské akce. Fyzické osoby nebo spolky si mohou zažádat až o 50 tisíc korun. Jen si musí pospíšit. První kolo dotačních žádostí pro akce uspořádané od ledna do března příštího roku je otevřené jenom do 13....

Psychopatizace je obranná funkce. Normální zdravý jedinec už toho má najednou dost a začne vykazovat psychopatické rysy chování. V souvislosti s rodinnými nebo vztahovými událostmi se takzvaně zpsychopatizuje. Najednou disponuje celým arsenálem psychologických zbraní. Agrese, nulová empatie,...

Venku začíná přituhovat a na pobočce Armády spásy v pražských Holešovicích to žije už od rána. Všude se to hemží lidmi, je tu teplo a čilý ruch. Každý den toto místo s prosbou o pomoc, něco na sebe nebo něco malého k jídlu navštíví desítky, někdy i stovky lidí. Počet osob bez domova v České...

„No, když já jsem spíš na menší prsa, ale má krásné boky. A super tetování!“ Hodnotí beze studu mladý, zcela oblečený muž nahou ženu, která nervózně postává v barevně podsvícené vitríně ve světle reflektorů. K obličeji se mladík nevyjadřuje. A ani nemůže. Ten totiž není zatím vidět.

„Kde je pravda, poznám prostřednictvím faktů a intuice,“ říká Emma Smetana, která je proslulá tím, že se pravdy nebojí. Půvabné blondýnce, která někdy působí něžně a poddajně a jindy tvrdě a nekompromisně, byl v projektu Jsem žena #jsembohyne přiřazen archetyp slovanské bohyně Morany. Listopadové...

„Když jsem se na pražském magistrátu účastnil interpelace, zeptal jsem se pana primátora Hřiba, jestli má po zrušení novoročního ohňostroje v plánu rušit i další věci, jako je třeba vánoční strom. Třeba kvůli tomu, že ho vlastně kácej tak trochu zbytečně,“ vypráví mi s ironií v hlase designér...

Je konec. Teď už víš, že definitivní. Nedýcháš. Už nemá cenu se bránit. Nahořklá chuť rychlých konců, opojná sladkost nových začátků. Strach. Smrt je přeměnou, holčičko. Řekni sbohem, zlob se, vztekej a křič, ale mně se nevyhneš! Podám ti svou kostlivou ruku a stáhnu tě s sebou pod zem. Jsem tíha...

V minulosti si na lavičkách lidé četli noviny, kouřili dýmku, krmili holuby, povídali si nebo na někoho čekali. V současnosti na nich s elektronickou cigaretou v ruce sjíždíme náš nikde nekončící feed, se sluchátky na uších pijeme dýňový flatwhite a... taky čekáme. Lavičky ve městech už však plní...

Představte si, že působíte jako vizuální umělec, nejlépe fotograf, a to ve druhé polovině osmdesátých let v socialistickém Československu. Atmosféra v zemi se mění a silně na člověka působí. Jenže možnosti umělecky zpracovaného vyjádření pocitů jsou pořád ještě značně omezené.