fbpx

Skládky na pobřežích ohrožují moře, půdu i lidi. Dá se z nich ještě něco vytěžit? 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Nejdříve to vypadalo jako dobrý nápad. Pojďme skládkovat na březích moří, kde se odpad naředí a nikomu nebude vadit. Teď je ze skládek na březích celosvětový problém. Podle vědců by se ale dal řešit

Zveřejněno: 3. 4. 2022

Pláž East Cliff, rozprostírající se od Lyme Regis směrem k Charmouthu, jenž leží na samém jihu Británie, je jen jednou z mnoha evropských a vlastně celosvětových pláží, které na svém pobřeží hostí odpad. Ten ovšem začíná být kvůli rostoucím hladinám řek i moří den ode dne nebezpečnějším. Co s ním?

Jak britskému deníku The Guardian připomněla Kate Spencerová, profesorka environmentální geochemie na Queen Mary University of London, výběr pobřežních lokalit jako míst vhodných pro vytváření skládek byl vědomým rozhodnutím vlády a jen v Anglii se na pobřežích nachází více než 1 200 skládek (z celkového počtu 20 tisíc britských skládek). „Tyto lokality nebyly postaveny, aby izolovaly odpad od životního prostředí. Byly navrženy tak, aby umožnily zředění či rozptýlení toxického chemického odpadu. Takto jsme zneužívali naše ústí řek a moře,“ vysvětlila.

Okraj skládky je náchylný k sesuvům půdy, v roce 2008 se čtyřsetmetrový úsek útesu zřítil do moře a na pláž pod ním se uvolnil odpad.

Spencerová se studiu pobřežních skládek věnuje více než deset let. Je přesvědčena o tom, že pokud se něco nezačne dělat, hrozí těmto nebezpečným skládkám zaplavení nebo eroze. To znamená, že všechen odpad půjde do půdy nebo do vody, odkud se bude šířit. A vývoj situace z poslední doby k takovému katastrofickému scénáři směřuje.

Nezasahujte do skládky

Třeba zmiňovaná skládka Spittles Lane na pláži East Cliff se využívá od roku 1978 a nachází se na ní různé kovy včetně olova a azbestu, dále plasty a chemické odpady. Nyní je její okraj náchylný k sesuvům půdy, v roce 2008 se čtyřsetmetrový úsek útesu zřítil do moře a na pláž pod ním se uvolnil odpad. Vědci ze Southamptonské univerzity podle výzkumu z roku 2020 očekávají, že zbytek dopadne během příštího století úplně stejně – bude erodovat, nebo se zřítí do moře.

Situaci ještě zhoršuje skutečnost, že skládka je součástí světového dědictví UNESCO a funguje podle politiky „nulového aktivního zásahu“. Pravidelně jsou zde tedy odstraňovány jen velké kusy pevného odpadu včetně azbestu, menší předměty nebo toxické chemikálie se nechávají na místě.

Celosvětový problém

Odhaduje se, že podobných skládek se v celé Evropě na pobřežích nebo v záplavových oblastech nachází 350 až 500 tisíc a až 90 % z nich nepodléhá současné legislativě o kontrole odpadu, která vyžaduje ohrazení a zakrytí skládek. Na území USA je takových skládek asi 800, své má i Bangladéš, Indie či Nový Zéland.

„Takové skládky jsou z geologického hlediska globálním problémem a významné změny na pobřežích stejně jako záplavy zvyšují pravděpodobnost, že se odpady, které zadržují, uvolní,“ řekl Guardianu Robert Nicholls, profesor pobřežního inženýrství na Southamptonské univerzitě. Jeho slova potvrzují katastrofické klimatické jevy posledních let, které vyvolaly rozsáhlé úniky odpadu. V USA bylo během hurikánu Harvey v roce 2017 zaplaveno 13 míst s toxickým odpadem v Texasu, selhání historické skládky Fox River na Novém Zélandě během bouře v roce 2019 znečistilo přibližně 100 kilometrů pobřeží.

Co z toho ještě vytěžit?

Spencerová i Nicholls upozorňují na to, že najít řešení pro pobřežní skládky je nezbytné. Nabízející se varianty ovšem nejsou příliš atraktivní, respektive se zatím ukazují jako těžko realizovatelné. Jednou z nich je nechat přírodu, aby problém vyřešila sama, zatímco pobřeží bude erodovat a odpad se bude drolit do moře. To by ale v závislosti na umístění a obsahu skládky mohlo nebezpečně ohrozit lidské zdraví a život v mořích. Jako další se nabízí vybudovat pobřežní ochranu a stabilizovat svahy nebo skládky vyhloubit a přesunout do vnitrozemí, náklady by ale byly nevyčíslitelné. Odstranění nejtoxičtějších prvků ze skládek také není proveditelné, protože se přesně neví, co všechno na skládkách vlastně je.

Jediné, co by mohlo fungovat, je změna pohledu na skládky. Spencerová a Nicholls v textu pro Guardian navrhují tato nebezpečná úložiště přetvořit v místa, kde by se těžily drahocenné kovy, jako je železo a lithium. Nebo by se zde daly těžit plasty, které by bylo možné znovu použít či recyklovat. Těžba na skládkách by mohla pomoci získat finanční prostředky k tomu, aby se tyto skládky vyčistily od zbývajících kontaminantů. Zásadní je také přesně určit, které chemikálie se na skládkách nacházejí. „Problém je univerzální, takže pokud by se nám to podařilo vyřešit, mohli bychom inspirovat celý svět,“ uzavřela Spencerová.

Související…

Na skládkách každý rok končí miliony sdílených kol. Dá se to už srovnat s auty?
Kateřina Hájková

foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian

Tipy redakce

Změní vesmírní chameleoni Einsteinovu teorii relativity?

Změní vesmírní chameleoni Einsteinovu teorii relativity?

Vesmír se rozpíná a zároveň zrychluje. O tom mezi vědci panuje v zásadě shoda....

Jak na městský stres? Pokud se nehodláte odstěhovat, vyzkoušejte toto

Jak na městský stres? Pokud se nehodláte odstěhovat, vyzkoušejte toto

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...