fbpx

Zveřejněno: 8. 10. 2017

„Krávy mají dobrou paměť a řadu emocí. Vytváří si vztahy. Viděl jsem je dokonce plakat,“ řekl farmář Jay Wilde. Když zdědil po otci farmu na maso, nevěděl, co dělat. Sám je vegetarián, ale rodinný podnik nemohl nechat zahynout. Tohle je jeho příběh.

Jay vyrostl na rodinné farmě se stádem dojnic. Brzy zjistil, že se v kravách skrývá mnohem víc, než si lidé myslí. „Začal jsem si uvědomovat, že krávy se mezi sebou poznávají a mají velmi dobré vzpomínky. Zažívají celou řadu emocí – mohou být smutné, veselé, znuděné i vzrušené. Mají taky výrazy obličeje. Dokážete říct, co si myslí, jenom tím, že se na ně díváte,“ tvrdí Jay Wilde.

Proto se také rozhodl, že se stane vegetariánem. „Krávy nejsou jenom steaky. Když je znáte osobně, je mnohem těžší přemýšlet nad tím, že byste je jedli,“ vysvětluje. Jenomže v roce 2011 jeho otec zemřel. Bylo na Jayovi, aby převzal rodinný podnik, i když to bylo v rozporu s jeho osobní etikou. Jenže cítil velký tlak ze strany rodiny, protože „když zdědíte farmu, cítíte povinnost udržet ji při životě i do budoucna“. A tak se ocitl v pasti.

Naděje na změnu

Všechno se změnilo, když potkal Patrika Smitha, majitele Veggies Catering Campaign. Patrik Jayovi dal přečíst zprávu o programu, jehož cílem je zastavení dotací do neudržitelného chovu zvířat a podpora zemědělců při přechodu na rostlinné bílkovinné plodiny. Pěstování plodin pro lidi je podle této zprávy vždycky efektivnější než pěstování plodin pro zvířata, která mají později nakrmit lidi.

„Myslím, že můžeme změnit způsob, jakým žijeme, a přeměnit ho v něco užitečného pro budoucnost. Třeba už nemusíme pokračovat v pojídání zvířat, protože to stejně není efektivní způsob krmení lidí. Kdybych byl spokojen s tím, co dělám, prostě bych odmával Patrickovy poznámky a řekl, že tohle je způsob, jakým farma funguje, protože tak jsme věci dělali vždycky. Ale já s ním souhlasil a rozhodl se s farmou něco udělat,“ řekl Jay.

Jay se tedy rozhodl proměnit svoji farmu na maso ve farmu na zemědělské plodiny. Teď už jenom vymyslet, co udělat s kravami. Mohl je všechny poslat na jatka, vydělat peníze a použít je k přebudování farmy. Přece jenom jeho zvířata měla na trhu hodnotu více než milion korun. Farmář to ale udělat nechtěl. „Je pro mě velice obtížné starat se o krávy, jak nejlépe umím jen proto, abych je pak poslal na jatka, což pro ně musí být strašlivá smrt,“ svěřil se deníku The Times.

Řešení mu nabídl Tom Kuehnel z organizace Vegan Society, který se rozhodl najít pro krávy nový domov, něco jako starobinec, ve kterém spokojeně dožijí. Zprvu se to zdálo jako nemožný úkol. „Pak jsem se ale spojil s Wendy z Hillside Sanctuary v Norfolku, která mi řekla, že si vezme krávy všechny. Byla to pro nás skvělá příležitost. Zpráva, že všechny krávy dožijí v přirozeném prostředí, pro nás byla opravdu výborná,“ připomíná Tom z Vegan Society.

Cesta za záchranou

V červnu 2017 tedy vyrazilo stádo 90 britských krav z východního Midlandu na cestu za svobodou. Novým domovem se jim stala Svatyně zvířat ve Velké Británii – místo pro lidi a zvířata se speciálními potřebami. Svatyně propaguje organické jídlo, fair trade a život bez krutosti. Není financována vládou, takže je plně závislá na podpoře od lidí.

„Vysvobozením stáda“ ale Jayova práce teprve začala. Vegan Society mu každopádně pomůže i s přebudováním farmy. Organizace má vlastní tým, který má odborné znalosti v oblasti zemědělství. Dost možná je to to jediné, co farmě zbývá. Průmysl je aktuálně v krizi. Farmy zavírají jedna za druhou a čím dál víc lidí se obrací k vegetariánství a veganství.

foto: Vegansociety.com, zdroj: The Independent

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...