fbpx

Země, odkud se začala šířit pandemie, se potýkají s druhou vlnou koronaviru. Nová ohniska se objevují v Číně, Japonsku i Jižní Koreji. Jediná jistota je, že koronavirus tam nevymizel. Opatření už ovšem nejsou tak drastická, mají spíš lokální charakter

Zveřejněno: 17. 6. 2020

V Pekingu začínají nová karanténní opatření poté, co se „epicentrum“ nemoci objevilo na místním tržišti. Čína tam v neděli nahlásila 57 nových případů. Země se potýká s druhou vlnou i na své hranici s Ruskem. No, a s novými ohnisky bojuje i Jižní Korea, která asi příliš brzy otevřela noční kluby. První dva případy (i když importované z Británie) se objevily po téměř měsíci na vzorném Novém Zélandu, který uvolnil hranice. BBC nabízí sedm lekcí, které si hlavně z Asie, která je, co se týče zkušeností s Covid-19, nejdál, před očekávanou druhou vlnou nemoci v Evropě můžeme vzít.

1. Vlna nebo lokální ohnisko: Tomu se nevyhneme

Pojmy jako druhá vlna, epicentra nebo ohniska případů nemoci Covid-19 jsou omílány pořád dokola, ale co to znamená? Z lékařského hlediska je druhá vlna oživením infekce v části populace po počátečním poklesu onemocnění. V Asii vidíme lokální ohniska i regionální epidemie a je těžké předvídat, jak se budou vyvíjet. Pro Jennifer Rohnovou, buněčnou bioložku na University College v Londýně, tedy není otázka, jestli druhá vlna infekce koronaviru přijde, ale „kdy přijde a s jakou intenzitou“.

Pokud Světová zdravotnická organizace říká, že mezi námi virus nejspíš zůstane, musí státy akceptovat, že budou přicházet i nové případy.

I země s účinnými nástroji pro řešení pandemie, mezi něž patří testování, monitorování a přijímání karanténních opatření, jako je Jižní Korea, zaznamenaly prudký nárůst ohnisek případů. Pokud tedy Světová zdravotnická organizace říká, že mezi námi virus nejspíš zůstane, musí státy akceptovat, že budou přicházet i nové případy. Otázka pak je, jak je předvídat, sledovat a zpracovávat.

2. Opatření se budou vracet

„Nebuďme tedy příliš optimističtí,“ varuje Alistair McGuire, profesor ekonomiky zdraví na Fakultě zdravotnické politiky University London School of Economics. „Úspěšně přijatá opatření proti šíření nemoci neznamenají, že daný region zůstane bez koronaviru.“

Například ostrov Hokkaidó v Japonsku byl jedním z prvních, kde úřady už na konci února uvalily přísnou karanténu. Do poloviny března se počet nových případů snížil na jeden nebo dva denně. Opatření tam tedy zafungovala tak dobře, že byl zrušen nouzový stav, a do dubna byly znovu otevřeny místní školy. O necelý měsíc později však musel být nouzový stav zaveden znovu, protože ostrov zápasil s druhou vlnou infekce. I toto omezení bylo nyní zrušeno, ale úřady už vědí, že k němu může dojít znovu. Dokud nebude nalezena vakcína.

Omezení se začala rozvolňovat i v Číně, ale do poloviny května byla hlášena nová ohniska, a to jak na hranici s Ruskem, tak i ve městě Wu-chan, kde se virus poprvé objevil. V Jižní Koreji zase kvůli novému epicentru nemoci u Soulu uzavřeli více než 200 škol, které byly otevřeny jen několik dní předtím.

3. Karanténa cestujících ze zahraničí

Epicentra nemoci ve východních čínských provinciích Ťi-lin a Chej-lung-ťiang byla připisována právě případům importovaným ze sousedního Ruska. V jednom případě bylo pozitivně testováno osm čínských občanů, což ovšem vedlo ke karanténě asi 300 dalších lidí, kteří cestovali ve stejné době stejným směrem.

Všechny mezinárodní lety do Pekingu úřady přesměrovaly do jiných měst, kde jsou cestující podrobeni kontrole a v případě potřeby umísťováni do karantény.

Čína už tehdy zjistila, že počet importovaných případů převyšuje počet těch, které se objevily na jejím území. Proto zavedla tvrdá karanténní opatření pro lidi, kteří do země přilétají z ciziny. Například všechny mezinárodní lety do Pekingu přesměrovaly úřady do jiných měst, kde jsou cestující podrobeni kontrole a v případě potřeby umísťováni do karantény.

Hongkong zavedl pro lidi přijíždějící ze zahraničí „sledovací systémy“ v podobě elektronických náramků a mobilních aplikací. Díky nim úřady sledují pohyb těchto lidí a zajišťují dodržování karantény. Mohlo by se tedy zdát, že v této dosud demokratické části Číny jsou porušována lidská práva, ale odborníci se shodují, že taková opatření jsou nutná.

4. Nepřestávejme „testovat a sledovat“

Už začátkem února Jižní Korea vyvinula systém na provádění asi 10 000 bezplatných testů denně, přičemž se spoléhala také na mobilní aplikace a technologii GPS pro vysledování případů. To jí dneska poskytuje nástroje pro rychlé potlačení jakýchkoli nových ohnisek.

Jedna jediná osoba tu dokázala za jediný víkend nakazit více než sto dalších.

Epicentrum nových případů, které země zaznamenala 12. května po několika týdnech, kdy téměř žádní pacienti nepřibývali, bylo rychle dosledováno, a to v oblíbeném nočním klubu v Soulu. V souvislosti s tím pak systém tamní „chytré karantény“ objevil 90 000 lidí, kteří mohli s nemocí přijít do styku, přičemž 300 lidí bylo nemocí skutečně nakaženo.

„Dneska víme, že se jedná o opravdu infekční nemoc,“ konstatuje profesor McGuire. „I v souvislosti s tím, když se díváme na to, co se stalo v Jižní Koreji, tedy v zemi, kde jsou zavedena účinná opatření. Jakmile se tahle opatření uvolní, dojde k oživení viru. Jedna jediná osoba tu dokázala za jediný víkend nakazit více než sto dalších.“

5. Netestujme jednou, ale hned dvakrát

„Nepotřebujeme přitom jen vědět, kdo virus má. Potřebujeme také test na protilátky, abychom zjistili, kdo virus měl,“ říká dále McGuire. A přitakává mu i kolegyně ze Singapuru. „Je to důležité, protože někteří jedinci jsou s velkou pravděpodobností vůči viru imunní, a přitom ho dokážou přenášet,“ konstatuje Ashley St. Johnová, odborná asistentka na Duke-NUS Medical School v Singapuru, která vede výzkum v programu vznikajících infekčních chorob.

Brzy po propuknutí epidemie v Singapuru byli ve dvou ohniscích díky sérii testů objeveni dva pacienti, kteří nejevili žádné příznaky, ale nemoc přenášeli. Byl to zásadní průlom, který v té době pomohl úřadům virus lokalizovat. „Virus tedy může způsobit bezpříznakové nebo jen lehké onemocnění, může se tak šířit dřív, než se nakažený pacient vůbec doví, že je nemocný. V Singapuru se zatím netestuje na celostátní úrovni, ale testování se účinně používá k porovnávání ohnisek a identifikaci podezřelých případů,“ dodává St. Johnová.

Testování se tak preventivně provádí třeba u vychovatelek v mateřských školách. Může se díky nim zjistit, že některé už nemoc měly, ale jde o to, zda nadále nákazu nepřenášejí a mohou se vrátit do práce.

6. Flexibilní služba veřejného zdraví

Důležité také je podívat se na to, co se z pandemie mohou naučit veřejné zdravotnické služby, říká docentka Judit Vallová, která zkoumá zdravotnické systémy na ekonomické fakultě na Universitat de Barcelona. „V této pandemii se ukázalo, že se zdravotnictví dokáže prosadit a rychle se přizpůsobit,“ říká.

V Asii existují studie, které ukazují, jak po takové zkušenosti mohou zdravotničtí pracovníci trpět posttraumatickými stresovými poruchami.

Příklady známe z praxe. Čína například postavila ve Wu-chanu nemocnici s tisíci lůžky za pouhých osm dní a ukázala tak cestu, jak naplánovat a zorganizovat stavbu provizorních nemocnic v nouzových situacích. „Nemocnice a centra primární péče na celém světě se pak od ostatních hodně naučily. Ale učily se také samy ve vlastním provozu,“ říká Vallová. „Nyní tedy budou lépe připravené, aby zvládly další vlnu, až přijde.“

Podle docentky z barcelonské univerzity pandemie především ukázala, jak zásadní je investovat do veřejného zdravotnictví, aby byly jednotlivé země připravené. Vallová zdůrazňuje i péči o duševní zdraví zdravotníků. „V Asii existují studie (po onemocněních SARS a MERS), které ukazují, jak po takové zkušenosti mohou zdravotničtí pracovníci trpět posttraumatickými stresovými poruchami,“ podotýká.

7. „Jedno správné řešení“ neexistuje

Asi hlavní lekcí, kterou je třeba vzít na vědomí, je fakt, že „neexistuje žádné opatření, které by samo o sobě šíření nemoci zabránilo“, říká doktorka Naoko Ishikawa, která má na starosti zvládnutí pandemie Covid-19 ve Světové zdravotnické organizaci v oblasti západního Pacifiku. 

„Řešením není samotné testování ani omezení fyzického kontaktu. Mnoha zemím a oblastem v regionu se podařilo šíření nemoci zabránit komplexním přístupem vlád a celé společnosti v daných zemích,“ dodává Ishikawa. „Populace není proti nemoci imunní,“ doplňuje profesorka Jennifer Rohnová. „Dokud nebudeme mít účinnou a dostupnou vakcínu, budeme ohroženi všichni.“

Související…

Kdy bude skutečně na světě vakcína proti koronaviru a jak poznáme, zda fungujeČtyřdenní pracovní týden? Premiérka Nového Zélandu ho navrhla jako lék na kriziKorona je pro státy velká zkouška demokracie, říká vydavatelka Danuše Siering

foto: Shutterstock, zdroj: BBC

Tipy redakce

Proč se písek krade z pláží? Je to podobně cenná komodita jako voda

Proč se písek krade z pláží? Je to podobně cenná komodita jako voda

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...

Mohli by chameleoni změnit Einsteinovu teorii relativity? Zatím se žádný nechytil

Mohli by chameleoni změnit Einsteinovu teorii relativity? Zatím se žádný nechytil

Vesmír se rozpíná a zároveň zrychluje. O tom mezi vědci panuje v zásadě shoda....

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.