O tom, že požáry v přírodě jsou její nedílnou součástí, jsme už psali, stejně jako o faktu, že na světě hoří téměř nepřetržitě. Jde jen o to kde a jak moc intenzivně. Je také pravda, že vyšší teploty, ať už je způsobuje člověk, nebo ne, napomáhají jejich vzniku a zároveň znesnadňují jejich hašení. A je také pravda, že zvířata mají na rozdíl od člověka mnohem menší šanci se požárům bránit. O jaké druhy fauny nás mohly požáry v Austrálii připravit?
Neumíraly jen koaly
Světová média zaplnily obrázky koalů medvídkovitých s popálenými tlapkami. Tito roztomilí tvorové mají smůlu v tom, že se pohybují velice pomalu, takže před ohněm neutíkají, ony spíš odcházejí… Druhým problémem je, že žijí v eukalyptových hájích a tyto stromy v době veder uvolňují do ovzduší množství éterických látek, které oheň podporují.
V ohni zahynulo daleko více zvířat, která ani zde v Evropě neznáme, protože nejsou tak populární. A pro mnohá nemáme ani česká jména.
Podle australské ministryně životního prostředí Sussan Leyové nejspíš zahynulo až třicet procent tamních koalů. Jak sama přiznává, je to spíše zatím jenom odhad podle zničené plochy, na níž medvídkové většinou žijí. Přesnější čísla budou známa, až se všechny požáry podaří zkrotit. Koala je jedním ze symbolů Austrálie, ovšem v ohni zahynulo daleko více zvířat, která ani zde v Evropě neznáme, protože nejsou tak populární. A pro mnohá nemáme ani česká jména. Profesor ekologie Chris Dickman z University of Sydney odhaduje, že po celé zemi zemřela více než miliarda živočichů, tento údaj ovšem prý nezahrnuje ryby nebo hmyz.
Oběti z ostrova Kangaroo
Zmizet mohly dokonce i celé druhy. Zoologové se například obávají o osud papouška, který se jmenuje lesklý černý kakadu a žije (nebo možná žil) na ostrově Kangaroo. Rozsáhlé požáry zničily dvě třetiny ostrova a s nimi i hnízdní stanoviště ptáků.
Dvě desetiletí práce na záchraně jejich populace zvýšily počet těchto ptáků ze 150 v 90. letech až na 400 při posledním sčítání před požáry.
Obavy panují také o hlodavce, jehož místní nazývají myš Hastings River. Jeho životní etapy nejsou zatím důkladně prozkoumány.
Devastována byla populace početné čeledi hmyzožravých a masožravých vačnatců, nazývaných kunovcovití. Tihle vačnatci dorůstají velikosti myši, ale i psa. Nejmenší jsou vakorejskové, které jinde než v Austrálii nenajdeme, osobně se můžeme naopak setkat s vakomyší tlustoocasou, která bývá chována v zajetí a slouží také jako laboratorní zvíře.
Český název nemáme pro malého vačnatce, kterého zde nazývají dunnart (rod Sminthopsis). Ten žil opět ve stromoví těžce postiženého ostrova Kangaroo. Již před požáry byl zapsán na seznam ohrožených druhů. Obavy panují také o hlodavce, jehož místní nazývají myš Hastings River, latinsky Pseudomys. Jeho životní etapy nejsou zatím důkladně prozkoumány, takže vědci ani nevědí, jak tento jeden z mála placentárních savců v Austrálii reaguje na šířící se oheň.
Hrozí zdivočelé kočky
Při posledním sčítání před požáry bylo v jihovýchodní Austrálii napočítáno na čtyři sta jedinců ptáka jménem regent medosavka (Anthochaera phrygia), endemického druhu z jihovýchodního cípu ostrova. Ptáci pochopitelně mohli uletět, ale jejich hnízdiště budou nejspíš zničená. Velké ztráty zřejmě utrpěl i quokka, což je malý a zavalitý (délka těla mezi 50 a 60 centimetry, hmotnost čtyři až sedm kilogramů) klokan skalní.
Požáry spálily velké oblasti, kde žije vačnatec vakovec létavý.
Je sice výborně přizpůsoben skákání a šplhání po skalnatém povrchu a mohl se právě ve skalách zachránit, ale požáry také činí zvířata zranitelnější vůči dravcům, jako jsou například zdivočelé kočky. Naději na záchranu tohoto klokana dává jeho populace na ostrově Rottnest, jenž zůstal ohně ušetřen.
Požáry ovšem spálily velké oblasti, kde žije vačnatec vakovec létavý. Měří 45 až 60 centimetrů a k tomu má zhruba stocentimetrový ocas. Ten používá ke kormidlování při skocích a plachtění až do vzdálenosti sto metrů. Skoky ho sice mohly zachránit, ale protože sídlí v dutinách stromů, budou jeho stanoviště zcela jistě zničena.
Wollemii zachránil speciální tým
Oheň zasáhl i populace obojživelníků. Jedním z nich je vodní skink, nazývaný Blue Mountain, to podle území, které obývá. I v Blue Mountain řádily požáry ve velkém. Jiným postiženým druhem je jedovatá paropucha corroboree, žijící jedině na Dunns Road v Novém Jižním Walesu. Výčet by tak mohl pokračovat – ve volné přírodě bylo před velkým ohněm pouhých sto padesát jedinců papouška západního, kriticky ohrožený je i zpěvný pták střízlikovec.
Ministr pro energetiku a životní prostředí Nového Jižního Walesu Matt Kean pak prohlásil, že se akce podobala vojenské operaci.
Požáry v Novém Jižním Walesu ovšem nehrozily jen fauně. Speciální tým hasičů spolu s vojenskými helikoptérami byl vyslán, aby zachránil háj se vzácnými wollemiemi vznešenými. Tyto stromy, jejichž původ byl datován do doby před dvěma sty miliony lety, a jsou to tedy jakési živoucí zkameněliny, rostou v počtu asi dvou set kusů na jediném místě ve volné přírodě – v rokli parku Wollemi, kam je přísně zakázán vstup. Rozsáhlé zavlažování utajované rokle a voda z helikoptér je pomohly zachránit. Ministr pro energetiku a životní prostředí Nového Jižního Walesu Matt Kean pak prohlásil, že se akce podobala vojenské operaci.
Ekolog Euan Ritchie z Deakin University v australském státě Victoria ovšem soudí, že některé ekosystémy se budou moci zotavit za pár let, jiným to může trvat třeba více než století. Hrozí ovšem podle něj i to, že se některé už nikdy nevrátí do původního stavu.
Reklama
zdroj: The Guardian