fbpx

S Hankou Fořtovou a Terezou Dvořákovou o tom, jak bychom měli co nejefektivněji utlumit konzumaci planety a jak může každý začít u sebe

Zveřejněno: 13. 8. 2019

Studentky medicíny se před více než pěti lety potkaly na koleji. A tam zjistily, že se jim v kuchyňce nějak hromadí mikrotenové sáčky. Co s tím? Hana Fořtová a Tereza Dvořáková se rozhodly, že založí firmu na výrobu ekologických sáčků, takzvaných Frusacků. Přerušily studium medicíny a začaly od nuly s podnikáním. Výrobce vlákna kompostovatelných tašek nakonec našly ve Švýcarsku a v Česku se pak už vývoj ekologických "síťovek" dotáhl. Firma rozjela výrobu v roce 2016 a dnes už Frusacky plní ovocem, zeleninou či pečivem sta tisíce domácností. A to nejen v Česku a na Slovensku, ale třeba už i v Norsku. A teď chystají expanzi i do Spojených států.

Protože firma infiberry, jež Frusacky prodává a distribuuje, sídlí na Národní, sešli jsme se možná trochu netakticky v Café Louvre na Národní. Kavárna se stala takovou pražskou turistickou atrakcí, takže bylo třeba najít místo mezi čínskými a západními turisty. To se i díky nulové jazykové bariéře, již na rozdíl od nás musejí turisté překonávat, nakonec povedlo. Pak už jsme se zakladatelkami Frusacku mluvili o marketingu, greenwashingu, udržitelnosti a po obhlídce okolních stolů i o cestování a turismu. A došli jsme k tomu, že když každý začne s tlumením „konzumu planety“ u sebe, mohla by mít planeta ještě šanci.

Není to, co děláte, jenom taková módní vlna, která přejde, až přijde první ekonomická krize? Všichni zapomenou na drahé ekologické pytlíky a začnou shánět igeliťáčky zdarma…

Hanka: Na začátku možná všechno okolo těch udržitelných businessů a produktů mohlo vypadat, že to bude jen vlna. Ale já si myslím, že to téma roste a roste i zájem lidí takové produkty používat. To, že je Frusack drahý, je samozřejmě výtka, se kterou se setkáváme. Nicméně u levných produktů je cena vykoupená tím, že se ty produkty ekologicky jenom tváří. A o podmínkách, ve kterých je lidé vytváří, ani nemluvím. Kdybychom třeba my přivážely levné sáčky přes oceán z Asie, tak by možná stály 20 korun a my na nich pořád měly obrovskou marži. Jenže nám by to pak nedávalo smysl a smysl by to nemohlo dávat ani zákazníkovi. Prostě proto, že by to nedávalo smysl ani z ekologického pohledu.

Ekologie a udržitelnost už nebude jenom přidaná hodnota, pod kterou své produkty firmy prodávají, ale něco, co zákazník automaticky vyžaduje.

Pokud by navíc podobný produkt šel vyrobit levně a třeba i ekologicky a eticky, což dohromady nejde, tak by se z něj opět mohl stát jednorázový odpad. Člověk si tedy s naším produktem nepořizuje jen ten sáček, ale pořídí si sám pro sebe i jakousi změnu myšlení. Nechce ten sáček někde nechat, někde jen tak zahodit. Učí se ho s sebou nosit a využívat ho.

Proč je tedy ta výroba tak drahá?

Hanka: Protože je Frusack celý vyráběný v České republice a dodavatelé mají od nás nastavené férové podmínky. Frusack je tedy tuzemský produkt kromě vlákna, které se vyrábí ve Švýcarsku. A šití zatím probíhá ručně. Samozřejmě jsou cesty, jak cenu do budoucna škálováním a úpravou výrobního procesu pro koncového zákazníka zpříjemnit. Určitě se ale nikdy nebudeme chtít přiblížit ceně nejlevnějších produktů, které už na trhu jsou. Je tam hlavně benefit toho materiálu, protože nepracujeme s konvenčním plastem, ale s kompostovatelným PLA, tedy polymléčnou kyselinou. Je to materiál na bázi kukuřičného škrobu a nejsou v něm žádná aditiva, která by dělala problém při kompostování nebo při samotném používání produktu. A pro výrobu používáme odpad z pěstování kukuřice.

Takže se člověk díky Frusacku učí, jak má žít udržitelně?

Tereza: Udržitelnost jako taková samozřejmě je trochu módní vlna. Ale tím teď nemyslím ve smyslu produktu, jaký děláme my, ale ve smyslu marketingu hlavně velkých firem a velkých značek. Typické jsou módní řetězce, jejich „udržitelné kolekce“ a podobně. Je to trend. Ale pak je na zákaznících, jak mezi tím dokážou manévrovat, jak dokážou rozlišovat, co si mají vybírat. My všichni vlastně můžeme jen doufat, že se z toho marketingového nástroje stane realita. Že to s ekologií začnou myslet vážně i ty velké firmy, a to už od samotné výroby. Že ekologie a udržitelnost už nebude jenom přidaná hodnota, pod kterou své produkty firmy prodávají, ale něco, co zákazník automaticky vyžaduje.

Hanka: Zkrátka, že to nebude z jejich strany jen greenwashing. Takové to na oko, co předhodí zákazníkovi, a na zákazníka to pak působí, že daná firma postupuje dobře a na tom světě jí fakt záleží. Ale to, že nějaká udržitelnost činí tisícinu z celkových aktivit firmy, už zákazník nevidí, protože firma tomu umí dát marketingovou sílu.

Jak moc záleží na marketingu ve vaší práci? Je to třeba osmdesát procent toho, co děláte?

Hanka: Záleží na něm dost. Když jsme v roce 2015 začínaly a poprvé jsme mluvily o Frusacku a o tom, jak celý ten produkt chceme postavit, tak to bylo v momentě, kdy sustainability a re-use, tedy „znovu něco používat“, nebylo naprosto běžné. Nikdo to v podstatě neznal. I proto jsme začínaly na B2C, což znamená, že jsme zboží přímo prodávaly zákazníkovi bez jakéhokoli prostředníka. Musely jsme s ním být tedy ve velmi blízkém kontaktu a vysvětlovat mu, proč by měl takovou věc používat, proč by se měl tak a tak chovat. Zároveň jsme musely nabídnout atraktivní produkt, který pro člověka bude praktický.

frusacky

Vlákno je švýcarské, výroba česká, ovoce a zelenina zůstávají čerstvé


To bez marketingu nešlo a marketing je pro nás samozřejmě důležitý pořád. My žijeme v nějaké bublině, kterou můžeme nazvat Prahou, kde „sustainable“ je všechno od kaváren přes prodejny potravin až po značky, které jsou smýšlením podobné nám. A pak je tady zbytek populace, k němuž to volání pořád ještě nedošlo. Nicméně my velmi málo používáme jakékoli placené reklamy, maximálně někdy sezónně, co se týká Vánoc, nebo když uvádíme nějaký nový produkt. Ale nemasírujeme lidi nonstop.

Tereza: Marketing je široký pojem. A z naší strany je podstatný spíš ve smyslu komunikace a edukace zákazníka. V momentě, kdy bychom si před čtyřmi lety začaly platit reklamu třeba v televizi, tak bychom se s tím produktem nikam nedostaly. Tam byla podstatná ta složka „vysvětlovat, informovat, edukovat“.

Hanka: A to se nám teď konečně začalo promítat i do aktivit, ke kterým jsme se nebyly v tom malém týmu schopné dlouho dostat, a to je přímo vzdělávání. Ne že bychom chodily, prodávaly Frusack a vysvětlovaly, jak je skvělý, ale v širším měřítku se zabýváme i tématem odpadového hospodářství. Takže jsme letos spustily vzdělávací aktivity. Školíme na základních a středních školách a snažíme se naučit děti kriticky přemýšlet nad tím, v jakém prostředí se pohybují, aby se samy dokázaly podívat na to, co je správně a co je špatně, a jak by ke světu kolem měly přistupovat. Velmi se vyvarováváme tomu strašení a ukazování mrtvých velryb, i když samozřejmě i to je důležité, a možná tu práci dělají jiné značky a jiná média za nás. Opravdu děti chceme spíš pozitivně motivovat k tomu, aby ty jednotlivé kroky začaly automaticky provádět ve svém běžném životě. A tyhle programy chceme rozvíjet dál.

Vy jste s podnikáním začínaly někdy v roce 2015. Kam se za tu dobu v onom vnímání udržitelnosti společnost pohnula?

Tereza: Ten nápad je z konce roku 2014. A za tu dobu je ten posun určitě obrovský. Když jsme začínaly, tak jsme musely každému jednomu člověku, který přišel třeba na Design Week, vysvětlovat, co to je, proč to je, proč je to důležité a proč jsou mikrotenové sáčky špatně. Teď to svým způsobem každý minimálně v té pražské bublině ví a my můžeme o to víc vysvětlovat konkrétní benefity našeho produktu. Je tam obrovský společenský posun, nicméně jsou tady pořád i jiné regiony a jiné skupiny lidí a snažíme se to dostat i k nim.

Hanka: A není to jenom posun u zákazníků. Obrovský posun je i v tom, jak k problému přistupují zákonodárci u nás, ale ty otázky udržitelnosti se v podstatě řeší globálně na všech možných úrovních. Klimatická krize a podobně.  Myslím si, že to nemusíme vůbec rozvádět. Další věc je, že to téma mnohem víc rezonuje v médiích. Když jsme začínaly, tak to bylo ještě velmi okrajové, protože to nikoho nezajímalo. Teď jsou z toho najednou headliny.

Jaký je tedy podle vás největší problém dneška, co se týče udržitelnosti? Je to doprava, nadvýroba, hlad, nevzdělanost?

Hanka: O tom by se dalo mluvit asi hodiny. Spousta lidí proto taky argumentuje tím, že „já sám za sebe nic nezměním, když přestanu používat třeba plasty. To musí nejdřív ty supermarkety zakázat značkám, aby jim dodávaly zboží v plastu“ a tak podobně. Mezi tím samozřejmě existují spojené nádoby – je koncový zákazník, jsou zákonodárci, jsou média, která sehrávají svoji roli… Zodpovědnost ale neleží jen na jedné z těch linek.

I tím, že zákazníci začnou tlačit na řetězce nebo na korporace, aby produkt zabalily jinak, tak ty firmy na to logicky musí reagovat. Samozřejmě, ty společnosti na druhou stranu už dávno položily zodpovědnost do rukou zákazníků. Říkají: „My to vyrábíme, protože vy to chcete, takže si nemáte na co stěžovat.“  Plasty jsou zatím procentuálně poměrně nízko v podílu na znečištění, co se týká emisí CO2. Je to asi jedno procento. Nicméně během pár let už mají vyrůst na 15 procent. Pak je tu, co se týká emisí, samozřejmě doprava, ať už ta letecká, nákladní nebo individuální. Máme tu emise z továren... A tady se dá dál dělit mezi zeměmi třetího světa nebo Asií, kde se dnes v podstatě všechno produkuje, a zbytkem světa. Plasty, které jsou v oceánech, pocházejí asi z deseti největších světových řek, z toho dvě, které oceány znečišťují nejvíce, jsou v Asii. Ale tím se tady nemůžeme hájit a říkat: My tady v Evropě nebudeme nic dělat a počkáme, až se tam oni ti méně vzdělaní a s horší ekonomickou situací dostanou i k ekologii a začnou s nějakými opatřeními.

Tereza: Já bych na tu otázku možná odpověděla obecněji: Těmi problémy jsou pohodlnost, nevzdělanost, nezájem.

Hanka: No, zatímco já mluvila asi deset minut, tak Tereza má odpověď, která samozřejmě platí taky…

Když tedy každý může začít u sebe i v té Evropě, jak by se měl člověk chovat třeba při nakupování, při cestování?

Tereza: Strašně záleží na tom, jak nad tím člověk přemýšlí. Když to vezme hodně do detailu, tak mu dojde, že by neměl nikam jezdit, neměl by skoro nic jíst, měl by žít někde v lese a pěstovat si tam bazalku a rajčata. A to nikdo neudělá. Takže tam jde opravdu potom o to se zamyslet, co můžu já jako „uživatel Země“ udělat, kde můžu ubrat, kde můžu pomoct, a snažit se najít nějakou zlatou střední cestu.

frusack in

Novým projektem, který Hana s Terezou spustily, je Zero Hero Mat. Automat na ekologické obaly


Hanka: Teď snad ve Skandinávii, nevím, jestli použiju ten správný pojem, jede něco jako flygskam, tedy anglicky flight-shaming, něco jako „stud z létání“. Takže ty sis zaletěl na dovolenou? A nevadí ti, že jsi za sebou nechal takovou a takovou stopu? A lidi jdou do extrému, opravdu přestali cestovat a přestali lítat, protože to má na planetu negativní vliv. Ano, ale je to zase spíš nějaká vlna, lidi budou chtít cestovat dál a taky budou muset cestovat…

Tereza: Tak asi budou muset najít způsob, kterým to budou dělat, který nebude tolik škodit.

K tomu se nabízí virtuální realita. Tady si sedneme v Louvru, nasadíme si brýle a podíváme se do Louvru v Paříži...

Hanka: Jenže tím nevyřešíme dopravu zboží a produktů. Přitom zaoceánské lodě a tyhle transporty – to jsou neskutečné emise. Těch problémů a jednotlivých témat je opravdu spousta.

Takže je pak lepší si vyrábět Frusacky tady doma než vozit plasty z Číny... Co kromě Frusacků ještě chystáte?

Hanka: Novým projektem, který jsme spustily, je Zero Hero Mat. Nad něčím takovým jsme přemýšlely už delší dobu, nicméně teď se to hezky seběhlo. Náš známý koupil pro svůj projekt dva automaty, které k nám mimochodem přijely z Asie. Nicméně měly prodávat jídlo balené v plastu, saláty a nějaké sušenky. A ten projekt nedopadl. Nebo majitel spíš ztratil nervy nad tím, že to má někomu nutit a umisťovat, a ty automaty nám nabídl.

Hana Fořtová (28), Tereza Dvořáková (28)

Hana a Tereza se potkaly během studia medicíny. Zatímco Tereza školu dokončila, Hana se rozhodla studium ve čtvrtém ročníku ukončit a věnovat se na plno založení společnosti infiberry, pod kterou společně s Terezou začaly vyvíjet Frusack už v roce 2015. Ten byl uveden na český a slovenský v roce 2016 přes úspěšnou crowdfundingovou kampaň na hithit.cz. Po složitém vývoji se na plno sériová výroba rozjela roku 2017, kdy Frusack spustil e-shop a také spolupráci s kamennými obchody. Těch je nyní u nás a na Slovensku přes 200, Frusack se úspěšně rozšiřuje také do několika zemí v EU, ale také na americký trh. "Chceme, aby byl Frusack zítra stejnou samozřejmostí, jakou jsou plastové sáčky dnes. S tím rozdílem, že svět bude bavit ho používat."

No a my jsme měly vymyšlené, že ty automaty budou nabízet vlastně opak toho plastu, ve kterém je jídlo balené. A sice produkty, díky kterým může člověk ve svém běžném životě co nejvíce plastu, který používá, zredukovat. Aktuálně jsou v automatech samozřejmě všechny varianty balení našich sáčků Frusack, jsou tam brčka ze slámy a nově budeme přidávat včelí obaly. Ty jsou super na balení svačin nebo na skladování potravin v ledničce. A ty produkty budou dál přibývat.

To bude u nákupních center?

Tereza: Zatím je máme umístěné v nákupních centrech, tedy v obchodním domě My na Národní a v Kotvě. Jde o to, že je to blízko místa, kde zákazník nakupuje potraviny, takže může produkty z automatu využít už rovnou pro daný nákup.

Hanka: Ten automat má dvě funkce. Jedna je, že nabízí ony produkty, další je, řekněme, edukativní. Je tam LCD displej, díky kterému můžeme k zákazníkovi dostávat informace interaktivnější formou.

Kde všude se teď Frusacky prodávají? Kde to jde dobře a kde musíte hodně vysvětlovat?

Hanka: Hlavní trhy jsou zatím pořád Česko a Slovensko, nicméně teď se nám začalo dařit v Norsku, kde nám přibývají obchody, stejně tak v Německu, v Rakousku, Španělsku nebo v Maďarsku. A máme teď výborného strategického partnera i na americký trh, takže tam vyjednáváme s řetězci Whole Foods Market nebo Sprouts, které jsou obrovské. Ten potenciál je určitě globální. I na českém trhu, ač jsme si myslely, že bude rychle vyčerpaný, jsme pořád schopní velmi dobře růst.

Firma byla založená v roce 2016, v roce 2017 jsme teprve spustily e-shop a začaly spolupracovat s prvními obchody. Teď máme v České republice a na Slovensku asi dvě stě kamenných obchodů, kde nás prodávají. I tady se nám pořád daří dobře. Je vidět, že zákazníci jsou i za tu cenu produktu schopní ocenit ekologičnost a etiku té výroby, protože to lidi zajímá čím dál víc.

Kolik těch pytlíků za měsíc vyrobíte?

Tereza: Teď je výroba standardně nastavená asi na 15 tisíc kusů měsíčně. V současné době je jen v českých domácnostech asi čtvrt milionu sáčků Frusack. A to je samozřejmě počet, na který se velmi brzy můžeme dostat měsíčně právě díky spolupráci se supermarkety. A nějakou už chystáme.

Související…

New York vyhlásil boj fashion odpadu. Staré oblečení lze vyměnit, nebo opravitS devatenáctiletým otcem vajglovníků o tom, že i popelníky mohou být zábavné a užitečnéLétání je luxus. Plánují se letecké emisní povolenky i příplatky pro ty, co létají často

foto: Michaela Cásková, zdroj: Frusack

Tipy redakce

Celá třetina mileniálů v USA pochybuje, zda je Země kulatá. Konspirace poráží školy

Celá třetina mileniálů v USA pochybuje, zda je Země kulatá. Konspirace poráží školy

Tajná spiknutí okolo celebrit nejsou až tak nová. To první se objevilo na sklonku...

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání Země

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání...

Praha 7 vyhlásila v květnu stav klimatické nouze , jak ji (a nejen ji, ale celou...

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Inferred interests neboli „odvozené zájmy“ je název funkce sociální sítě Twitter,...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.