fbpx

Výlet na nejbližší planetu se v minulosti nepovedl ani výrobci Axe. Mars One aktuálně kvůli dluhu nesplnil podmínky burzy

Zveřejněno: 20. 2. 2019

Obchodování s akciemi společnosti Mars One Ventures, která byla kótována na frankfurtské burze cenných papírů Frankfurt Stock Exchange (FSE), byla dne 5. února 2019 pozastavena kvůli nedodržení pravidel FSE. Tolik stručná zpráva z tisku, za níž jsou dluhy a spousta lidského zklamání. Znamená to konec projektu na osídlení planety, jež má k Zemi nejblíže?

Plánovaná mise na Mars byla koncipována od začátku jako reality show. Expedice Mars One „odstartovala“ na titulcích novin v roce 2012. Cíl byl vyhlášen jednoduše – v roce 2023 se usadí na Marsu první kolonisté. Ti připraví zdejší půdu na to, aby se do roku 2031 mohl rozrůst počet obyvatel Marsu na rovných dvacet. Háčků měl tento plán hned několik, ovšem veřejnost nejvíc zaujal asi ten nejméně podstatný.

Nápad, že média mají být hlavním partnerem, došel ocenění i u slavného producenta Paula Römera, muže, jenž vymyslel televizní show Big Brother.

Mise byla totiž plánována bez návratu a ten, který by na planetě jednou přistál, se měl navždy vzdát možnosti dýchat pozemský vzduch. Důvod byl jednoduchý. Takový one way ticket je daleko levnější a technicky méně náročný než výlet s dopravou lidí z Marsu zpět k Zemi. O tomto systému výzkumu Marsu už přemýšleli i v NASA, ale nikdy se k vážně myšlené přípravě takové cesty nepřistoupilo.

Dobývání, nebo show?

Přesto, anebo možná právě proto, neměl původní plán o dobrovolníky vůbec žádnou nouzi. Společnost Mars One se skládala ze dvou subjektů, a to z neziskové organizace Mars One Foundation, sídlící se čtyřmi zaměstnanci v Nizozemsku, a společnosti Mars One Ventures, která byla hlavním akcionářem neziskové skupiny Interplanetary Media Group, jež spravovala vysílací práva. Právě prodejem vysílacích práv i reportáží v tištěných médiích chtěl generální ředitel Bas Lansdorp získávat peníze na financování projektu, jenž měl podle prvotních odhadů vyjít na šest miliard dolarů.

Nápad, že média mají být hlavním partnerem projektu na osídlení Marsu, došel ocenění i u slavného producenta Paula Römera, tedy muže, jenž vymyslel televizní show Big Brother. Z toho samozřejmě vyplývalo, že vědecký přínos výpravy bude minimální a případné diváky bude spíš zajímat „kdo s kým“. Show se měla vysílat už z výcvikových táborů, kde měli adepti pro výlet na Mars mít osm let na to, aby zvládli základy nezbytných znalostí farmařením počínaje, medicínou konče. Počítalo se s tím, že státy, které budou mít zastoupení v závěrečných fázích výcviku, budou mít i větší zájem o televizní show.

Vyvolené volí celý svět

Start projektu byl famózní. Přesto, že podmínkou přihlášky bylo motivační video přihlášeného a registrační poplatek, ozvalo se na sto tisíc lidí, kteří viděli svoji budoucnost právě na rudé planetě. Nakonec po prvním výběru pokračovalo něco přes dva tisíce sedm set kandidátů, v druhém kole to bylo už jen sedm set a ve třetím pak už jen stovka. Padesát mužů a padesát žen, z toho jedna Češka. Tady ale už něco začalo skřípat. Někteří z kandidátů, kteří neuspěli, se nechali slyšet, že výběr byl proveden podle schopností přežít na Marsu jen z části, daleko více rozhodovalo, kdo dokázal na projekt přitáhnout více financí díky rozhovorům nebo některým promoakcím.

Kanadská astronautka Julie Payetteová zase prohlásila, že Mars One je projekt, který nepošle nikoho nikam.

Generální ředitel projektu Bas Lansdorp určitou souvislost s financováním tehdy připustil, ale vzápětí kontroval tím, že ještě za tisíc let si budou všichni pamatovat, kdo byli první obyvatelé Marsu. Výběr první posádky je proto důležitou volbou pro celé lidstvo a o jednotlivých členech posádky by měl v demokratických volbách hlasovat celý svět.

Mrtví po třech měsících

Mezi odborníky se však začaly ozývat hlasy, které projekt zpochybňovaly. Německý vědec a astronaut Ulrich Walter se nechal slyšet, že po třech měsících na Marsu přežije jen jeden z pěti. Prohlásil, že kdyby měly být na projekt použity veřejné finance, okamžitě by začal organizovat protest. Kanadská astronautka Julie Payetteová zase prohlásila, že Mars One je projekt, který nepošle nikoho nikam. Jedině nizozemský fyzik Gerardus 't Hooft, laureát Nobelovy ceny, se stal podporovatelem projektu s tím, že byl z počátku také skeptický, ale že se tedy nechal přesvědčit. Stal se dokonce ambasadorem projektu.

V roce 2016 ovšem jeho majitelé celý projekt prodali švýcarské investiční společnosti InFin Innovative Finance, která sídlí v Basileji. Ta opětovně potvrdila, že na Mars se poletí. Letošní únor ovšem šanci novým obyvatelům Marsu – mezi nimi i české adeptce Lucii Ferstové – už moc nedává, přestože společnost Mars One na svých stránkách tvrdí, že pracuje na řešení situace, neboť její dluh je „jen“ milion eur a ona má měsíc na to, aby vše dala do pořádku. Reality show se ale asi těžko dočkáme.

Naletělo se ani s Axe

Krach nebo přinejmenším závažné potíže projektu Mars One nejsou jediným bláznovstvím na chabých technických základech, které (i) Česko v poslední době zasáhly. Zatímco legendární astronaut Buzz Aldrin se k Mars One vyjádřil skepticky, jiný projekt nadšeně podpořil. V roce 2013 přišel výrobce deodorantů Axe s projektem Axe Apollo Space Academy (A.A.S.A.). V rámci tohoto projektu mělo být ve více než šedesáti zemích světa vybráno dvaadvacet adeptů pro cestu do vesmíru s agenturou Space Expedition Corporation (SXC). Buzz Aldrin se nechal slyšet, že je velice nadšený z toho, že Axe dává mladým lidem možnost prožít to, co kdysi dávno prožil i on sám. Strhnout se nechal i spisovatel, novinář a publicista Karel Pacner, špičkový odborník v oblasti astronautiky, když na počátku projektu prohlásil, že máme po dlouhém čase šanci dostat svého člověka do vesmíru.

Odborníkům mohlo být jasné, že neexistuje natolik výkonný motor a natolik energetické palivo, aby to bylo možné.

Naše republika podle pravidel soutěže patřila do jednoho regionu společně se Slovenskem a Maďarskem, ovšem jediné místo si tu vybojoval Slovák Róbert Vokál a mohl se tak těšit, že roku 2015 spatří naši planetu z výšky. Nevyšlo to. Axe astronauti měli letět na palubě vesmírného dopravního prostředku s názvem XCOR Lynx. To byl malý raketoplán, který měl na rozdíl od svého většího a úspěšného bratra odstartovat z klasického letiště (tedy horizontálně!), dosáhnout suborbitální dráhy a opět horizontálně přistát. To vše bez pomocných raketových motorů nebo podpůrného nosiče, jenž by Lynx vynesl ke hranici stratosféry.

Odborníkům mohlo být jasné, že neexistuje natolik výkonný motor a natolik energetické palivo, aby to bylo možné. Space Expedition Corporation, vlastněná Nizozemcem (opět) Michielem Molem, se přejmenovala na XCOR Aerospace a roku 2017 vyhlásila bankrot. XCOR Lynx nevzlétl.

Související…

Elon Musk: Chci na Mars, a jestli tam zemřu, ať to není při přistáníMusk chce příští rok letět na Mars. Bojí se nové válkyJak dostat kyslík na Mars? Pomocí solárního městečka s funkcemi lesa

foto: Profimedia, zdroj: Universe Today

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.