Tradiční způsoby pohřbívání poškozují životní prostředí hned několika způsoby. Balzamování mrtvého těla sice oddálí nezvratný proces rozkladu, takže na pohřbu nebožtík vypadá pořád ještě jako fešák. Po pohřbu se z něj ale použité toxické chemikálie vesele uvolňují do půdy a spodních vod. Na rakve se spotřebuje obrovské množství dřeva, na vnitřní výztuhy hrobek zase tuny betonu. Kremace zase spolyká spoustu paliva a ročně vyprodukuje miliony tun emisí oxidu uhličitého.
Alternativní pohřby ale rozhodně nejsou jen výstřelky ekologických aktivistů. Svět se mění a s ním i možnosti posledního rozloučení. Pro mnohé z nás je příjemnější variantou navštívit své zesnulé v šumícím lese vzpomínek než zajet na pochmurný hřbitov s obligátním věncem z umělých květů.
„Ač to nerad jako hrobník říkám, klasické hřbitovy se asi promění. Končí jejich čas. Sice to pár desítek let potrvá, ale pokrok nezastavíš.“ tvrdí autor populárního faceboového profilu Deníček hrobaře pod přezdívkou Gaius Servilius Vespillo.
Čeká nás tedy jednou velkolepý kompostovací obřad, nebo si naši příbuzní vyzvednou místo ponuré urny zářící diamant? Pojďte se s námi mrknout na trendy, které navždy změní vaši zažitou představu posledního rozloučení!
1. Rozpuštěný a vypuštěný aneb kouzlo aquamace
Pod tímto vznosným termínem se skrývá už na pohled méně atraktivní alkalická hydrolýza těla. Stále nemáte konkrétní představu? Nevadí, pojďme si to vysvětlit názorně: Nebožtík se ponoří do roztoku hydroxidu draselného či sodného a za zvýšeného tlaku i teploty se v něm tkáně a orgány za 20 hodin postupně rozpustí. Zůstanou jen kosti, které se rozemelou a vsypou do urny podobně jako v případě kremace.
Dnešní pohřební tradice lidem zakrývají realitu a nedovolují zažít pocit, že smrt je nezbytná pro nový život. Hlubší vhled do ekologického cyklu umožňuje lépe pochopit život na Zemi a respektovat jej.
Co si budeme povídat, nejde o žádnou romantiku. Však má také řadu odpůrců, kteří se odkazují na nedostatečnou pietu. Ale praktické přínosy této metody jednoznačně vedou. Více než 90% úspora energie oproti kremaci, žádné spalování fosilních paliv a žádné emise skleníkových plynů ani rtuti.
Novinka? Ne tak docela: „Domorodí Havajci praktikovali určitou formu vodní kremace po tisíce let. K rozkladu těl svých blízkých používali zahřátou sopečnou vodu,“ vysvětluje Dean Fisher, konzultant pro aquamaci a bývalý ředitel programu darovaných těl na klinice Mayo. Zbylé kosti Havajci pohřbívali, protože věřili, že je v nich uložena duchovní podstata duše.
Aquamace byla na Havaji po dlouhé době přerušení této tradice znovu povolena od roku 2022, stejně jako je legální v některých státech USA a kanadských provinciích. U nás si budeme muset na vodní kremaci ještě nějaký ten čas počkat.
2. Zpátky ke kořenům
Trochu jinak se už ale můžeme naposled rozloučit i v Česku, a to díky iniciativě Ke kořenům. Tato organizace pojímá pohřby jinak než zástupy příbuzných v černém v obřadní síni.
Společně se Správou pražských hřbitovů založili první české přírodní pohřebiště nazvané Les vzpomínek. Ačkoliv jde o popel z klasické kremace uložený ke kořenům památných stromů, je to aspoň nějaká možnost, jak zařídit jedinečný pohřeb po svém. V rámci tohoto projektu mohou smuteční obřady proběhnout i na zahradě, nebo třeba v oblíbené kavárně zesnulého.
„Našim záměrem je, aby v České republice bylo více pohřbů, které jsou smysluplné, krásné, léčivé a ekologické. Každý životní příběh, ať byl jakýkoli, si zaslouží dobrý konec – poděkování, uznání, odpuštění, smíření a propuštění,“ uvádí organizace.
3. Do kompostu
Pokud byste po smrti ještě rádi posloužili, živiny z vašeho těla ve vyzrálém kompostu přivítají rostliny s otevřenou náručí.
Samozřejmě jde o kontrolovaný proces, velmi vzdálený tomu, co se děje ve vašem kompostéru v rohu zahrady. Zachovejte klid, nikdo vám tam nebožtíky strkat nebude!
A jak to tedy probíhá? Lidské tělo je zabaleno do přírodních materiálů, jako je štěpka nebo sláma, a uloženo do speciálního uzavřeného kontejneru. Potom už stačí přidat násadu speciálních mikroorganismů, které se postarají o zbytek.
Nebožtík se ponoří do roztoku hydroxidu draselného či sodného a za zvýšeného tlaku i teploty se v něm tkáně a orgány za 20 hodin postupně rozpustí. Zůstanou jen kosti, které se rozemelou a vsypou do urny podobně jako v případě kremace.
Kompostování lidského těla trvá zhruba měsíc, kdy se kontejner vlivem práce rozkladných mikroorganismů zahřívá. Aby mikrobům nedošel potřebný kyslík, jsou v nádobě i odvětrávací ventilátory.
Po 30 až 50 dnech je možné vyjmout kosti, které se rozemelou a vrátí zpět do kompostovacího kontejneru. Voilá! Za dalších pár týdnů je hotovo. Výsledkem je krychlový metr prvotřídního kompostu, který mohou rodiny využít třeba k přihnojení nebožtíkovi oblíbené jabloně anebo věnovat nejbližší komunitní zahradě.
Podle Katrin Spadeové, zakladatelky společnosti Recompose, tento způsob oproti kremaci ušetří na jednu osobu něco málo přes metrickou tunu uhlíku. Spadeová doufá, že spolu s optimalizací této technologie se možnosti lidského kompostování (nazývaného také přirozená organická redukce) otevřou i v dalších státech. Zatím je legální pouze v šesti zemích USA.
4. Ledové království
Skandinávie v ekologických novinkách nemůže chybět, proto si na závěr představíme metodu promese, která je nazývaná také opakem kremace. Tuto metodu vyvinula švédská firma Promessa.
Tělo je nejdřív zamraženo na teplotu -18 stupňů (ano, je to stejná teplota, ve které ve vašem mrazáku odpočívá v pokoji kuře a hrášek v sáčku). V dalším kroku je ponořené do kapalného dusíku, který způsobí jeho zvýšenou křehkost. Po vystavení vibracím se rozpadá na jemný prach, uložený do designové schránky z modifikovaného škrobu.
Krabička se i se svým obsahem velmi rychle rozpadá a opět může poskytnout výživu třeba záhonu růží, které zesnulý miloval.
„Dnešní pohřební tradice lidem zakrývají realitu a nedovolují zažít pocit, že smrt je nezbytná pro nový život. Hlubší vhled do ekologického cyklu umožňuje lépe pochopit život na Zemi a respektovat jej. Díky poznání, co se s tělem stane po smrti, snad lidé naleznou větší jistotu i ve svém současném životě. To zase může dát naší mysli větší svobodu k úvahám o duchovních otázkách, které v sobě všichni nosíme,“ řekla Susanne Wiigh-Mäsak, zakladatelka firmy Promessa.
Ekologie vás netáhne? To ještě nemusí být překážka. Podle zastánců těchto alternativních směrů mají eko pohřby ještě jednu výhodu s hlubším přesahem: Pokud se rodina rozhodne pro „zelený pohřeb“, mnohem více se zapojí do celého procesu – od oblékání nebožtíka až po poslední láskyplné sbohem.
„Není to samozřejmě povinné“ říká Ed Bixby, předseda rady pro ekologické pohřbívání (GBC) z Jižní Karolíny. „Ale já rodinám vždy doporučuji, aby udělaly, co mohou,“ a dodává, že většina z nich se do procesu skutečně zapojí. „Mám tu čest sledovat, jak prochází celou škálou emocí. A když to celé skončí, mívají na tváři upřímně klidný úsměv. Našli hlubší smysl v přijetí úmrtí svého blízkého.“
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
