Žijeme v simulaci? Možná lákavá myšlenka, logiku v ní ale budete hledat jen velice těžko

Hypotéza simulace předpokládá, že všechno, co známe a zažíváme, ve skutečnosti není realita, ale kód vytvořený superinteligentní bytostí. A my jsme jen pouhou součástí tohoto kódu. Nic jiného než nikdy nekončící řada nul a jedniček. Zásadním problémem je už ale samotný fakt, že počítačovou simulací nelze reprodukovat přírodní a fyzikální zákony, tak jak je známe. Respektive, neexistuje k tomu jeden jediný opravdový vědecký důkaz.

Věda vs. víra

O tom, proč je tolik lidí ochotných věřit myšlence, že vše kolem nás ve skutečnosti neexistuje, by se dalo polemizovat. Možná je to jistý způsob obrany proti světu, který nás obklopuje a často se nám nemusí líbit. Naděje v to, že všechno utrpení světa je vlastně jen taková hra a ne realita, je pochopitelná. Třeba bude příští „úroveň“ už o něco lepší. Třeba dojde k restartu a budeme žít ve světě, kde neexistují války a nenávist. V tuto chvíli se ale už pohybujeme v oblasti pouhé víry, ne vědy. Ta totiž vyžaduje logiku a důkazy a ty lze v tomto případě hledat jen velice těžko.

Jádro hypotézy simulace tedy spočívá v tom, že celý náš svět je řízen nějakou nadřazenou bytostí. A ta může ovládat všechno, co se ve světě děje.

Elon Musk se nebál prohlásit, že je velice pravděpodobné, že v simulaci opravdu žijeme. A nejen on. I americký astrofyzik a popularizátor vědy Neil DeGrasse Tyson dle svých slov dává této teorii „větší šanci než 50/50“

Zároveň nám ale zůstává skrytá a nemáme sebemenší šanci si její existenci doopravdy potvrdit. Nepřipomíná vám to něco? Tato definice se totiž až podezřele podobá něčemu, co známe pod pojmem monoteistické náboženství. Přesto však zastánci této hypotézy tvrdí, že ke své víře k ní dospěli pomocí rozumu.

Věří tomu mnozí

Švédský filosof Nick Boström například tvrdí, že žijeme v simulaci na základě následujícího argumentu: Pokud ve vesmíru existuje velké množství civilizací a tyto civilizace jsou schopny stavět vysoce výkonné počítače, pak existuje více simulovaných vědomých bytostí než těch skutečných. A proto žijeme v simulaci. Jednodušší, než jste si mysleli, že? Akorát, že vůbec. Za malou chvíli se k tomuto argumentu vrátíme a po vědecké stránce ho poměrně bez velké námahy vyvrátíme. Ale zpět k zastáncům hypotézy simulace.

K této hypotéze se přidal i americký podnikatel Elon Musk, který se nebál prohlásit, že je velice pravděpodobné, že v simulaci opravdu žijeme. A nejen on. I americký astrofyzik a popularizátor vědy Neil DeGrasse Tyson dle svých slov dává této teorii „větší šanci než 50/50“. Samozřejmě by bylo neslušné nezmínit doktorku Soňu Pekovou, která je už jen malý kousek od toho z této simulace, respektive hologramu, uprchnout. A my všichni jí držíme palce, aby se jí to co nejdříve povedlo.

Možná si teď říkáte, že nemá smysl těmto pomateným nerdům věnovat žádnou pozornost a nejlepší bude nechat je si nadále blábolit. Problém je v tom, že míchání vědy a náboženství ale není tak zcela nevinná zábava, jak se na první pohled může zdát.

Nedostatek důkazů

Vraťme se zpátky k Boströmovu argumentu, proč žijeme v simulaci, a pokusme se ho vyvrátit. Obě premisy tohoto argumentu, tedy že existuje mnoho dalších civilizací a ty simulují vědomí bytosti, a proto je pravděpodobné, že jsme sami v simulaci, mohou být chybné. Nemáme žádný důkaz o tom, že by nějaké jiné civilizace existovaly. Nebo že mají zájem na tom vytvářet simulace vědomých bytostí.

Samozřejmě nelze vyloučit, že ve vesmíru nějaké jiné civilizace, kromě té naší, existují. Dokonce je více než pravděpodobné, že ve vesmíru nejsme sami, ale bez hmatatelného důkazu nelze vyvodit vědecký závěr. Což je, jak už jsme si řekli, kámen úrazu celé této hypotézy.

Řada fyziků a dalších vědců už zkoumala fyzikální zákony a to, jestli jejich fungování není založené na něčem podobném počítačovém kódu. Ve všech případech bez úspěchu.

Boström dále předpokládá, že je možné simulovat vědomí podobné lidskému takovým způsobem, aby si simulovaná bytost svou vlastní „neexistenci“ neuvědomovala. Opět – nevíme, jestli je něco takového možné, nemáme o tom jediný reálný důkaz. Sice v dnešní době zažíváme jako lidstvo obrovský boom v oblasti umělé inteligence, bohužel i přes nadšení mnoha jedinců se v tuto chvíli nejedná o nic, co by bylo ani vzdáleně blízké opravdovému vědomí. Jedná se pouze o masivní databázi, který umí neuvěřitelně rychle vyhledávat a zpracovávat informace. Žádná, ani sebemenší známka vědomí a uvědomění své existence nebyla a pravděpodobně v blízké budoucnosti ani nebude zaznamenána.

Pro mnoho skupin je samozřejmě velice lákavé celou záležitost podávat tak, že jsme jen krůček od toho, aby si AI svou vlastní existenci uvědomila. Ať už se jedná třeba o samotné autory těchto programů, nebo média, která mají ve zvyku profitovat ze strachu lidí a jsou ochotná napsat prakticky cokoliv. I to, že jsme pár let, nebo dokonce měsíců od scénáře podobného tomu ve filmu Terminátor, jen aby bylo dosaženo dostatečného počtu kliknutí k tomu, aby profit ze shlédnutých reklam namastil kapsy všem zainteresovaným.

Role fyziky

Další, stejně zásadní problém v Boströmovu vysvětlení je fyzika a na ní vázané fyzikální a přírodní zákony. Boström předpokládá, že všechny přírodní zákony, jak je známe, je možné zapsat a zobrazit pomocí algoritmu, spuštěného programátorem. V současnosti ale není nikdo ani zdaleka schopen přepsat obecnou relativitu nebo standardní model částicové fyziky pomocí algoritmu, spuštěného na počítači. A to ani za předpokladu, že bychom měli k dispozici ultra výkonné kvantové počítače, na kterých by byla tato simulace spuštěna.

Mimochodem, řada fyziků a dalších vědců už zkoumala fyzikální zákony a to, jestli jejich fungování není založené na něčem podobném počítačovém kódu. Ve všech případech bez úspěchu. Pokusy o algoritmickou reprodukci přírodních zákonů jsou neslučitelné se symetriemi Einsteinovy speciální i obecné teorie relativity. Pointa je v tom, že překonat Einsteina a jeho teze očividně není vůbec jednoduché, a to ani s výpočetní technikou, kterou dnes máme na rozdíl od něj k dispozici. Možná se to jednou někomu podaří, ale v tuto chvíli je jedinou podstatnou informací, že zatím tomu tak není.

Ať už se tedy hypotéza simulace jeví sebezajímavější, nemění to nic na tom, že za žádných okolností není podložena dostatkem vědeckých argumentů. Stojí na pouhých domněnkách, které ani z malé části není možné ověřit fakty. A pokud chceme dostát podstatě vědy, bez jasných faktů a logiky není možné dělat žádné závěry.

Je možné, že se věda a naše poznání v příštích letech posune natolik dopředu, že se všechny výše zmíněné hypotézy skutečně potvrdí, a my budeme moci říct, že existuje alespoň nějaká šance na existenci simulovaného vědomí. V tuto chvíli je ale propagace podobných myšlenek naprosto zcestná, zvláště pak od lidí, kteří jsou označováni, případně se sami označují, za vědce.