Veronika, 45: Na krizi středního věku jsem našla účinný lék: pohyb. Vybírám si ale zásadně takové aktivity, které mě baví. Nuceného dělání čehokoliv jsem si už užila dost a dost, takže teď, když už jsem „stará větev“, si chci prostě jenom užívat.
Jediná omezení, která (nedobrovolně) snesu, jsou ta, co souvisí se změnou ročních období. Nejlíp je mi venku, ale jak lyžování, tak běžky pro mě skončily ten den, kdy jsem si z vyjížďky přivezla domů modřinu přes celé stehno. V zimě mi tak obvykle zbývá turistika, ale tu můžu celoročně. Často v horách, šplhání do kopců si na rozdíl od kamarádů užívám. Doplňuju to plaváním v bazénu a od loňska nově taky fitkem. Tomu jsem se až doteď vyhýbala.
Měla jsem pár lekcí s trenérem, abych se zorientovala a, upřímně, nešla do „jámy lvové“ úplně sama. Ne, že bych se bála nebo styděla, ale nechtěla jsem vypadat jako úplný jeliman mezi fit mládeží. Chodím obvykle 3–4x týdně. Nejdřív to byly tréninky na celé tělo, ale fyzičku jsem měla vcelku solidní už před, takže mi po necelém měsíci trenér upravil tréninkový plán a rozdělil tréninky na spodní a horní část těla. A tady nastal zádrhel: nesnáším leg day. Z pro mě neznámého důvodu se u něj trápím, nebaví mě to, i když fyzicky ani technicky problém nemám – zátěž postupně bez problémů přidávám.
Venku už je ale poměrně teplo, a tak můžu zase na kolo. Jezdím často, a protože bydlím skoro v horách, jsem zvyklá na kopcovitý terén. Když si chci den vážně užít, dám si třeba 70 km, během kterých nastoupám kolem 1500 m. Vynechat fitko úplně nechci, ale na všechno, co mě baví, bych do týdne potřebovala přidat pár dní. Můžu leg day ve fitku nahradit výživnější cyklotrasou?
Odpovídá fitness instruktor a kouč:
Krize středního věku má jeden zvláštní rys. Člověk najednou přestane mít chuť dělat věci jen proto, „že by měl“. Hlava i tělo někdy začnou být překvapivě upřímné.
Ve Vašem případě ta upřímnost říká, že chcete pohyb, který přináší radost, ne další disciplínu. To, co popisujete, působí jako velmi zdravě postavený vztah k vlastnímu tělu. Ne jako snaha něco si dokazovat, ale jako návrat ke svobodě.
A právě proto Vás možná začal iritovat leg day. Člověk zvyklý na pohyb venku někdy vnímá posilování nohou ve fitku jako zvláštně sterilní činnost. Dřepy pod zářivkami psychologicky prohrávají s dlouhým výjezdem do kopců skoro vždycky.
Podle mě vůbec nejste ve fázi, kdy byste „flákala nohy“. Pokud jezdíte padesátikilometrové trasy v kopcích s převýšením kolem patnácti set metrů, Vaše nohy rozhodně nežijí v komfortní zóně. Kvadricepsy, hýždě, lýtka i kondice tam dostávají zabrat víc než dost. Je to už velmi solidní trénink. Navíc takový, ke kterému se evidentně ráda vracíte. A to je obrovská výhoda.
Váš problém není to, že by se Vám nechtělo „makat,“ ale že Vás nebaví jedna konkrétní forma toho makání. Což je zásadní rozdíl.
To všechno na druhou stranu neznamená, že silový trénink dolní části těla je pro Vás zbytečný. S věkem začíná být důležitý kvůli stabilitě, svalové hmotě i kostní hustotě. Jen nemusíte jet klasický leg day.
Klidně můžete zkusit kompromis. Zachovat jednu kratší „údržbu nohou“ týdně: pár základních cviků a něco na stabilitu, stačí kolem půl hodiny. S konkrétními udržovacími cviky Vám trenér určitě poradí, já si dovedu představit třeba dřepy nebo rumunský mrtvý tah, step-upy nebo výpony. Další dvě návštěvy fitka pak věnovat horní části těla + core a zbytek cyklistika, turistika a plavání nebo cokoliv dalšího Vás bude naplňovat a bavit.
Takže stručná odpověď:
Ano, výživná kopcovitá cyklotrasa může klasický leg day z velké části nahradit. Jen je dobré zachovat alespoň trochu silového tréninku dolních končetin kvůli věcem, které kolo úplně ideálně nepokryje: stabilitě, svalové hmotě a kostem. A hlavně: Váš současný režim už teď působí zdravěji a udržitelněji než mnoho dokonale „správných“ fitness plánů, které lidi po třech měsících stejně opustí.
