Jmenuju se Petra, je mi 45 let, máme s manželem dospělého syna a třináctiletou dceru a jsme skoro dvacet let svoji. Za pár měsíců budeme mít výročí, které slavit nechci ani trochu, protože se dostávám do bodu, kdy vážně uvažuju o rozchodu. Paradoxně je to kvůli něčemu, co mě nikdy moc nezajímalo – kvůli politice. Manžel poslední dva roky propadl různým podcastům, a dokonce se trochu angažuje v aktivistických skupinách. Neustále do nás doma něco hučí, snaží se nás přesvědčit o jeho názoru a o různých spiknutích. Na facebooku sdílí a komentuje posty různých stránek nebo rovnou našich přátel takovým stylem, že se cítím hrozně trapně. Chápu, co píše na sociální sítě, je jeho věc, ale doma před dítětem by takhle mluvit neměl. Mnohokrát jsem ho prosila, ať to nedělá, že to našemu vztahu akorát ubližuje. Trochu se zmírnil, ale děje se to před ním pořád.
Už v našem společném životě není moc chvil, kdy by nám spolu bylo dobře. Vlastně nechápu, proč žádost o rozvod nepodá on – podle toho, co mi říká, si o mně nemyslí nic hezkého. Jsem buď hloupá, zmanipulovaná ovce a papouškuju elity, nebo jsem taky zkažená západní moderní žena a schválně mu podkopávám nohy, protože nesnáším muže. Chová se taky trochu paranoidně, má tendenci hodně kontrolovat. Dokonce mi dal do auta bez mého vědomí airtag, protože se dočetl ve své podpůrné skupině za práva mužů, že jsem mu určitě nevěrná, jezdím za milencem a chci ho připravit o majetek.
Já sama nejsem žádná feministka. Před covidem jsme měli celkem normální vztah, on pracoval na plný, já na poloviční úvazek a starala jsem se k tomu o domácnost a o děti. Teď říká, že jsem ho celou dobu využívala jenom na peníze. Kdysi na mě byl hodný, dokonce se víc, než je to u chlapů běžné, věnoval dceři. Pořád jsem si říkala, že se to zlomí, že zase najde svoje staré já, ale teď už tomu moc nevěřím a mám strach, co bude dál.
Terapeutka vysvětluje:
Když žijete s někým, kdo má jiný názor na to, jak mají být vysoké daně, tak se to dá přežít za předpokladu, že se lidsky respektujete. Pravičák s levičákem spolu klidně můžou žít šťastně až do smrti. Proto si nemyslím, že manžela chcete opustit kvůli politice – sama píšete, že vás politika moc nezajímá – ale kvůli tomu, jak se chová a jaké má hodnoty. Je ale pravda, že politická radikalizace probouzí v lidech ty nejhorší vlastnosti.
Partner, který opakovaně ignoruje prosbu, aby přestal otevírat určitá témata a vyvolávat hádky, a ještě k tomu vás zesměšňuje a zpochybňuje vaši inteligenci, není žádný nadšenec do politiky, ale někdo, kdo si užívá, když ve vás vyvolává negativní reakce. Jeho cílem není užít si krásu zapálené intelektuální debaty, ale způsobovat vám úzkost a ovládat vás. To, že vám nikdy zatím nedal pěstí, je sice hezké, ale upřímně, někdy by člověk radši dostal ránu, než aby byl nucen poslouchat ty stejné žvásty pořád dokola. Partner vás terorizuje politickými debatami několik let, přesto jste trpělivě čekala, jestli to není jen fáze. Není, je čas to vzdát.
Velmi znepokojivé je to, co popisujete jako jeho tendenci vás kontrolovat — airtag v autě bez vašeho vědomí je hodně přes čáru. Je na místě začít myslet na vlastní ochranu a ochranu vašeho dítěte. Mějte přehled o financích, dokumentech, přístupech do účtů, zálohujte důležité věci, svěřte se někomu důvěryhodnému mimo rodinu a najděte si tajně právníka. Naplánujte pečlivě a s chladnou hlavou odchod. Až bude jednou vaše domácnost osvobozená od jeho politického kolovrátku, bude se vám i vaší dceři krásně volně dýchat.
