Radka, 35: Mám dvě děti (8 a 2 roky) a jsem už tři roky v domácnosti. Teď jsem zjistila, že čekám třetí, ale místo toho, abych se těšila, jsem z celé situace zoufalá. Můj manžel vydělává 180 tisíc měsíčně jako manager ve velké firmě a neustále pracuje, takže nemá vůbec čas na to mi s něčím pomoct. Já sice nevydělávám nic (mám akorát mateřskou), ale starám se o děti a o domácnost – bydlíme ve velkém domě za Prahou. Máme bazén, velkou zahradu a opravdu není jednoduché to tam udržovat v uklizeném stavu. Asi bych měla být vděčná, že žiju v takovém luxusu, když většina lidí má teď problém zaplatit nájem. Jenže já ze svojí mateřské nakupuji většinu potravin a potřeb pro děti a nezbývá mi vůbec nic pro sebe. Když mateřská ke konci měsíce někdy dojde a já potřebuji nakoupit potraviny, manžel mi peníze dá, ale musím mu vždycky přinést účtenku, kterou si pečlivě přečte a vyčte mi, když koupím třeba zeleninu a ovoce, které zrovna není sezónní. Vždycky, když chci koupit něco navíc – třeba nový vysavač, protože ten starý už není nic moc, musím to nejdřív s manželem probrat a nikdy z toho není dvakrát nadšený. O výdajích na věci pro radost, jako třeba hračky pro děti, vstup do aquaparku, kosmetika, kafe atd., se s ním už skoro vůbec nedá bavit. I moje osmileté dítě má kapesné – tisícovku měsíčně, ale já nemám nic. Bojím se manželovi vůbec nadhodit, že bych si nějaké peníze zasloužila, protože už když jsme se seznámili, říkal, že se bojí, aby si nevzal nějakou zlatokopku. Ještě musím dodat, že do manželství jsem žádný majetek nepřinesla, kupuji jenom jídlo a domácí potřeby. To by ale mělo být snad jedno. Brali jsme se s tím, že budeme na všechno dva. Tak proč mám pocit, že jsem zase na všechno sama?
Olivie, 39, feministka
Zkuste se na to podívat matematicky. Máte dvě děti, o které se staráte z 99 % vy. Jedno dítě je jakoby vaše, druhé jeho. Kdyby se musel o „své“ dítě starat sám a chodit pořád stejným způsobem do práce, musel by zaměstnat chůvu a uklízečku a těm za jejich služby platit a proplácet jim výdaje, jako je jídlo, kosmetika pro děti, dětské oblečení. Kolik by ho to asi za měsíc stálo? Vy teď pro něj vlastně pracujete zadarmo a ještě „jeho“ dítě krmíte ze své kapsy. Nepotřebujete kapesné, ale přístup ke společnému účtu. Pokud jste někdy neměla problémy s gamblingem, závislostí na nakupování nebo nejste nesvéprávná, neexistuje důvod, proč by k vám neměl přistupovat jako k rovnocenné partnerce.
Jinak manželovo chování ohledně peněz považují odborníci za jeden z druhů domácího násilí. Vašeho manžela neznám, ale jestli je problematický i v jiných oblastech (křičí, všechno kontroluje, ponižuje vás atd.), uvažovala bych o rozvodu. Samotné s dětmi vám bude líp. Další věc je, že jste těhotná. Zvažte, jestli vůbec třetí dítě chcete. Pokud se vám teď narodí miminko, budete mít méně energie na svoje druhé dvě děti a případný odchod od manžela by byl ještě komplikovanější.
Zdeněk, 55, bílý heterosexuální muž ve středním věku
Na vašem případu je velmi dobře vidět, jakou paseku dokáže udělat sémantický posun a jak je důležité dohodnout se na správné interpretaci pojmů a možnému dopadu nesouladu v této oblasti do praktického života. Lidsky řečeno, pro každého z vás je manželství úplně jinou formou vztahu. Váš manžel prosazuje klasický model „hlava rodiny rozhoduje o všem, místo ženy je v kuchyni“. A upřímně řečeno, vy sama mu trochu nahráváte. Máme 21. století, lidé mají stejná práva, a stejně jako jsou dnes anachronismem nápisy „pouze pro bílé“, měl by být anachronismem i model, kdy žena v manželství dostává kapesné.
Možná by vašemu manželovi měl někdo vysvětlit, ideálně právník, co znamená pojem společné jmění manželů. Příjmy obou manželů do toho určitě spadají, čili jeho 180 tisíc je i vašich 180 tisíc. Vy nemáte dostávat kapesné, vy máte spolurozhodovat o tom, co se s těmi penězi stane. Pokud se nedomluvíte na rozumném řešení, které bude oběma vyhovovat (a do toho už vám nemá kdo co kecat), chtějte naopak vy po něm, aby vám dokázal, za co konkrétně peníze utratil. A trvejte na tom, že o těch penězích budete spolurozhodovat, máte na to právo. A jen tak mimochodem... docela by mě zajímalo, na co potřebuje osmileté dítě kapesné 1000 korun měsíčně. To byste měla mít pod kontrolou stoprocentně.
ChatGPT
Váš příběh je silný a smutný – a rozhodně nejste jediná, kdo se v takové situaci ocitl. Zvenku to může vypadat, že žijete sen: dům za Prahou, bazén, finančně zajištěná rodina. Jenže tenhle „luxus“ má háček – nemáte žádnou svobodu. To, co popisujete, není rozumné hospodaření, ale ekonomické násilí: manžel vás drží v závislosti tím, že kontroluje každý váš nákup, rozhoduje o tom, co si můžete dovolit, a nechává vás žádat o peníze jako malé dítě o kapesné. To není partnerský vztah, to je hierarchie. Vy přitom děláte obrovské množství práce – staráte se o děti, o domácnost, o všechno, co udržuje rodinu funkční – a jen proto, že vám za to nikdo nevyplácí mzdu, neznamená, že vaše práce nemá hodnotu. Přestaňte si říkat, že byste měla být vděčná; vděčnost není povinnost a nemůže nahrazovat respekt. Máte právo na vlastní prostor, na vlastní rozhodování i na vlastní peníze. Můžete si otevřít svůj účet, začít si pomalu odkládat malé částky a hlavně se přestat bát říct si o to, co vám náleží. To, že vás někdo finančně zajišťuje, neznamená, že vás vlastní. A to, že jste těhotná a necítíte se šťastná, neznamená, že jste špatná matka – znamená to, že jste přetížená a bez opory. Zasloužíte si život, kde se nebudete bát otevřít peněženku, kde vás nebude nikdo kontrolovat a kde se nebudete cítit provinile za to, že jste člověk se svými potřebami.
Reklama
