Rozpoznání člověka podle dechu? Až s 97% přesností!

Když se řekne „vodítko“, nejspíš si představíte pomůcku pro venčení psa. Vědci stojící za publikací nedávné studie v časopise Current Biology, ovšem tentýž výraz používají ve spojitosti s dechem. Podle nich totiž každý člověk dýchá určitým specifickým způsobem, který se tak může stát vodítkem k duševnímu i fyzickému zdraví daného jednotlivce. 

Dýchání je přirozený, ale složitý proces

Dýchá každý, tak co by na takovém dechu mohlo být složitého? Jenže přirozenost a jednoduchost nejsou totéž. A tak skutečnost, že dech je nám naprosto přirozený, ještě nemusí nutně znamenat, že se jedná o proces jednoduchý. Je tomu právě naopak. A už vůbec není jednoduché dýchat správně.

Dýchání je poměrně složitým procesem řízeným hned několika oblastmi mozku. „Dech je automatická činnost řízená prodlouženou míchou a dalšími centry,“ rozvádí Václav Krejčík, jógový učitel, obchodní a kreativní ředitel Světa jógy, spisovatel a autor knihy Jsem tvůj dech.

Tato skutečnost vedla autory výše zmiňované studie k předpokladu, že vzhledem k tomu, že má každý člověk jedinečný mozek, bude se tato jedinečnost odrážet i ve způsobu, jímž dýchá.

Specifičnost dechu potvrdily hned dvě studie

Danou hypotézu vědci u 97 respondentů ověřovali s pomocí nositelného zařízení měřícího nádech a výdech skrze hadičky umístěné pod každou nosní dírkou. Zařízení zaznamenávalo dýchání každého účastníka po dobu 24 hodin, zatímco se věnovali běžným činnostem, včetně spánku. Díky softwarovému programu mohli badatelé posléze sledovat v dechových záznamech desítky různých specifik, jde třeba o různorodost délky pauzy před nádechem nebo po nádechu. 

Každý 24hodinový vzorek výzkumníci rozdělili na pětiminutové segmenty a pozorovali, jak se tyto znaky lišily v každém cyklu záznamu u každého účastníka. Následně analyzovali výsledné „mapy“ vlastností a odhalili, že vzorec dechové variability je pro každou osobu zcela jedinečný. 

Tyto závěry podpořil další podobný dvouletý experiment, provedený se skupinou 42 dobrovolníků, z něhož vyšlo, že skutečně každý jedinec má svůj specifický dechový „podpis“ podobný otisku prstu. Podle tohoto dechového vzorce mohli vědci zpětně určit až s přesností 96,8 %, o kterého respondenta se jedná, respektive kterému z dobrovolníků patří. Jinými slovy byli schopni podle dechového vzorce poměrně přesně identifikovat jeho původce. 

Dech může odhalit problémy s psychikou i s hmotností

K průběhu studie patřila i žádost o vyplnění dotazníku ohledně fyzického a duševního zdraví, s níž se badatelé na zúčastněné obrátili. Když potom autoři studie zkombinovali výsledky těchto dotazníků s analýzou dýchání, odhalili významné korelace mezi dechovými profily lidí s různými charakteristikami, jakou jsou třeba pocity úzkosti hlášené danou osobou nebo index tělesné hmotnosti.

Jak se třeba potíže s psychikou mohou projevit na dechu? Například jedinci, kteří se svěřili s prožíváním pocitů úzkosti, vykazovali vyšší variabilitu v pauzách mezi nádechy. Tato skutečnost vedla autory výzkumu k myšlence, že v budoucnu by dechová diagnostika mohla pomoci k rozpoznávání různých duševních i tělesných onemocnění, o jejichž existenci by svědčila právě změna v zaběhlých dechových vzorcích.  

Mělký dech – skrytý problém s mnoha důsledky

„Vždy, když je dech slyšet, znamená to, že se něco děje. Buď tělo fyzicky už nestíhá, nebo hlava, tedy mysl a emoce, se projevují zvukem v dechu a potřebujete ´něco vyfunět, odevzdat, pustit, zbavit se toho´“, rozvádí Václav Krejčík, co všechno se může v dechu projevit. 

„Vždy, když je člověk ve stresu, má mělké dýchání, povrchní – to, které probíhá v hrudníku, často i ústy. To se samozřejmě propisuje i na samotné biochemické rovnováze v těle a dochází k vyššímu vyplavování stresových hormonů,“ popisuje dále, jak moc je dech provázaný s tím, jak se cítíme na těle i na duši. S takovým mělkým dýcháním je potom člověk zmatený, roztěkaný, špatně spí. Podráždění a postupná nepohoda se rozvíjí do celého života.

Jenže co s tím? A může vlastně vůbec laik poznat, že dýchá mělce? Podle Václava Krejčíka rozhodně ano. Prvním vodítkem může být právě emoční stav – podrážděnost, nespavost, celková únava. „Dalším podnětem může být uvědomění si, že pro dýchání používáte ústa nebo že v noci chrápete, ráno po probuzení máte sucho v ústech a suché jsou i rty,“ rozvádí a přidává tip na jednoduchý test, který si může provést úplně každý: „Položte jednu ruku na břicho a druhou na horní část hrudníku. Vnímejte, která ruka se hýbe jako první. Měla by to být ta na břiše.“ Pociťuje-li člověk, že se pohybuje ruka na hrudníku, nebo že opravdu cítí dominanci dechu v hrudníku, je třeba se přeučit dýchání.