Z původních pařížských minibytů pro chudinu se klubou luxusní studia

Podkroví vysokých a vznosných pařížských domů ukrývá mnohá tajemství. Na zcela minimálním prostoru šest až dvanáct metrů čtverečních zde dříve živořili sluhové, dnes tu s povděkem přebývají studenti, cestovatelé a všichni, kteří si nemohou dovolit nic dražšího. Ačkoliv ve 20. století francouzská vláda stanovila minimální velikost nájemních ploch na devět metrů čtverečních, objem na 20 metrů krychlových a zásadu, že otvory, jako jsou okna a dveře, musí zaujímat alespoň osminu celkové plochy povrchu, jsou dnes pařížské Chambres de Bonne stále nabízeny jako levné bydlení v centru jedné z nejrušnějších světových metropolí.

Editorka blogu My French Life Alexandria Rogersová popisuje Chambres de Bonne jako „předražené skříně inzerované jako byty“. Jedna místnost, která bývá označována jako „útulná a intimní“ nebývá větší než 12 metrů čtverečních (spíše bývá menší) a skýtá dostatek místa pro postel, pohovku, umyvadlo, kuchyňku, a pokud budete mít štěstí, tak i sprchu.

Odměnou za vyčerpávající výstup po úzkých a strmých schodech i za život ve stísněném prostoru ale bývá úchvatný pohled na Paříž.

Toaleta bývá většinou sdílená a nachází se na chodbě. S vodou a elektrikou bývají potíže a do „bytu“ se zpravidla musíte dopravit po samostatném schodišti, které vede až do pátého, sedmého nebo ještě vyššího patra – zkrátka až úplně nahoru, do podkroví. Odměnou za vyčerpávající výstup po úzkých a strmých schodech i za život ve stísněném prostoru ale bývá úchvatný pohled na Paříž a její dominanty, pro nějž dnes lidé stále zaprodávají své duše těmhle titěrným pokojíčkům označovaným jako byty nebo studia.

Chudina byla vděčná

Chambres de Bonne se v Paříži objevily v 19. století a jsou dílem slavného městského architekta Georgese-Eugena Hausmanna. Ačkoliv se nám to dnes může zdát za vlasy přitažené, znamenaly ohromné přilepšení pro chudinu, která v domech majetných měšťanů fungovala jako služebnictvo. Do doby, než jim byly poskytnuty tyto drobné pokojíky, spávali tito lidé na matracích kdekoliv, kde se v domě jejich pánů našlo nějaké místo.

Typický pokojík Chambres de Bonne. Bonne i tady znamená "dobré"

Chambres de Bonne jim tedy přinesly soukromí a na tehdejší poměry i trochu toho luxusu. Ať už tedy bylo přidělené bydlení jakékoliv, bylo „jejich“ a o to šlo. Podkrovní bytečky se nacházely nad byty měšťáků, takže sluhové sdíleli se svými pány jednu střechu, pod níž jim byl k užívání přidělen kousek prostoru.

Tak trochu se obětovat

Mnozí lidé jsou i dnes ochotni za onu prestiž bydlet v Paříži a mít zde svou vlastní poštovní schránku zkousnout i nedostatek místa, zhoršené hygienické podmínky i podstoupení rizika z nelegálního pronájmu – protože Chambres de Bonne se už oficiálně pronajímat nesmějí. Majitelé nemovitostí ale vědí, jak předpisy obcházet, a neinzerují je jako byty, ale jako studia, která mohou být menší než 12 metrů čtverečních. Takhle tedy vypadá skutečná pařížská realita, nad níž se na svých stránkách Pret-a-voyager rozohňuje koučka a konzultantka Anne Ditmeyerová.

Je to trochu malé, ne úplně moderní a útulné, ale zase je to v centru Paříže

Když podle Ditmeyerové Pařížan řekne, že bydlí v malém bytě, nikdo, kdo v Paříži nebydlel, si nedokáže představit, jak „malý“ tento malý byt skutečně je. Ditmeyerová měla tu čest žít několik let v několika Chambres de Bonne a tísnit se tak na nedostatku prostoru se všemi svými věcmi v jedné jediné místnosti. I přesto Paříž neopustila a dnes si libuje v bytě, který je o poznání větší než všechny předchozí – na naše měřítka je ale i tak dost malý (nějakých 18 metrů čtverečních). „Takže když řeknu, že bydlím v Paříži v malém bytě, je to skutečně to, co očekáváte?“ táže se čtenáře Ditmeyerová pod přehledem fotografií těch nejmenších bytů, které jste kdy viděli.

Okno do minulosti

Podle Alexandrie Rogersové ukazují Chambres de Bonne okno do minulosti, která její současné obyvatele spojuje s těmi dávnými, jejichž osudy již patří historii. Snad pro tuto magickou tajemnost, samozřejmě v kombinaci s cenovou dostupností, jsou Chambres de Bonne stále tak oblíbené. Ačkoliv je totiž Paříž světovou metropolí, městem kultury, dobrého jídla, tance, hudby a umění, lidé zde jsou obecně zvyklí žít na malém prostoru. I když mají dnešní byty vysoké stropy, ve srovnání s těmi v Berlíně nebo Amsterdamu rozhodně nelze říct, že jsou velké.

Bytoví designéři se rovněž velmi činí a na nedostatku prostoru dokážou učiněné divy.

Této skutečnosti dnes využívají šikovní developeři, kteří klasické Chambres de Bonne přestavují na „luxusní apartmány“ (tak bývají inzerovány). Prostor je sice stále stísněný, ale vybavení je nové a výhled pořád stejně poutavý. Bytoví designéři se rovněž velmi činí a na nedostatku prostoru dokážou učiněné divy – třeba vestavět kuchyňku i s pracovním stolem, zabudovat neviditelné poličky, zakomponovat vkusný sprchový kout. Takže se zatím zdá, že Pařížané se svých Chambres de Bonne jen tak nevzdají. Maximálně je převlečou do nových kabátků a začnou jim říkat „studia“, aby je směli „legálně“ pronajímat.