Soudy tak nebudou rozhodovat o formě péče, ale pouze o tom, kolik času dítě s každým rodičem stráví. Jaké další změny novela přináší a proč by mohla předejít zbytečným konfliktům?
Hlavním přínosem plánované novely občanského zákoníku, alespoň co se týče péče o nezletilé děti, spočívá v odklonu od problematické a diskutabilní terminologie. Rozlišování na tzv. „pečujícího“ rodiče a rodiče „s právem styku“ se v české společnosti poměrně uchytilo a běžně se používá i v každodenní komunikaci. Tyto termíny jsou však do značné míry citově zabarvené a evokují představu, že jeden z rodičů má „více“ rodičovských práv než ten druhý. Rozvod přitom nemá vliv na rodičovskou odpovědnost rodičů.
„Mezi laiky se často hovoří například o výlučné péči, ale tento termín nemá oporu v zákoně. Faktem však je, že svěření dítěte do péče jednoho rodiče soudem často vede k tomu, že se pečující rodič začne stavět do dominantní pozice vůči svému bývalému partnerovi. Rodič ‚s právem styku‘ ale z pohledu zákona není nijak méně důležitý, a právě z této situace často pramení konflikty, které se pak musí řešit před soudem. To by se snad s novelou mělo změnit,“ vysvětluje Lukáš Duffek z advokátní kanceláře ROWAN LEGAL.
Samozřejmě nelze očekávat, že ke shodě dojde vždy. Proto soudy budou mít i nadále možnost určovat rozsah péče i výši vyživovací povinnosti. Nicméně by to měla být spíše pojistka – přednost by vždy měla mít dohoda rodičů.
Pokud navrhované změny parlament schválí, dojde ke zrušení rozlišování jednotlivých forem péče o dítě. Instituty péče jednoho rodiče, střídavé i společné péče tak z českého právního řádu zmizí. Namísto toho budou soudy primárně určovat dobu, kterou má dítě trávit u každého z rodičů, nikoliv konkrétní rozsah péče. Výchozím stavem tak bude péče o dítě nejblíže podobná dnešní společné péči. Cílem je, aby se neshody mezi rodiči řešily primárně dohodou, do které by soud zasahoval pouze v nezbytných případech. V ideálním případě by soud rozhodoval jen v situacích, kdy se rodiče nedokážou dohodnout.
„Samozřejmě nelze očekávat, že ke shodě dojde vždy. Proto soudy budou mít i nadále možnost určovat rozsah péče i výši vyživovací povinnosti. Nicméně by to měla být spíše pojistka – přednost by vždy měla mít dohoda rodičů. Soudům také zůstane pravomoc upravit péči o děti, pokud to bude v nejlepším zájmu dítěte. Nově navíc může jít například o určení místa, kde rodič smí či nesmí o dítě pečovat, nebo o stanovení okruhu osob, které mohou být u péče přítomny,“ dodává Lukáš Duffek.
Nejde však o jedinou novinku, kterou novela přináší. Soudy budou nově moci například upravit nepřímý styk rodiče s dítětem prostřednictvím telefonních hovorů nebo stanovit právo rodiče na informace o dítěti v době, kdy o něj pečuje druhý rodič. Smyslem této změny je nabídnout soudně vymahatelné řešení situací, kdy jeden z rodičů záměrně omezuje kontakt druhého rodiče s dítětem či mu odmítá sdělovat zásadní informace o dítěti. Tento krok odpovídá i hlavnímu argumentu pro zavedení změn – tedy zajištění rovnoměrné péče obou rodičů a minimalizaci konfliktů.
Reklama
zdroj: Rowan Legal
