Lenka odešla od manžela před rokem a od té doby se o jejich desetiletou dceru starají oba rodiče ve střídavé péči. Mají ale před soudem a Lenka zvažuje, jestli nemá pro dceru chtít výlučnou péči. „Terezka si to sama přeje. Jeden čas to bylo velmi vyhrocené, často plakala a měla i psychosomatické problémy. Vždycky mě prosila, abych si pro ni už přijela,“ vypráví Lenka.
Celou situaci se rozhodla řešit tím, že zašla na OSPOD a s dcerou i manželem do poradny. Tam jí psycholožka řekla, že otec je stejně důležitý jako matka a že si dcera musí zvyknout. „Dcera mě ale po nějaké době začala znovu prosit, aby za otcem aspoň nemusela tak často.“ Bývalý partner Lenky o tom ale nechce ani slyšet. „Otec bude pořád, jen by mohl reflektovat, že Terezka má teď jiné potřeby,“ vysvětluje Lenka. Její šance ale nejsou veliké.
Spravedlnost musí být?
Střídavá péče je čím dál populárnější. Při porovnání roku 2014 s rokem 2021 případů, kdy soud svěřil dítě do střídavé péče, bylo skoro dvojnásobně, tedy 17 procent. Pojem střídává péče se používá od roku 2012, nicméně už v roce 1998 byla zavedena tzv. střídavá výchova, která má v podstatě stejný princip.
Mateřství je jeden celý koncept. Nedá se dělit napůl, stejně jako dítě. To prostě není možné.
„Jde o spravedlnost pro oba rodiče,“ hájí střídavou péči její příznivci a doplňují, že ve výchově dítěte tak zůstává mužský i ženský princip. Ústavní soud dokonce v roce 2014 rozhodl, že „nejlepším zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů, a pokud jsou splněny veškeré zákonné podmínky (tj. oba rodiče jsou stejnou měrou schopni a ochotni pečovat o zdraví dětí a o jejich tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj a tyto děti mají k oběma rodičům stejně hluboký citový vztah), tak je svěření dětí do střídavé péče pravidlem, nikoliv výjimkou“. Dávno už jsou tedy pryč doby, kdy šlo dítě po rozvodu rodičů automaticky k matce.
Vydírání výživným
Lenka s takovým stanoviskem ale nesouhlasí. „Mrzí mě, že se nebere v potaz, co chtějí děti. Chápu, že otec je taky rodič, ale tak nějak přirozeně cítím, že maminka je pro dítě důležitá, protože jej často v prvních třech letech vychovávala hlavně ona,“ stojí si za svým.
Právnička Michaela Dobrovičová pro Flowee potvrzuje, že na stesk dětí ve střídavé péči soud ohledy nebere. „Měla jsem například kauzy, kdy se matka odstěhovala po rozpadu vztahu zpátky k rodičům. Děti byly v její péči, krásně prospívaly. Otec je začal požadovat do střídavky ob týden s tím, že by souhlasil i se dvěma týdny bez dětí, pokud se matka vzdá rozdílu ve výživném. Děti nechtěly být tolik dnů bez matky, protože by se jim stýskalo. OSPOD u soudu oznámil, že se stýská každému dítěti, a souhlasil s návrhem otce. Matka se výživného vzdala, aby s dětmi mohla trávit víc času. Mimochodem, vydírání výživným za možnost péče je hodně oblíbené.“
Mateřství nelze dělit
Náročným soudním sporem o své dítě prošla i mladá maminka Natálie Staňková, která založila stránky materskepouto.cz, kde se věnuje problematice střídavé péče a jejím dopadům na děti i rodiče. Také podle ní se soudy dnes přiklánějí ke střídavé péči téměř automaticky, aniž by braly ohled na individuální potřeby dítěte.
Soudím se o své děti už devět let, aniž by mi stát umožnil je byť slyšet nebo vidět. Staral jsem se o ně od samého porodu, dával jsem jim vše.
„Soudy dávají střídavou péči na úkor všeho a odnáší to hlavně děti. To ony nemají možnost mít kamarády, domov. Mateřství je jeden celý koncept. Nedá se dělit napůl, stejně jako dítě. To prostě není možné,“ vysvětluje. Přestože je střídavá péče často vnímána jako fér řešení, podle Natálie se uplatňuje i v případech, kdy to pro dítě není nejlepší. „Většinou se to dotýká matek, které jsou submisivnější a nemají tolik síly se bránit, ale existují i případy otců, kteří se ocitají v podobné situaci,“ dodává.
Podle Natálie někteří rodiče situaci pochopili a dokážou se domluvit tak, aby dítě zůstalo primárně s jedním z nich a druhého vídalo podle dohody. „Dítě potřebuje stabilitu a jistotu, ne balancování mezi dvěma domácnostmi,“ upozorňuje.
OSPOD vs. soud
Na svých stránkách se snaží podporovat zejména matky, které se cítí být u soudů znevýhodněné. Svým projektem chce nejen pomáhat rodičům, ale také upozorňovat na nedostatky systému a iniciovat změny, které by zajistily dětem větší stabilitu a bezpečí. Podle ní v České republice dochází k poškozování dětí ze strany OSPODu a soudu, který bagatelizuje domácí násilí.
Podle OSPODu z Prahy 11 ale věc není tak černobílá. OSPOD nerozhoduje, rozhoduje soud. „OSPOD u soudu figuruje jako kolizní opatrovník, je stejným účastníkem řízení jako matka nebo otec, zastupuje zájmy dítěte. K názoru dítěte OSPOD přihlíží vždy, bez ohledu na to, jestli mu je dvanáct, nebo deset,“ sdělila Flowee vedoucí Oddělení sociálně-právní ochrany dětí a mládeže Hana Spěváková.
Reklama
Soud si tak může od OSPODu vyžádat zprávu o prošetření poměrů v rodině, která zpravidla zahrnuje i názor dítěte, bez ohledu na hranici dvanácti let. „Dítě je subjekt ochrany a sociální pracovník s ním pracuje. U dětí se vyhodnocují reakce a chování v jeho přirozeném prostředí a interakce s rodiči. Proto lze vyhodnotit i situaci dítěte, které ještě neumí mluvit. Nutno zdůraznit, že zpráva OSPOD je v soudním řízení jen jedním z důkazů, byť důležitým. Právo dítěte na oba rodiče je základní lidské právo, a proto je jeho aplikace v soudním rozhodování důležitá,“ udává Dana Havlíčková z Oddělení sociálně právní ochrany dětí na magistrátu v Brně.
Devítiletý boj
Otcové samozřejmě často vidí celou věc jinak. Jedním z nich je i Karel Kafka, který upozorňuje, že 85 procent dětí je v péči matek, a dává soudům za vinu právě to, že střídavé péče dávají málo. „Již 9 let se snažím přesvědčit soud i bývalou partnerku, matku svých dětí, o nutnosti vyrovnané péče o děti. Soudím se o své děti, aniž by mi stát umožnil je byť slyšet nebo vidět. Staral jsem se o ně od samého porodu, dával jsem jim vše. Moje bývalá si ale myslí, že ty děti vlastní, a mě chce trvale odstranit z jejich života. Matka naučila děti, aby mě odmítaly, nalhala jim o mně, že jsem špatný,“ popisuje svůj případ.
„Když jsem nesouhlasil s požadavkem matky, že jsou děti u ní a já mám s nimi jeden víkend za čtrnáct dní a platím výživné, učinila vše pro to, abych je nevídal vůbec,“ pokračuje a popisuje, jak jeho bývalá použila manipulace a obviňovala otce z údajných plánů únosu dětí a z pedofilie. Podle něj matky bojují o dosažení vlastní péče kvůli výživnému a mstě otci.
„Je třeba změnit pohled na výchovu dítěte. Nejlepší způsob péče je zachování obou rodičů. Doba se změnila, musí se změnit i návyky. Muži se chtějí o své děti také starat,“ uzavírá Kafka.
