fbpx

Pátek Karla Křivana: Jak by asi dnes Husa hejtovali na sociálních sítích 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Pokud si někdo všiml, měli jsme zde tento týden kromě volna také svátky, jež se týkaly zásadních postav našich dějin. Jak by asi obstály ve věku sociálních médií? A jak v něm obstojí každý z nás se svými bolístkami?

Zveřejněno: 8. 7. 2022

Tak jsme oslavili významné předky. Docela hezky o tom před sto lety napsal Karel Čapek. „Každý může říci: V nás žije veliký odkaz Husův. Ale kdo z vás může říci: Ve mně žije veliký odkaz Husův? Sebedokonalejší "my" nepřidá ani palce mé postavě, ani závažíčka mým zásluhám; žádné "my" mne nespasí, nedal-li jsem "já" aspoň cibuli almužnou.“

Ono s tím přihlášením se k postavám z minulosti je to dnes náročné. Jednak o nich víme mnohem více než za časů velkého spisovatele a bystrého novináře. Jsou zbaveny mýtů, ze všech možných úhlů pohledu a vědeckých disciplín prohlédnuty a spíš jako auto než lidé rozebrány na kousky.

Hrdinové dle potřeby

A z těch kousků se již těžko dá zpátky složit člověk k následování, protože každý jiný kousek z „my“ si vezme z rozporcované minulé osobnosti to, co se hodí do jeho strojku, do jeho výkladu světa. A tak tu máme spousty různých Husů tak, jak potřebuje ten či onen názor, víra či politický směr.

Naše nesváry až nenávisti pramení v mnohém právě z toho, že nejsme ochotni přijmout důležitost záležitostí jiných, jež my považujeme za maličkosti.

Souvisí to s naší neschopností vidět život, svět, člověka v celistvosti a tak jej přijmout. Jdeme na to dnes obráceně. Stavíme na detailech, ty jsou pro nás důležité a zásadní a ztrácíme smysl pro celek. Jenže sebelépe ošetřená, vymazlená a chráněná jednotlivost je k ničemu, nefunguje-li v rámci nějaké návaznosti na jinou jednotlivost, která pro někoho může být prkotina, ale pro jiného středobod vesmíru. Naše nesváry až nenávisti pramení v mnohém právě z toho, že nejsme ochotni přijmout důležitost záležitostí jiných, jež my považujeme za maličkosti. A naopak zvětšování vlastních bolístek a důležitostí nad rozumnou míru vede k tomu, že se tady  hádáme prakticky o všem a pořád.

Břevno v očích svých

Jsme odděleni a jsme na to pyšní. Říkáme tomu individualita, ale je to malichernost. Chci-li respekt druhých, musím jim být také v něčem užitečný. Je veliký rozdíl, požaduji-li úctu k vlastní malosti, nebo snažím-li se oslovit jiné s nějakým novým a neotřelým nápadem či alespoň postřehem nebo myšlenkou. Parafrázujeme-li slova dávné knihy, vidíme třísku v očích každého kolem nás a chceme, aby si ji vyndali, oko vyčistili nebo zakryli páskou, ale břevno v očích svých mi pěkně nechte být a už vůbec mě za to nekritizujte, nedej, Bože, kdybyste se mi pro ně i posmívali.

Žijeme ve světě bez zrcadel. Nechceme vidět sami sebe, jak vypadáme, ale na druhé používáme ty nejvychytanější technologie, abychom je prosvítili skrz na skrz a zjistili, co si myslí, co jedí a jaké nosí spodky. Neříkám, že bychom Jana Husa dnes upálili, ale obávám se, že bychom ho dnes hejtili na sociálních sítích za to, že byl kněz a katolický, že se kamarádil s mocnými, byl tak trochu populista a měnil jazyk, na který jsme si už zvykli, a vůbec vedl řeči, které někoho jiného urážejí. A navíc byl intelektuál a chodil by do kaváren, kdyby tehdy nějaké byly. Že si všiml neřádů, které když nezměníme, způsobí poměry mnohem horší, že chce změnu po nás samých, to by se v těch na světlo vynesených a zdůrazňovaných detailech ztratilo.

Neprosadíme v životě to dobré, pokud nedokážeme odlišit věci důležité od nepodstatných. A pokud se těm zásadním nebudeme věnovat a pečovat o ně a ty druhé necháme plavat. U sebe i u druhých.

Související…

Pátek Karla Křivana: Když škola končí, něco jiného začíná. Ale co vlastně?
Karel Křivan

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...