Jak funguje psychologie japonských železnic? Klídek dodává světlo i melodie

V květnu se japonské železnice omlouvaly za to, že jeden z jejich vlaků opustil stanici o „celých“ 25 sekund dříve. V porovnání s nedochvilností českých vlaků, které si navíc v neděli změnily pravidla tak, aby jim nikdo nerozuměl, se taková situace zdá být více než úsměvná. Japonsko ale hraje na přesnost. A ta hraje roli především při dojíždění lidí do měst za prací.

Japonské hlavní město Tokio je domovem nejrušnějších vlakových stanic na světě a provozovatelé tamních železnic každoročně pečují až o 13 miliard cestujících. Přes množství odbavených lidí a fungujících vlaků všude panuje klid a řád. Jak je to možné? Podle informací odborného magazínu City Lab za tímto úspěchem stojí důmyslná kombinace techniky, plánování a psychologie. Pod ruchem každodenního shonu jsou nenápadně ukryty prvky, které jsou navržené tak, aby „manipulovaly“ s chováním cestujících pomocí světla, zvuku a dalších prostředků.

Teorie nudge

Provozovatelé japonských železnic podle magazínu šikovně operují s takzvanou teorií nudge, v češtině tedy něco jako „teorií pošťouchnutí“. Jejími průkopníky jsou behaviorální ekonom Richard Thaler, který za svou práci v roce 2017 dokonce získal Nobelovu cenu, a profesor práva Cass R. Sunstein, který mimo jiné působil jako šéf legislativy v administrativě Baracka Obamy. Jejich koncepce je založena na drobných změnách v prostředí, které ovlivňují lidská rozhodnutí. A právě této filosofii japonské železnice podřizují své fungování.

Japonští cestující vědí, jak se postavit na eskalátor, a snadno se proplétají matoucími, ale široce otevřenými prostory tokijských železničních stanic.

Na tom, jak jsou japonská pošťouchnutí či postrčení implementována do veřejného prostoru, jakým je i železnice, se ukazuje vynalézavost Japonců. Ti to na rozdíl třeba od Britů nebo Rakušanů dokázali provést takřka nepostřehnutelně. Japonští cestující vědí, jak se postavit na eskalátor, a snadno se proplétají matoucími, ale široce otevřenými prostory tokijských železničních stanic bez jakékoliv dopomoci. To umožňuje provozovatelům železnic, aby se zaměřili na hlubší psychologické „manipulace“. Jaké to jsou?

Náladu zlepšuje osvětlení

Japonsko patří mezi země s nejvyšším počtem sebevražd, které se často dějí i skokem pod kola přijíždějícího vlaku. Ve snaze vyřešit tento problém byly v některých stanicích po celé zemi instalovány speciální bariéry, které mají pokusům o sebevraždu zabránit. Jejich instalace je však náročná a nákladná, proto není možné jimi osadit stanice všechny.

Díky modrým ledkám na nástupištích se v Japonsku méně skáče pod vlak

Provozovatelé železnic z toho důvodu přijali dočasné řešení. Namontovali do stanic speciální malé čtvercové LED panely, jež vydávají příjemnou tmavě modrou záři. Panely jsou strategicky umístěny na koncích nástupišť, kde dochází k sebevražedným pokusům nejčastěji. LED panely zkrášlují japonské stanice od roku 2009 a byly zavedeny na základě teorie, která tvrdí, že vystavování se modrému světlu pozitivně ovlivňuje náladu. Tento přístup se ukázal být překvapivě efektivní – vědci z Tokijské univerzity již v roce 2013 ohlásili, že díky zavedení modrých světel počet sebevražd na železnici poklesl o neuvěřitelných 84 %.

Klidná melodie klidní odjezdy

Dojíždění během dopravní špičky v Japonsku rozhodně není pro slabé povahy. Všude je spousta lidí a spousta spojů, kde na přestup mnohdy máte jen pár minut, ne-li sekund. Už tak dost stresové prostředí navíc umocňuje nepříjemný „bzučák“ informující o nadcházejícím odjezdu či příjezdu vlaku. Tedy pozor, umocňoval. Aby dráhy informovaly cestující o odjezdech vlaků bez vyvolávání úzkosti, pověřil již v roce 1989 hlavní železniční operátor JR East výrobce hudebních nástrojů Yamaha a producenta Hiroaki Ideho, který pro firmu v té době pracoval, aby vytvořili sérii příjemných jinglů, které by nahradily tradiční ostrý odjezdový zvukový signál.

Tak se také stalo a výsledné písně jsou krátké, uklidňující, a přesto zřetelné. Říká se jim hashee a většina z nich má optimální délku sedm sekund, a to na základě výzkumu, který ukázal, že melodie s kratší dobou trvání na snižování stresu při spěchu fungují nejlépe. Podle studie z roku 2008 se tato strategie zasloužila o 25% snížení počtu zranění cestujících, kteří spěchají v davech na vlaky.

Zvukem proti kriminalitě

Ačkoliv se Japonsko pyšní statusem mimořádně bezpečné země, v boji s kriminalitou mládeže zůstává ve střehu. Kritickými místy bývají právě železniční stanice, jimiž ve všech denních dobách prochází velké skupiny mladých lidí. I nebezpečí vandalismu provozovatelé železnic vyřešili mazaně. V některých vlakových stanicích používají malá, nenápadná zařízení, vydávající vysokofrekvenční tón, který slyší pouze osoby mladší 25 let a je jim nepříjemný. Z toho důvodu nemají na zastávkách čas se zabývat přemýšlením o nějakých výstřelcích, ale raději hledí, aby se co nejdříve dostali pryč a toho protivného zvuku se zbavili.

Účinnost strategie dokazuje záznam jednoho z východů tokijské stanice. Starší jedinci prošli pod zvukovým prostředkem beze změny tempa, studenti ve stejnokrojích však náhle zrychlili a na jejich tvářích byly vidět výrazy zmatku, nekomfortu a sem tam nějaký z nich dokonce i vykřikl. I přesto se podle záznamu zdálo, že žádný z nich si otravný zvuk nespojuje se stropními panely, kde byla ona rušivá zařízení důmyslně umístěna.