fbpx

S koordinátorkou Klimatické koalice o udržitelné energetické koncepci, Klimakempu, o Praze budoucnosti a také o záhadě solární zmrzliny

Zveřejněno: 9. 7. 2019

Sociální geografka Michaela Pixová koordinuje platformu Klimatická koalice. Ta sdružuje organizace, jako jsou například Greenpeace, Hnutí Duha, Glopolis nebo také Člověk v tísni, ale také Česko proti chudobě či právní organizaci Frank Bold. Jak lze už z jejího názvu odvodit, týká se činnost koalice hlavně změny klimatu a s ní souvisejícími dopady.

„Hlavním cílem je zlepšení situace v oblasti klimatu. Chceme také téma dostat do médií a mezi lidi do obecného povědomí, aby se situace řešila,“ říká Michaela Pixová. „Vyjadřujeme se společně k politickým otázkám nebo vládním krokům, které se týkají těžby uhlí, evropské klimatické politiky nebo třeba zpráv OSN.“

Problém klimatických změn postupuje daleko rychleji, než jsme původně mysleli. Nebude to trvat padesát nebo sto let, ale třeba pět.

Mohli bychom namítnout, že zrovna takový Člověk v tísni se klimatickou změnou explicitně nezabývá. Jenže podle Michaely Pixové to je trochu jinak. „Když některá organizace spadající pod Klimatickou koalici mluví například o tom, že děti v subsaharské Africe trpí nedostatkem vody, mělo by se také uvést na pravou míru, proč tam ta voda není a že to nemá jen lokální příčiny..."

Jaká je podle vás image ekologických organizací v Česku?

V České republice je silný antiaktivistický sentiment. Václav Klaus už v devadesátých letech razil tezi, že by o všem měli rozhodovat pouze zvolení politici a ne občanská společnost, která na to podle něj nemá mandát. Zároveň označoval environmentální organizace ze ekoteroristické skupiny, které představují nepřátele rozvoje české cesty k prosperitě. Značná část veřejnosti ten diskurz převzala, protože všichni chtěli mít dálnice a další výdobytky konzumního způsobu života.

Je teď situace lepší? Třeba současné složení pražského magistrátu by napovídalo o cestě správným směrem.

Trochu se to zlepšuje, ale pomalu. Dost také záleží, jestli se bavíme o ekologii jako takové, nebo o klimatu. Pro myšlenkové konzervy je hrozně obtížné se vyrovnat s nepříjemnou pravdou, že celý jejich dosavadní způsob života v zásadě vede k destrukci světa, který by mohl být obyvatelný i pro jejich děti. A i když začnou reflektovat, že se změny dějí, mají celou sadu kognitivně behaviorálních strategií, s jejichž pomocí se snaží problém ignorovat, popírat, nebo si vykonstruují své vlastní reality, které jim umožňují pokračovat v životě, aniž by se z toho zbláznili. Nebo se lidé začnou uklidňovat tím, že stačí sázet stromy a dál žít jako doposud.

I ve vnímavější části společnosti, která byla vždycky dobře informovaná o tom, co se děje se světem, se větší zájem o problematiku změny klimatu začal projevovat až třeba v posledním roce. A do této skupiny patřím i já. Zabývala jsem se tím už mnoho let dopředu, ale až s citelným zhoršením klimatických podmínek v Česku jsem si uvědomila, že ten problém postupuje daleko rychleji, než jsme původně mysleli. Kolaps klimatu nepřijde za sedmdesát nebo sto let, ale už za mého života.

pixova in

I já patřím do skupiny, která si problém s klimatem začala uvědomovat až v posledním roce, říká Michaela Pixová

Co se vývoje klimatu týče, existuje několik scénářů. Ty nejhorší předpokládají vzestup teplot do roku 2100 o osm stupňů Celsia. Co musíme udělat, abychom tady za pár desítek let ještě vůbec žili?

Dnes už se sice obecně přiznává, že za změnu klimatu můžou lidé, ale zároveň se nesprávně označuje příčina. Lidé začali říkat: My za to můžeme, protože špatně hospodaříme s vodou, půdou, lesem… Přijde jim to jednodušší než energetická transformace. Myslí si, že když zasadí 10 stromů, tak že můžou celý život jezdit autem a lítat letadlem. Není to pravda. I kdybychom celý povrch Země osázeli stromy, nestačilo by to na zachycení přebytečného oxidu uhličitého.

Máme obrovský manévrovací prostor. Je tu spousta zastaralých elektráren, které přesluhují a měly být dávno zavřeny.

Jediný způsob, jak se tedy vyhnout nejkatastrofičtějším scénářům, je okamžitě opustit spalování fosilních paliv. Hned na úvod můžeme začít uhlím, které je z hlediska emisí CO2 úplně nejhorší. V tomto směru máme obrovský manévrovací prostor. Je tu spousta zastaralých elektráren, které přesluhují a měly být dávno zavřeny. Byl by to vstřícný krok ze strany vlády vůči společnosti, která už opravdu akci požaduje. Můžeme začít s vypínáním uhelných elektráren – stejně vyvážíme elektřinu do zahraničí. Je potřeba začít je nahrazovat obnovitelnými zdroji.

Je součástí energetického mixu taky jádro?

U jádra je problémem bezpečnost. Dodnes není uspokojivě vyřešeno, jak zacházet s radioaktivním odpadem. Během nedávné vlny veder také chtěli ve Francii vypínat jaderné elektrárny, protože je prostě neměli čím chladit.

Navíc stavba jaderné elektrárny může trvat i 20 let a na to je pozdě. My potřebujeme řešení, které je možno realizovat ve velmi blízké budoucnosti. Energie z jádra je také dražší – musíte stavět obří reaktory, převážet uran, kdežto sluníčko, vítr a voda jsou zadarmo. A to ani nemluvím o řízení jaderek v případě rozpadu civilizace…

Nedokážu si představit, že by jakákoliv vláda přišla a řekla: od příštího roku vypneme všechny uhelné elektrárny.

Pro tento účel má vzniknout uhelná komise, která má vytvořit strategii odchodu od uhlí. Tu komisi má sestavit vláda, mají tam být i zástupci ekologických organizací. Otázkou je, zdali to není pouze fíkový list, zda nechtějí vytvořit iluzi toho, že něco dělají, a přitom nedělat nic.

Jak byste celou situaci řešila vy?

Já jsem na jedné straně koordinátorka Klimatické koalice, která sdružuje organizace, které se státem spolupracují a pohybují se v rámci stávajícího právního systému, ale zároveň je mi bližší hnutí za klimatickou spravedlnost, podle kterého je příčinu i řešení změny klimatu třeba hledat v současném společenském systému a v nastavení mocenských vztahů. Lidé nemají možnost rozhodovat o svém životě, jsou ve vleku mocenských struktur, které jsou napojené na soukromý byznys. Politici mají tendenci upřednostňovat soukromý zisk před veřejným zájmem.

Stávající systém je do značné míry neudržitelný. Příklad: V Londýně vyhlásili stav klimatické nouze a zároveň rozhodli, že se bude rozšiřovat letiště Heathrow. To jsou dvě protichůdná rozhodnutí. Stejně tak vyhlásila Kanada stav klimatické nouze a druhý den premiér Justin Trudeau oznámil výstavbu kontroverzního ropovodu Trans Mountain. Zisky prý půjdou na transformaci energetiky. To je stejné, jako byste řekl, že z prodeje cigaret budete financovat léčbu rakoviny plic.

Minulý týden proběhl Klimakemp. Jaké jsou vaše dojmy?

Naprosto skvělé. Shromáždění podobně smýšlejících lidí, kterým není jedno, v jakém světě žijeme a co tu zanecháme pro naše děti. Klimakemp probíhá udržitelným způsobem. Lidé třeba říkají: „Čím si asi aktivisté nabíjejí mobily, když bojují proti elektrárnám?“ A v Klimakempu je mobilní solární elektrárna, kde si můžou nabíjet počítače, mobily… Byla tam dokonce i solární zmrzlina! Probíhala tam spousta přednášek, workshopů, dorazila spousta zajímavých hostů…

Michaela Pixová

Sociální geografka, aktivistka, publicistka, vysokoškolská učitelka a překladatelka. Během doktorátu na Přf UK se věnovala vztahu alternativních kultur a aktivní občanské společnosti k městskému prostředí, ve svém postdoktorském projektu na FSV UK posléze studovala městská sociální hnutí, respektive aktivismus zaměřený na městský prostor a politiku. V roce 2010 stála u zrodu o.s. PragueWatch, kritické mapy městských proměn Prahy. Krátce působila jako mediální koordinátorka LGBTQ kampaně Jsme fér. Aktuálně se věnuje především klimatickému aktivismu - pracuje jako koordinátorka Klimatické koalice a věnuje se propojování českého klimatického hnutí. Je bloggerkou na Aktuálně.cz a spolupracuje s online deníkem A2larm. Vyučuje na FSV UK a UNYP.

Klimakemp byl v obci Veltruby u Kolína, kam se dalo dojet vlakem nebo i dojít pěšky procházkou kolem Labe. Byli tam odborníci, vědci, zástupci různých hnutí i politici – například Dana Balcarová z Pirátů. Od neděle do čtvrtku byla letní škola klimatické spravedlnosti, od pátku do neděle byly akční dny – jelo se do Řečan nad Labem, pak se šlo průvodem k elektrárně Chvaletice. Tam byly projevy a část demonstrantů tam zůstala, aby blokovali vchody. Byla to ale symbolická blokáda, šlo především o to dostat téma do médií a to se povedlo.

Pár dní předtím zároveň elektrárna dostala od kraje výjimku na dodržování emisních limitů. A lidé spíš slyší na to, že někdo brání jejich právo mít zdravý vzduch, než že by se vztahovali k abstraktní změně klimatu, kterou si zatím ještě nedokážou představit v konečném důsledku.

Na jaké změny se budou muset lidé připravit?

Bude se důsledněji dbát na to, aby se neplýtvalo vodou, což může třeba znamenat, že voda bude dražší. Můžou se zdražovat potraviny, lidé si nebudou moci dovolit konzumovat tolik co teď. Ono to nejde snadno predikovat, neoliberalismus coby ekonomický systém, ve kterém žijeme, po mnoha stránkách drtí nejen životní prostředí, ale i společnost.

Teď je třeba hodně nedostupné bydlení, a pokud se do toho budou sociálně nespravedlivým způsobem zdražovat energie, může se stát, že lidé budou nuceni žít ve větším počtu na menších prostorách. Obecně řečeno bude klesat konzum a životní standard, ovšem stále bude existovat úzká skupina lidí, kteří se omezovat nebudou muset. A to je právě ta klimatická nespravedlnost.

Bydlení je nedostupné hlavně v metropoli. Jak si i v tomhle smyslu představujete Prahu v roce 2050?

Pro udržitelné město je důležité nejen změnit energetický mix, ale je potřeba udělat je dostupnější. Je důležité, aby bylo ve městě dostupné bydlení pro lidi, aby nemuseli dojíždět z velkých dálek. To ale vyžaduje konec spekulativního rozvoje města – omezení nákupu nemovitostí jako investičních nástrojů. To vede pouze k dalším nerovnostem. Zároveň by se mi líbilo rozvíjení komunitního bydlení. Nelíbí se mi, že jsme ve městech nuceni žít individualizovaně jako nukleární rodiny.

Bylo by fajn, kdyby vznikalo více komunitních projektů, kde by se lidé naučili sdílet, ale zároveň by na tom sami participovali a mohli víc plánovat to, jak chtějí bydlet. Lidé by se také mohli energeticky osamostatnit a například mít své vlastní solární elektrárny, kterými by si vyráběli proud pro svoji spotřebu. A asi si dokážete představit, že bych tam ráda viděla parky, obchody s lokální produkcí, ideálně bez obalů… Taky by se mi líbilo město, kde by byla automobilová doprava silně regulovaná.

Mimochodem... Co je to solární zmrzlina?

Veganská zmrzlina v mrazácích napojených čistě na solární elektrárny.

Související…

Je tu naděje na záchranu klimatu? Vědci zkouší bakterie, takzvané kyborgyOndřej Mirovský: Město není nafukovací a v parkování stále vládne spíš komunismusLeo Crlík: V Čechách vzniká první ekovesnice. S vlastním obyvatelstvem i měnou

foto: Archiv Michaely Pixové, zdroj: Klimatická koalice

Tipy redakce

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Inferred interests neboli „odvozené zájmy“ je název funkce sociální sítě Twitter,...

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání Země

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání...

Praha 7 vyhlásila v květnu stav klimatické nouze , jak ji (a nejen ji, ale celou...

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.