fbpx

Pět věcí, na které se můžeme v Praze těšit v roce 2022 1 fotografie
foto: Pavel Vojta

Až se vyspíme ze silvestrovských oslav, tohle nás čeká. A bohužel, i když z určitého pohledu i bohudík, asi nemine

Zveřejněno: 30. 12. 2021

Do třetího koronavirového roku vstupuje metropole s vědomím toho, že teorie o tom, jak „překonáme covid“ nebo za ním „uděláme tečku“, vypadají dobře na plakátech, ale skutečnost jako už mnohokrát usvědčila volební manažery a tisková oddělení z naivity (v lepším případě).

Čekat na konec pandemie je jako čekat na konec středního věku – je to něco, s čím se prostě musíte naučit žít. A věci, které jste odkládali „na potom“, prostě musíte začít řešit hned. Čili co budeme řešit v Praze v roce 2022?

Méně turistů

V roce 2019 navštívilo hlavní město přes 8 milionů turistů. V prvním koronavirovém roce to bylo přes 2 miliony, v důsledku čehož sice zkrachovalo několik stánků s ušankami a pár taxikářů si muselo odepřít dovolenou na Kanárech, zato jste si na Staroměstském náměstí už mohli koupit kafe levněji než za 150 korun a obyvatelé Prahy 1 se mohli po letech nájezdů mladistvých alkoholiků z Británie, Dánska a Beneluxu konečně vyspat.

Co přinese rok 2022, je ovšem pouze v omikronových hvězdách.

Do problémů se dostali také majitelé bytů pronajímaných přes Airbnb, protože v jejich kobkách nemá kdo přespávat, což je také ovšem líto málokomu kromě těchto majitelů bytů. Propad turismu přinesl Praze zásadní ekonomické problémy a do ekonomických problémů se dostala i spousta oficiálních ubytovacích zařízení a hospod.

Většině z nich se to podařilo s odřenýma ušima ustát, ať už za pomoci státu, nebo díky tomu, že jejich majitelé přistoupili na klasickou darwinistickou zásadu – přežijí ti, kteří se přizpůsobí. V roce 2021 jsme každopádně, co se týče výdělků v těchto zařízeních, v Praze průměrně na dvojnásobku roku 2020. Co přinese rok 2022, je ovšem pouze v omikronových hvězdách.

Dopravní peklo

Bez ohledu na to, kolik v Praze ubylo turistů, v ní automobilů neustále přibývá. Aktivisté mohou sice dokola opakovat, že nedostavěný okruh s tím nemá nic společného, ale skutečnost je taková, že bez jeho dokončení se ve městě dopravní situace nikdy nezlepší. Metropole má 1,3 milionu obyvatel a 1,1 milionu aut, další půlmilion do Prahy denně přijíždí zvenčí.

Přidejme si k tomu rekonstrukce několika mostů přes Vltavu, drasticky zanedbanou infrastrukturu, nechuť Pražanů přesednout do MHD a máme zaděláno na další rok, který budeme trávit nadávkami na to, kdo za to může. Naplánováno je několik desítek běžných uzavírek, začne se stavět metro z Pankráce do Písnice a hlavně se má v roce 2022 uzavřít z důvodu rekonstrukce Barrandovský most. Takže je docela možné, že na současný stav budeme za 12 měsíců vzpomínat jako na staré dobré časy.

Nové stavby

Praha naštěstí není skanzen, i když by ji tak mnozí rádi viděli. Nové projekty se začínají realizovat, jak jen to aktuální situace dovoluje, a dobrou zprávou je fakt, že jejich projektanti se už pomalu učí naslouchat jak městu, tak hlasu veřejnosti. Asi nejviditelnější bude proměna centra města v okolí Masarykova nádraží, kde se bude opravovat jak budova nádraží (patří Českým drahám), tak celé okolí Masaryčky, které má pod palcem Penta. A právě ta musela na základě feedbacku z původních obřích plánů hodně slevit.

Začínají se měnit největší pražské brownfieldy. Na Smíchově vyroste nová čtvrť, první část projektu se už staví a druhá čeká na stavební povolení, zelenou dostala zástavba Nákladového nádraží Žižkov, pokračuje nový projekt Rohanského ostrova, stavět se má nový most mezi Holešovicemi a Karlínem. Na jihu Prahy ožívá také projekt nového Sport areálu Lahovice, který má být zároveň důkazem, že obří projekty mohou být klimaticky a energeticky udržitelné. Prostě navzdory pandemii vznikají věci, za které se nebudeme muset v Evropě stydět.

Ožívání kultury a hospod

Jestli si někdo zaslouží titul „pandemický otloukánek“, pak jsou to hospody a kultura. Neustálé změny pravidel, lockdowny, zmatečná státní (ne)podpora a také rozmach dovážkových služeb způsobily, že se na to spousta hospodských a restauratérů, ale také pořadatelů kulturních akcí prostě vykašlala. Ono je fajn plnit si sny o oblíbených kapelách nebo mít svou vlastní hospodu, ale složenky a rodina se neptají.

V dubnu roku 2020 odhadovaly pesimistické předpovědi krach až poloviny hospod, ovšem tak tragické to nakonec určitě není. Může za to nejen zlepšující se situace, ale také třeba očkování. A prostě fakt, že jsme se naučili s pandemií už tak nějak koexistovat. Vracet se začaly také koncerty a festivaly, i když v redukované podobě. Kultura se z hal přesunula spíše do klubového prostředí, což nemusí vyhovovat každému, ale pokud toužíte po festivalech, jsou jich jen v Praze naplánovány desítky – Respect, Metronome, Dvořákova Praha, Pražské jaro, Jazz Meets World... Jen tak dál.

Komunální volby

Velká legrace nás čeká v říjnu. Politické strany se už teď připravují na volby tak urputně, že spousta z nich stačila vyčerpat velkou část volebních rozpočtů na rezervace reklamních ploch online i offline. A to je tři čtvrtě roku do voleb. V Praze je situace na první pohled sice přehledná, ale pod povrchem to neskutečně vře. Piráti se po celostátním volebním neúspěchu budou snažit v Praze zachránit, co se dá, strany koalice Spolu se nechávají halasně slyšet, že Praha potřebuje změnu, a netají se tím, že by rády, aby nový primátor pocházel z jejich řad.

Na tuto pozici ovšem aspiruje i Praha sobě, kterou samozřejmě nemusejí celostátní volby zajímat. Dokážou se strany trojkoalice Spolu dohodnout a vyšlou jednoho kandidáta, nebo se jejich celostátní vítězství rozdrobí ve vnitrokoaličních půtkách? Připne si primátorský řetěz Jan Čižinský? Podaří se Pirátům obhájit pozice ve své tradičně hlavní baště?

V následujících měsících si vyslechneme samozřejmě stovky komentářů, které budou na uvedené otázky přinášet fundované odpovědi – a zcela spolehlivě si budou navzájem odporovat. Ať už ale volby dopadnou jakkoliv, problémy i radosti Prahy tady zůstanou a lidé, kteří na sebe budou kydat politickou špínu, tady další čtyři roky budou muset spolu žít a řešit úplně běžné problémy, o kterých jsme mluvili výše.

Stavět se kvůli volbám ani kvůli jejich výsledku nepřestane, do hospod se také chodit nepřestane a aut nebude méně jen díky tomu, že se vymění radní. Proto si nejvíc ze všeho přejme, ať se nám podaří více než doposud nacházet společnou řeč. Ne náhodou se Praha pravidelně umisťuje v žebříčcích nejkrásnějších měst na pomyslné bedně. Je to krásné město a zaslouží si, abychom s ním podle toho zacházeli.

Související…

Pátek Karla Křivana: Jaký je nejlepší lék na všechny krize? Zkusit nelhat
Karel Křivan

foto: Pavel Vojta

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...