fbpx

Czeslaw Walek: Čechům stejnopohlavní manželství nevadí, je tu ale mlčící většina 1 fotografie
foto: Zdeněk Strnad

Rainbow washing v Česku nehrozí. Firmy za podporu LGBT tady dostávají na sítích drsný shitstorm, říká organizátor Prague Pride

Zveřejněno: 6. 8. 2021

S Czeslawem Walkem, právníkem, LGBT aktivistou a organizátorem Prague Pride, jejíž letošní ročník končí v neděli 8. srpna, jsme se setkali na česko-taiwanském fóru o rovných šancích. A nešlo jen o rovné šance pro ženy. O rovných šancích pro „všechny“ tu hovořila další LGBT aktivistka a spisovatelka Jennifer Lu, která zmínila historii partnerského města Prahy. První Pride byla na Taiwanu v roce 2003, zákon o manželství stejnopohlavních párů vešel v platnost v roce 2019. V Praze byla první Pride v roce 2011, zákon máme zatím v nedohlednu, ale podle taiwanského modelu bychom se měli dočkat někdy v roce 2027. A Czeslaw Walek to nevidí jako nereálné. „Samozřejmě musím doufat, že to bude dřív. Za čtyři roky, co o tom diskutujeme, jsme dali už veškeré argumenty a důkazy, že manželství pro všechny nikoho nezničí,“ říká organizátor Prague Pride.

„Záleží samozřejmě na tom, kdo usedne ve Sněmovně. Nám se povedlo nastolit celospolečenskou debatu a hlavně – poslanci už nemají strach o tématu debatovat a hlasovat. Čili v dalším volebním období se něco stane. Buď se to zamítne, nebo to projde,“ myslí si Czeslaw, se kterým jsme si o problematice povídali po skončení čes-taiwanského fóra.

Cítíte větší podporu třeba v Praze, kde vládne liberální koalice? 

Nás vlastně Praha respektovala vždycky. V roce 2011 nám poskytl záštitu primátor Svoboda (ODS, pozn. red.) a dostával za to zleva zprava, i když to byla „pouze“ záštita. Současná koalice je ale k LGBT přátelská nejvíce. Praha vyvěšuje duhovou vlajku, podporuje průvody Pride, festival finančně podporuje... Navíc, pokud vím, tak Piráti na celorepublikové úrovni mají dohodu, že při hlasování podpoří manželství pro všechny. Na rozdíl od ostatních klubů, například KDU-ČSL nebo SPD, které mají příkaz opačný.

Proč se tenhle problém se smíšeným manželstvím táhne vlastně tak dlouho? Je to tím, že Češi jsou konzervativní? Nebo prostě máme byrokracii? Nebo u nás vládne – klausovsky řečeno – politická nevůle s tím něco dělat?

Je to zřejmě kombinace všech tří věcí, i když Češi zas tak konzervativní nejsou. Naopak, hodně lidí to podporuje, ale bohužel je zde hlasitá konzervativní menšina a také mlčící většina. A my máme trochu potíž tu mlčící většinu mobilizovat, aby řekla: „Manželství pro všechny je fajn.“ To se nám moc nedaří.

Já nerozumím tomu, jak jedno slůvko může někoho opravňovat, aby někoho odděloval a stigmatizoval.

Co se procesů týče, ty jsou samozřejmě šílené. Jen třeba ten fakt, že když se bod na jednání nehlasuje, tak to padá pod stůl a musíte usilovat o zařazení na program znovu. Nebo že není limit na komentáře, takže někdo může mluvit třeba čtyři hodiny proti. A co se té nevůle týče, tak i ve Sněmovně je podobně jako ve společnosti mlčící většina, která o tom nehlasuje a raději nemluví. 

Možná je pro spoustu lidí brzdou právě to slovo „manželství“, které je tradičně spojováno s mužem a ženou. Nemáte pocit, že by ta politická i společenská vůle mohla být větší, kdyby se svazek dvou osob stejného pohlaví nejmenoval manželství? I kdyby se jednalo o svazek s naprosto stejnými právy? 

Jsou to dvě věci. Buďto vytvoříme nový institut pro všechny, a to je teda revoluce v občanském zákoníku, který bude jak pro hetero, tak pro homo páry. To pak můžeme nazvat jakkoliv. Druhá možnost je vyrovnat práva v registrovaném partnerství, které už existuje. A tady nevěřím, že by k tomu došlo.

Jedná se celkem o 105 zákonů, které by se musely změnit. Lámat se to všechno bude samozřejmě na adopcích dětí a já nevěřím, že by při vyrovnávání registrovaného partnerství adopce prošly. Ale i kdyby to prošlo a i kdyby to nakrásně bylo stejný, tak je to pořád polomanželství. A my nejsme pololidi. Já nerozumím tomu, jak jedno slůvko může někoho opravňovat, aby někoho odděloval a stigmatizoval.

Jak se podle vás mění nálada ve společnosti? Bylo by to lepší, kdyby o tom mohli hlasovat lidé třeba v referendu?

Já se referend bojím, protože vždy v období před nimi vychází navenek všechny extrémy. Kdyby bylo referendum zítra, tak si myslím, že to vyhrajeme, ale v diskuzích před referendy vždycky teče největší špína. Co se nálady týče, Češi a Češky jsou vůči LGBT lidem více a více otevřenější.

Ve spoustě rodin je někdo LGBT a lidé si začínají uvědomovat, že jsme stejní jako ostatní a máme právo mít stejnou kvalitu života. A je to dáno také tím, že na tom deset let pracujeme. Kdyby nebylo Prague Pride nebo dalších iniciativ, kdybychom byli skrytí, tak by si toho lidé ani nevšimli. Veřejná diskuze je hrozně důležitá proto, aby si veřejnost uvědomila, že LGBT lidé jsou přirozenou a plnohodnotnou součástí společnosti. 

Není podpora LGBT komunity trochu trendy záležitostí? Stejně tak, jako se mluví o greenwashingu, kdy se k zelené politice přihlašují různé firmy jen formálně. Nedá se současná situace označit za rainbow-washing? Jakože falešná korporátní zodpovědnost? 

Jedním z našich programů je Pride Business Forum, kde se zaměstnavateli pracujeme a hovoříme na téma LGBT rovnosti na pracovišti. Děláme to 11 let a je fakt, že poslední dva roky se k nám připojuje víc a víc zaměstnavatelů ze soukromé sféry. Já samozřejmě doufám, že brzy přibudou i veřejné instituce. To, jestli se připojují kvůli tomu, aby se ukázaly, jako že jsou „rainbow friendly“, je otázka. Myslím si ale, že stále více a více si uvědomují, že mají LGBT zaměstnance, že ti mají nějaké potřeby, že když neprojdou comingoutem, tak dvacet procent času tráví vymýšlením a lhaním a podobně.

Czeslaw Walek

Český právník a aktivista, bývalý náměstek ministra pro lidská práva a národnostní menšiny. Studoval v Krakově, Belgii i Maďarsku. Pracoval u české pobočky Transparency International. Od roku 2003 pracoval na Úřadu vlády, od března 2009 byl náměstkem ministra pro lidská práva a národnostní menšiny Michaela Kocába. Několikrát neúspěšně kandidoval v komunálních i celostátních volbách. Od roku 2011 je ředitelem a hlavním organizátorem akce Prague Pride. (foto: Zdeněk Strnad)

 

Když firmy dají signál, že jsou LGBT friendly, přitáhnou lepší talenty. V porovnání s dobou před 11 lety je to samozřejmě výrazně lepší. Já si myslím, že u nás to marketingový kalkul není. Bavíme se stále o 37 firmách, ne o 3 700. Navíc, pokud se kterákoliv z firem přihlásí veřejně k podpoře LGBT, dostane na sociálních sítích takový shitstorm, že se logicky vyděsí. Například Česká pošta teď udělala duhové krabice, a co si o sobě museli přečíst, to bylo opravdu příšerné. Kdyby podpořili filmový festival ve Varech, tak tomu budou všichni tleskat. Jinými slovy: Rainbow washing u nás opravdu nehrozí.  

Letošní Pride funguje trochu v omezeném módu, ale přesto se toho děje hodně. Na co byste na závěrečný víkend nalákal Pražany?

V sobotu se odehrají dvě velice zajímavé věci. V Kasárnách Karlín se promítá film Zákon lásky režisérky Báry Chalupové, kde je ukázána celá situace okolo manželství pro všechny a argumenty, proč ano nebo ne. Na stejném místě se odehraje také Pride Voices, kde zazní hlasy a příběhy LGBT lidí. Jak tady na konferenci řekla kolegyně Jennifer Lu: Důležité je LGBT lidem naslouchat a poznat je, být otevření jejich příběhům.

Kromě toho je každé odpoledne na Střeleckém ostrově bohatý kulturní program. A komu to nebude stačit, kompletní program najde na webu. Vybere si úplně každý.

Související…

Praha v duhových barvách: Nedělní bohoslužbou začne trochu jiná Prague Pride
red

foto: Zdeněk Strnad

Tipy redakce

Horská dráha? Zábava pro šlechtu může nyní sloužit i k eutanazii

Horská dráha? Zábava pro šlechtu může nyní sloužit i k eutanazii

Matějská pouť na pražském Výstavišti už běží nějaký ten pátek a zdá se, že...

Písek z pláží nekradou jen turisté. Je to podobně cenná komodita jako voda

Písek z pláží nekradou jen turisté. Je to podobně cenná komodita jako voda

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...