fbpx

GoFlorenc: Řekni nám, jak chceš, aby vypadala tvoje ulice 2 fotografie
zdroj: GoFlorenc

Projekt česko-německé podnikatelky Danuše Siering je ukázkovým příkladem toho, co je dnes považováno za alfu a omegu života ve městech – občanské participace

Zveřejněno: 25. 5. 2021

Doby, kdy podoby města vznikaly v kancelářích centrálních plánovačů a řídily se hlavně technokratickými požadavky na co největší výkon a efektivitu, jsou dávno pryč. Je vcelku jedno, kdy ta změna nastala a kdo ji způsobil. Souvislost to má jak s proměnou společenského klimatu, tak s rozvojem "občanské společnosti", což je slovní spojení, které před 10 lety znělo docela exoticky, a dnes se nad ním nikdo nejenže nepozastavuje, ale je bráno naprosto přirozeně a automaticky. A nejedná se pouze o výmysl liberálů, už i ti největší konzervativci vědí, že ve společnosti existují (naštěstí) takové nástroje a páky, které prostě technokratické výstřelky typu dálnice středem města z principu eliminují. A to je samozřejmě velmi dobře.

Přirozeně klidný boulevard

Města jsou živé organismy a nikdo nechce, aby se zakonzervovala ve stejné podobě desítky až stovky let. Chcete-li ovšem postavit uprostřed místa, ke kterému si lidé vytvořili určitý vztah, něco úplně nového, tak je dobré, pokud se zeptáte těch, kteří v daném místě pak budou žít.

Občanská participace v oblasti tvorby města má samozřejmě mnoho podob. Mohou ji organizovat sami developeři a sbírat v rámci procesu realizace svých plánů náměty k vylepšení, a tím také předcházet nejrůznějším komplikacím, ke kterým při výstavbě dochází a docházet bude. Takových projektů je v Praze nakonec povícero. Masivní propagace a milionové rozpočty na komunikaci projektů, jako jsou třeba Masaryčka spojuje nebo revitalizace celých oblastí na Smíchově či v oblasti Rohanského ostrova, pak jsou důkazem toho, jak si velcí developeři uvědomují důležitost zapojení veřejnosti.

86 % respondentů si myslí, že Na Poříčí je moc aut, 85 % má za to, že v lokalitě chybí zeleň, 58 % postrádá místa k setkávání. Co jiného než městský bulvár je pak může uspokojit?

Pak jsou ale projekty, kde iniciativa vychází opravdu od občanů. I těch v Praze najdeme desítky, dobrým příkladem je například Zásobník projektů na Praze 10, do něhož lidé přinášejí nápady, jak změnit prostředí kolem sebe, veřejnost o nich hlasuje a městská část pak vybrané projekty zafinancuje a realizuje. Málokdy ale iniciativa zdola (myslím tím opravdu „od lidí, kteří chtějí měnit místo, ve kterém bydlí“) nabude takových rozměrů, jako je tomu v případě projektu GoFlorenc.

„Ulice Na Poříčí je jednou z mála pražských tříd, které se ještě nemusejí přizpůsobovat diktátu turistické atraktivity,“ říká podnikatelka Danuše Siering, majitelka domu Černá Labuť a duše projektu GoFlorenc. Popisuje, jak by měla lokalita po rekonstrukci vypadat: „Ulice je předurčena k tomu, aby byla klasickým boulevardem, tedy sdílenou ulicí s místy pro zastavení a relaxaci. Chceme, aby lidé měli více stromů a zeleně, aby se nemuseli proplétat mezi nepřetržitým proudem aut, aby se měli kde zastavit a obdivovat krásu prostoru, ve kterém tráví volný čas, aby tady byly zahrádky, fontánky na pití, venkovní umělecké galerie – prostě aby se ulice přirozeně zklidnila a lidé se do ní rádi vraceli.“ Slova, která musí současným politikům, kteří se zaklínají občanskou participací, znít jako rajská  hudba. Navíc přicházejí reálně zespoda, což dává celé aktivitě váhu a autenticitu.

goflorenc hotovo

Z posledního jednání pracovní skupiny GoFlorenc: zleva: Zdeněk Strnad (Flowee), Filip Dvořák (Hospodářská komora Praha 1), Petr Rachůnek (Praha 1 - Oddělení strategického plánování), Ing. Šimon Jiráček (IPR - Kancelář veřejného prostoru), Ondřej Škarka (Sculpure Line), Ing. Michal Petráček (Bílá Labuť), Eva Kovadnová (Hospodářská komora Praha 1), Ing. arch. Marek Tichý (TAK Architects), Danuše Siering (Blask Swan Media, GoFlorenc), Ing. Richard Bureš (Radní městské části Praha 1), Ing. arch. Zdenka Baštová (Odbor památkové péče)


Berlín, Lublaň, New York... a Praha

Projekt GoFlorenc tak de facto není prací jedince – vznikl u stovek nejrůznějších stolů, které patří lidem z okolí ulice Na Poříčí. Tým projektu se na ně obrátil s jednoduchou otázkou: Co byste tady chtěli změnit, aby se vám tu žilo lépe? Vrátilo se několik stovek dotazníků, kde lidé popisovali, co je trápí, a také navrhovali řešení. Výsledky byly jednoznačné: 86 % si myslí, že Na Poříčí je moc aut, 85 % má za to, že v lokalitě chybí zeleň, 58 % postrádá místa k setkávání.

Co jiného než městský bulvár je pak může uspokojit? Často se zmiňuje nevyhovující nabídka služeb nebo nedostatečný pocit bezpečí – věděli jste třeba to, že přechod naproti Černé Labuti je nejdelším přechodem v České republice? Ulice Na Poříčí je prostě reliktem minulosti. A nechci říkat, že to má co společného s bývalým režimem, spíše s minulou filozofií, která brala města jako technokratické úly plné pilných včel, které potřebují pracovat, cestovat a bydlet, nic víc. A ono je to dnes opravdu o něčem jiném.

Když jste v okolí domu jako doma

Projekt občanské participace není samozřejmě vynálezem ani Prahy, ani Danuše Siering. Podobné projekty proběhly v minulosti například ve slovinské Lublani, kde z centra města téměř vymizela auta, zato přibyly kola, autobusy a zelené plochy, podobně vznikla newyorská HighLine, kde se z visuté železnice stal několik kilometrů dlouhý městský park, a podobně uvažuje například Praze asi kulturně nejbližší Berlín, kde se z válkou poničené Auguststrasse stala legendární čtvrt, ve které by chtěl žít každý. Proč?

Chceme například výstavu venkovního umění, která by vhodně a citlivě doplnila nové prvky městského mobiliáře – lavičky, sloupy veřejného osvětlení, odpadkové koše…

 

„Sarah jede na starém kole, zastaví se před malým obchůdkem a koupí čerstvě mletou kávu v THE BARN. Vedle si popovídá s majitelem obchůdku se starými lampami. Kostelní zvony odbijí sedmnáctou hodinu. Sarah zamává knihovnici v obchůdku s názvem Do you read me?. Na cestě domů míjí nově postavený dům č. 51 o sedmi bytech se zahradami ve vnitrobloku, to vše navrženo studiem TOPOTEK 1. K večeru vyráží do tanečního prostoru Clärchens Ballhaus. Ale pohled do výlohy nejznámějších berlínských galerií EIGEN + ART a me Collectors Room si odpustit nemůže,“ uvádí se jako příklad z Berlína na stránkách projektu GoFlorenc, kde se kromě aktuálních informací dočtete také o dalších místech, ze kterých GoFlorenc čerpá inspiraci.

V současné době je projekt GoFlorenc již zpracován, ale neustále jej vylepšují nové prvky. „Chceme například výstavu venkovního umění, která by vhodně a citlivě doplnila nové prvky městského mobiliáře – lavičky, sloupy veřejného osvětlení, odpadkové koše…“ říká Danuše Siering. O projektu, který by měl být dokončen již příští rok, jsme ve Flowee psali již několikrát. Je totiž úžasným příkladem toho, že změna může opravdu přijít zdola. A může být také příkladem pro ostatní. Než se rozhodnete, že chcete změnit celý svět, celou Prahu nebo celou pražskou čtvrt, zkuste začít od toho, co máte za okny – třeba od ulice, po které denně chodíte. Lidé vám budou víc věřit a také budete mít daleko větší šanci na úspěch, než kdybyste se snažili ukousnout příliš velký kus koláče a pořád o tom pouze mluvili.

Související…

Ulice Na Poříčí se může zklidnit už příští rok
Zdeněk Strnad

foto: GoFlorenc, zdroj: GoFlorenc

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...