Potřebuje Praha grafický manuál? Jistěže ano, pokud má být městem k žití

Pod pojmem vizuální smog si můžeme představit ledacos, existují ale věci, na kterých se prakticky všichni shodnou. Můžeme hodiny a hodiny diskutovat o množství a formě reklamy ve veřejném prostoru, pokud ale v domě na Staroměstském náměstí s freskami Mikoláše Alše a nápisem „Svatý Václave, vévodo České země, pros za nás“ svítí fialový neonový nápis „Thajská masáž“, ze dveří se line hudba jako z hampejzu a vonné olejíčky páchnou až za roh, zřejmě se téměř všichni shodneme, že takhle by asi Praha vypadat neměla.

A podobných příkladů jsou desítky. Důvodem toho, proč se Pražáci vyhýbají Václavskému náměstí, nejsou jen exotičtí dealeři drog a předražené ceny. Pohled na to, jak si obtloustlí turisté máčejí ve výloze nohy do akvária s rybičkami, opravdu není přesně to, jak byste si chtěli dobrovolně užít centrum.

Ke krásnému historickému domu přece thajský masážní salón patří, to je jasný...

O přízeň zákazníků bojují v hlavním městě tisíce podniků a všechny se na sebe snaží nějakým způsobem upozornit. Jenže v záplavě přeplácaných reklam se velmi často stává, že zmizí jedinečná krása a zbude unifikovaný balast. „Abyste krásu Prahy docenili, musíte vyšplhat na některou z vyhlídek, anebo zvednout oči a hledat ji ve vyšších patrech,“ píše se v Manuálu pro kultivovanou Prahu, což není nic jiného než soubor pravidel a doporučení toho, jak by měly být jednotlivé obchody a restaurace označeny – právě proto, aby se podobným excesům zamezilo.

Manuál je pomůcka, ne boží desatero

Snaha dát komunikaci směrem k veřejnosti formu není samozřejmě nic nového, grafický manuál dnes patří k běžnému vybavení téměř každé firmy. Ty si velmi dobře uvědomují, že není důležité pouze to, co chceme sdělit, ale také, jak to sdělujeme. Styl vizuální komunikace do značné míry reflektuje filozofii přístupu. Pokud chcete působit konzervativně, používáte decentní a tradiční vizuální prvky, pokud chcete zaujmout mladší publikum, můžete zapojit moderní styl. Pokud chcete ale zaujmout „všechny“, musíte velmi pečlivě dbát na vyváženost jednotlivých principů. Všem lidem se nezavděčíte nikdy, ale když se vám to povede u čtyř pětin, můžete být vlastně se sebou spokojeni.

Křest Manuálu proběhl v Centru architektury a městského plánování. Zleva: primátor Zdeněk Hřib (Piráti), autorka manuálu Kristýna Drápalová, radní Hana Treštíková (PRAHA SOBĚ)

Manuál pro kultivovanou Prahu přitom není sbírka rigidních předpisů, zákazů a příkazů. Návodná příručka s názornými ukázkami je spíš pomůcka a ne boží desatero, jak trefně říkal už kapitán Barbossa v Pirátech z Karibiku. „80 procent pravidel, která jsou v něm obsažena, už platí,“ konstatuje Kristýna Drápalová z pražského magistrátu, jedna z autorek Manuálu. „Stavební zákon, nařízení o regulaci reklamy ve veřejných prostranstvích, zákon o pozemních komunikacích, památkový zákon… Jsou to různé předpisy a my jsme z nich vytahali ta pravidla, která se týkají vlastně toho označování provozoven, a všechna jsme je shrnuli do jedné knížky.“

Současná nařízení ohledně regulace reklamy jsou někdy až komicky absurdní. Pokud si identický plakát nalepíte na výlohu zvenčí, můžete dostat pokutu, kdežto pokud je nalepen zevnitř, nikdo na vás nemůže.

A co těch zbývajících 20 procent? To jsou věci, na které je nejen manuál, ale i zákon krátký. Například cokoliv je uvnitř daného obchodu nebo restaurace, je podle zákona záležitostí nájemce a nikdo na něj nemůže. Což pak vede k excesům typu thajských masážních salonů v barokních domech, o kterých jsme se zmínili výše.

Ne vždy dávají nařízení smysl. Absurdita dosahuje dokonce takových rozměrů, že pokud si identický plakát nalepíte na výlohu zvenčí, můžete dostat pokutu, kdežto pokud je nalepen zevnitř a je úplně stejně vidět zvenku, můžete si tam dát, cokoliv chcete, a nikdo na vás nemůže. To se samozřejmě týká těch objektů, které vlastní soukromí majitelé. V městském majetku bude Praha zásady stanovené v Manuálu vyžadovat: „Budeme to chtít po různých vstupních stranách ve smlouvách, které magistrát uzavírá. A když někomu dáváme grant, budeme chtít, aby to dodržel taky,“ dodává Kristýna Drápalová.

Manuál potřebujeme jako sůl

Praha je městem, které ročně navštíví okolo sedmi milionů turistů (samozřejmě, pokud zrovna neřádí koronavirus). Praha je ale také místo, ve kterém žije přes milion Pražanů trvale a další statisíce denně přijíždějí za prací. Jak jedni, tak druzí mají trochu jiná očekávání, představy a potřeby – to se týká naprosto všech oblastí od otevíracích hodin obchodů a restaurací přes dopravu až po ubytování. Kam to vede, pokud se zaměřujete jen na jednu z těchto skupin, je vidět v Praze 1. Tamní starousedlíci turisty vysloveně nesnáší, protože se kvůli nim stalo Staré Město prakticky neobyvatelným.

Kristýna Drápalová, autorka Manuálu pro kultivovanou Prahu

Apologeti libertarianismu (také majitelé obchodů s matrjoškami a vyhazovači z nočních klubů s růžovými neony) samozřejmě řvou: Nikdo nám nemá právo říkat, jak máme se svým majetkem nakládat! Za tohle jsme klíči necinkali! Je tedy stanovení pravidel ve vizuální komunikaci omezující? No, samozřejmě že ano. Stejně tak jsou omezením pravidla silničního provozu. Když pojedete 180 kilometrů v hodině po okresní cestě, nemusí se nic stát, ale také může. A pokuta, kterou můžete schytat, je ještě ta lepší varianta. Je to omezující, ale nikdo proti tomu neprotestuje. Protože tušíme, že jakákoliv jiná varianta by byla ještě horší.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

A právě proto je Manuál pro kultivovanou Prahu tolik potřebný. Pokud se nechceme navzájem pozabíjet a pokud chceme bydlet ve městě, kde se nám nebude dělat špatně na každém druhém kroku z toho, co vidíme kolem sebe, potřebujeme ho jako sůl. Ani to ale neznamená, že se máme reklamy zbavit nadobro. Máme jí dát systém a řád: „Reklama se dá dělat vkusně, dokonce tak, že úroveň pražských ulic pozvedne, nikoliv sníží,“ píše se v úvodu k manuálu. A nevím jak vy, ale já mám Prahu rád a chci, aby byla hezká. A také chci, abychom se tady cítili dobře. Všichni.