Mantrou posledních dnů je mimo jiné slovo solidarita. V médiích a na sociálních sítích dennodenně slyšíme slova o tom, jak jsou Češi úžasní, svépomocně šijí roušky, pomáhají si, jsou solidární. Všechno má ale své limity, solidarita končí v momentě, kdy se nás solidární opatření přímo dotýká, kdy se sami musíme uskrovnit.
V Praze žije podle sčítání a loňského odhadu Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí zhruba 3 250 lidí bez domova. Podle sociálních pracovníků je toto číslo ale několikanásobně vyšší. A v současné době bude s nejvyšší pravděpodobností i to vyšší číslo ještě stoupat.
Mohou šířit virus
Pro lidi bez domova toho teď zdánlivě mnoho udělat nemůžeme, sociální sféra stojí a lidé bez domova se nemají před koronavirem kam schovat, i když se jim město snaží najít vhodné prostory. I radním je jasné, že lidé bez domova mohou dál šířit virus, aniž by o tom věděli, aniž by chtěli.
Dostat se například k lékaři na povinnou zdravotní prohlídku před nástupem do azylového domu je skoro nemožné.
V Praze je za běžného režimu poměrně mnoho možností, jak lidem bez domova, pokud chtějí a spolupracují, pomoci. Lze využívat nocleháren, lze si obstarat zdarma jídlo, lze získat bydlení v azylových domech a na ubytovnách.
Člověk bez domova se může obrátit na sociální pracovníky, kteří mu pomohou s procesem přijmutí do azylových domů, jde především o zdravotní prohlídky, pomohou s vyřízením hmotné nouze, dají tipy na noclehárny, kde lze získat jídlo, jak vyřídit důchod nebo poskytnou informace o možnostech postupného návratu na pracovní trh.
Vše je zavřené
Lidé bez domova v Praze mohli ještě donedávna přespávat na lodi Hermes, která byla však nyní z hygienických důvodů uzavřena. Azylové domy a ubytovny jsou dlouhodobě plné a nyní víceméně zavřené, nikdo nechce, aby byl koronavirus zavlečen mezi lidi, kteří už v azylových domovech bydlí. Lidé bez domova jsou také v rámci nouzového režimu zavřeni uvnitř. Ven z azylových domů nikdo nesmí a dovnitř se "nový" člověk bez domova nedostane. Kromě toho, že čekací doba je i za běžné situace poměrně dlouhá a podléhá složitému procesu.
|
Kam volat, když hledáte pomoc seniorům bez domova Hl. m. Praha, krizová linka pro seniory: 800 160 166 Naděje: +420 222 243 434 Caritas: + 420 224 246 573 Armáda spásy, Praha: +420 220 184 005 Jako doma, pro ženy bez domova: 774 085 552 |
Většina institucí a organizací, které se zabývají sociálními službami, jede navíc teď v omezeném režimu, dostat se například k lékaři na povinnou zdravotní prohlídku před nástupem do azylového domu je skoro nemožné.
Co tedy dělat, když vám, jako mně, přijde do života výzva umístit jednoho seniora bez domova někam, kde se schová před koronavirem a kde také mimochodem nebude riziko, že sám onemocní a koronavirus bude šířit po městě, třeba tím, že bude (jak také činil) jezdit veřejnou hromadnou dopravou, aby se zahřál?
Zachraň svého seniora
Měla jsem možnost tohoto člověka, který přišel o bydlení těsně před pandemickými opatřeními, dočasně ubytovat v bytě mé rodiny. Nešlo jej tam však nechat déle, a tak začala mohutná jízda s názvem "zachraň svého seniora bez domova". Naštěstí mám několik známých ze studií, kteří pracují v oboru, a jako člověk, který je cvičený v získávání informací, jsem se rychle zorientovala, kam a komu volat o konzultaci a pomoc. Samozřejmě je nyní spousta krizových linek, kromě tradičních organizací, jež se zabývají bezdomovectvím, lze oslovit i nové pražské linky pro seniory.
Sociální služby jsou nyní zastavené, my vám nepomůžeme.
Tak jdete na to. Voláte do Naděje, kde lze mimochodem stále ještě využít služeb lékaře pro lidi bez domova, zkoušíte novou pražskou krizovou linku 800 160 166 pro seniory nad 65 let, linku Caritas, obvoláte linky Armády spásy, několik azylových domů, voláte na sociální odbory městských částí.
Bohužel se někam nedovoláte vůbec a ve zbytku případů si nikdo neví rady, maximálně vás odkáže na jinou telefonní linku, kde si taky nikdo neví rady. „Sociální služby jsou nyní zastavené, my vám nepomůžeme, zkuste xyz,“ slyším všude. Co tedy s urgentním případem? Kde má senior nově bez domova večer být, spát, přece ho nemůžeme nechat jezdit celé dny a noci tramvajemi?
Nikdo o ně nestojí
Podle primátora Zdeňka Hřiba byl třetí březnový víkend otevřen kemp na Císařské louce, kde mohou lidé bez domova přespat ve stanu, umýt se, najíst se, nikdo však neví, jak a zda Císařská louka již funguje, zda musí mít člověk bez domova svůj stan, občanku a podobně. Magistrát chce také využít karlínská kasárna. Dle dostupných informací jedná s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, ten však podle svého mluvčího žádnou oficiální žádost zatím nemá.
Můj senior bez domova je každopádně nesolidárně opuštěn, i když se střechou nad hlavou na několik dnů.
Městská část Praha 8, pod kterou karlínská kasárna patří, se k návrhu, aby zde byli umístěni lidé bez domova, staví zdrženlivě. „Budu požadovat jasné záruky, že tato akce nebude znamenat ohrožení pro místní ani dočasně ubytované. Do vyjasnění popsaných podmínek a záruk s tím nemůžeme souhlasit,“ uvedl starosta Ondřej Gross. V mezičase se lidé bez domova potulují po Praze a cestují veřejnou hromadnou dopravou, čímž jistě nikoho neohrožují...
Podle primátora jsou posilovány počty pracovníků, kteří budou v terénu rozdávat ochranné pomůcky, rozuměj, až budou k dispozici. Prý by tito lidé v terénu měli také doporučovat možnosti karanténního ubytování. Výsledkem mého miniprůzkumu však je, že není kam. Podle primátora se budou pražské noclehárny pro bezdomovce předělávat na ubytovací zařízení s celodenní kapacitou, to mi ale nikdo nebyl schopný potvrdit.
Domov si neušijete
Po promarněném dnu na telefonu si začnete připadat jako v Kocourkově a reportáže TV Nova o solidárních a úžasných českých švadlenkách, které šijí roušky pro spoluobčany, vám začnou lézt na nervy. Můj senior bez domova je každopádně nesolidárně opuštěn. Naštěstí jen na den.
Nevzdávám se a přes známé a nasazení nejvyššího levelu vyjednávání se mi nakonec podařilo získat jedno jediné místo v azylovém domě, kam můj senior bez domova může nastoupit. Vyžaduje to vyřídit zdravotní prohlídku a jiné formality, to už je pro mě však brnkačka a příběh mého seniora bez domova má víceméně happy end. Je to ovšem příběh člověka, který má někoho, kdo se o celou záležitost s vysokým nasazením postará, nevzdá to a hlavně má ku pomoci známé z oboru.
Kolik však takových lidí bez domova z onoho počtu 3 250 (a pravděpodobně mnohem vyššího) je? Většina z nich zůstává sama napospas koronaviru. Lidé bez domova jednoduše vládní nařízení "zůstat doma" splnit nemohou. Roušky, které máme nosit, ale také nejsou, se ušít dají. Domov si ale hned tak nepostavíte.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Jako doma
