fbpx

Karel Křivan v eseji nastoluje docela zásadní otázku, jestli Praha nemá zásadnější problémy, než je kopie barokního sloupu na Staroměstském náměstí

Zveřejněno: 21. 2. 2020

Když jsem byl v únoru roku 1998 v severoirském Belfastu, nemohl jsem pochopit tu nenávist sahající hluboko do historie. Ty kresby na domech v protestanské části, chlubící se vítězstvím Viléma Oranžského u řeky Boyne roku 1690. Co to je za lidi, že bojují tak staré války? Vždyť Evropa, né? Společně, skvělá budoucnost a ještě jsem nakonec poprvé ochutnal i Bushmills. Tak proč se na to výrobci a konzumenti téhle skvělé whisky nevykašlou a nezačnou znova a bez vzpomínek na sedmnácté století? A hle, nyní máme zde v Praze zápas o příběh ještě starší. O sloup postavený po třicetileté válce na počest panny Marie a Pražanů. Tedy těch, kteří mohli zůstat a bránit své město. Ti druzí, nekatoličtí, už byli odejiti.

Za dalších tři sta let jiní Pražané v čele s Frantou Sauerem sloup zbourali. Franta Sauer sehnal Haškovi peníze, aby spolu mohli vydat první sešity Švejka. Nacisti ho zavřeli, zemřel v roce 1947. To jen pro ty, kdo by chtěli hodit kamenem.

Nedokončené náměstí

Ale zpátky k našemu sloupu. Dnes se zase jiní Pražané přes dvacet let snažili, aby tam ten sloup stál znova. A další, aby ne, protože katolíci, Habsburkové, poroba a ta Bílá hora, že jo. Panáčkové, neměli bychom se starat spíš o dnešní Bílé hory, o dnešní Zimní krále, o dnešní nevraživosti mezi lidmi?

Budeme mít kopii sochy, která odkazuje na náboženskou válku a vítězství jedněch. Není to symbolické?

Máme na náměstí katolický kostel s navráceným husitským kalichem, sochu Husa, který tak vůbec nevypadal, místo mučení (proběhlo zde tehdy i trhání jazyka a tak) a popravy českých pánů, kteří si tu strašnou smrt nezasloužili, ale neomluvitelně zpackali, co mohli, nedostavěnou radnici jako symbol naší nerozhodnosti, nedůslednosti, neschopnosti věci dokončit. A teď tam budeme mít repliku jedinečného barokního díla, které oslavovalo hrdinství Pražanů, již bránili své město proti Švédům. Proti těm Švédům, kteří však stačili i tak vydrancovat a rozkrást vše cenné na Hradčanech a Malé Straně.

Budeme mít kopii sochy, která odkazuje na náboženskou válku a vítězství jedněch. Není to symbolické? Ta kopie místo současného díla, ta rozdělená země dvojího lidu, který nespěje k dohodě, ale ke zničení, vyhnání sousedů, přátel či rodinných příslušníků?

Sláva baroku

Praha to zvládne. Zvládla spolknout i hnusný socrealistický hotel v Podbabě a zase ho vyplivnout jako kuriozitu, která tak nevadí. Praha zvládne i ten sloup, který tu už stál a kterým Jan Jiří Bendl oslavil i baroko, sloh, jenž této většinou vcelku umírněné zemi a krajině sluší. A to, že to je kopie a ne originál, nakonec připomíná, že dav o co míň myslí, o to víc jedná.

Praha své obyvatele utváří a jako loutkář vodí od jejich prvního až do posledního dechu.

Sloup za znovupostavení vděčí Petru Váňovi, svému tvůrci, Janu Bradnovi, vizionáři celého projektu, Václavu Dajbychovi, organizátorovi, a Janu Wolfovi, politickému vůdci akce. Mimochodem, před rokem a měsícem podporovalo na magistrátu znovupostavení mariánského sloupu 12 zastupitelů, naposledy pro něj zvedlo ruku 34.

PS: V pondělí vběhla na Staroměstské náměstí skupinka sportovkyň, rozhlédla se, uviděla na dlažbě zkřížené meče na památku nešťastných popravených, daly si povel na značky a začaly joggovat. To není pohoršení se nad neurvalostí turistek. To je úsměv nad našimi zašlými spory. Jak ostatně napsal už Gustav Meyrink v povídce Město se skrytým tepem srdce: „Jiná města, ať jsou sebestarší, mi připadají, že jaksi žijí pod nadvládou svých obyvatel; jakoby dezinfikována kyselinami, usmrcujícími zárodky – Praha své obyvatele utváří a jako loutkář vodí od jejich prvního až do posledního dechu.“

Amen.

Související…

Ostrá tužka Karla Křivana: Lítačku zahoďme, ale neexperimentujmeOstrá tužka Karla Křivana: S majitelem nádraží do koše a do Vltavy za trestOstrá tužka Karla Křivana: Proč je Praha v konstantním výprodeji

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Profesor Jan Rak: Ráj na zemi nastane, až zjistíme, že si realitu vytváříme sami

Profesor Jan Rak: Ráj na zemi nastane, až zjistíme, že si realitu vytváříme sami

Je realita to, co vidíme? Nebo si ji každý z nás vytváří po svém? Co nám vlastně o...

Proč se písek krade z pláží? Je to podobně cenná komodita jako voda

Proč se písek krade z pláží? Je to podobně cenná komodita jako voda

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.