fbpx

Se studenty Annou Lozsi a Štěpánem Stolzem o tom, proč Fridays for Future nejsou důvodem pro ulejvání ze škol, ale proto, aby společnost a ti, kteří ji vedou, konečně začali něco dělat

Zveřejněno: 13. 4. 2019

„Na co chodit do školy studovat pro budoucnost, když nás možná žádná nečeká?“ To je jeden z nejčastějších argumentů studentů, kteří se nedávno zapojili do mezinárodního hnutí za ochranu klimatu Fridays For Future. V pátek 15. března více než jeden a půl milionu žáků a studentů ze 125 zemí světa vyšlo do ulic, aby rozproudili debatu a donutili politiky jednat. A jak už to tak bývá, jejich vzpurné gesto rozdělilo společnost na dva tábory. Ty však neřešily ani tak důvod protestů, tedy současnou klimatickou krizi, jako spíše studentské stávkování samotné.

demoska 0420341712

V pátek 15. března se do celosvětové aktivity Fridays for Future poprvé zapojili i studenti v Praze a dalších českých městech


První skupina studenty kritizuje s tím, že jde o pokrytce, kteří by si měli přestat kupovat nové oblečení a létat letadlem. A místo „ulejvání“ ze školy by se měli raději o klimatické změně vzdělávat. Ta druhá je naopak s radostí podporuje a chválí s tím, že aktivismus do školy rozhodně patří.

Žádáme o záruku, že se to opravdu řešit bude, a nejen obvyklou praxi, že se k tomu teď někdo vyjádří, aby se neřeklo.

V Praze i dalších českých městech se stávky zúčastnilo přes dva tisíce „dětí“, aby politikům stanovily dvoutýdenní ultimátum, které se pomalu chýlí ke konci. Co mají studenti v plánu, až ona doba uplyne? A není jejich stávkování opravdu jen „prázdné gesto“? Zajímal mě přímo pohled jich samotných, napsala jsem tedy do facebookové skupiny dotaz, zda by měli zájem o krátký rozhovor. Odpověděli obratem a už druhý den jsem v čajovně U Džoudyho na I. P. Pavlova seděla s Annou a Štěpánem. Ti hned na úvod prohlásili, že nejsou žádní zvolení mluvčí, ale pouze „mluvící dobrovolníci“.

Proč jste se ke stávce přidali a jak dlouho se sami o životní prostředí zajímáte?

Š: Já se zapojil prostě proto, že mi není lhostejné, co s námi bude. O ochranu přírody se ale zajímám dlouhodobě a také různě dobrovolničím.

A: Já byla k ochraně přírody vedená už odmala. Ve škole jsem se v září přidala ke skupině Active Citizens. Ještě s několika dalšími lidmi jsme se tam dohodli, že se budeme zabývat problematikou životního prostředí. Pak jsme třeba v rámci akce Zažít město jinak zorganizovali sběr odpadu na Smíchově nebo se zúčastnili Sametového posvícení. Na tu událost jsme vyrobili obří plastovou vlnu, která měla upozornit na to, že se na nás valí hora plastu, se kterou už naše mladá generace nebude schopná se vypořádat.

Postupem času jsme si také řekli, že by bylo pěkné následovat zakladatelku hnutí Fridays For Future Grétu Thunbergovou. Přišlo nám to jako úžasný nápad, jak na téma životního prostředí upozornit a přimět společnost, aby o tom začala víc mluvit a jednat. Všimli jsme si, že facebooková skupina pro Českou republiku už založená je, tak jsme se připojili.

A co ostatní studenti? Neberou to opravdu jako ulejvání ze školy, což je vám často vyčítáno?

Š: Kdyby se někdo chtěl ulejvat, tak si asi najde jakoukoli jinou záminku a určitě kvůli tomu nepůjde stávkovat do ulic. A hlavně organizace té stávky, všechny ty přípravy nám zabraly spoustu hodin práce. Věnujeme se tomu ve svém volném čase, jako ulejvání bych to tedy určitě nebral.

A: Já samozřejmě souhlasím se Štěpánem. Všichni ti lidé, kteří se na stávce objevili, tam mrzli celých šest hodin, jen aby vyjádřili svůj nesouhlas se současnou situací. Kdyby se vážně chtěli ulít, přijdou jen na prvních pět minut, aby to nevypadalo, a potom se zašijí třeba někam do kavárny.

Jak jste to řešili ve škole?

A: Ve škole jsem celému pedagogickému sboru napsala oficiální e-mail, že 15. 3. se někteří studenti nejspíš ve škole neobjeví. Ale že omlouvání samozřejmě bude probíhat normálně, a pokud žáci odejdou ze školy v polovině dne, musí donést omluvenku za zameškané hodiny a také potvrzení, že za ně rodiče přebírají zodpovědnost. Pokud to neudělají, budou mít normálně neomluvené hodiny.

Co na tuhle vaši iniciativu říkají rodiče?

Š: Naši mě podporují, jinak bych se asi ani nemohl zapojit, protože jsou za mě zodpovědní a musí mi tu omluvenku napsat.

A: Rodiče jsou na mě dokonce pyšní a myslím, že i kdyby tu nebyla zrovna řeč o životním prostředí, ale o jakémkoli jiném zapojování se do kolektivního života, byli by rádi, protože mě vedou k tomu, abych si všímala, co se kolem mě děje, a nebála se projevit svůj názor.

Vyskytly se i dotazy, proč jste si nevybrali jiný způsob, jak na tento problém upozornit...

Š: Způsobů, jak na to upozornit, je samozřejmě mnoho. Jenže ty změny, které potřebujeme, musí přijít shora. Největším problémem totiž nejsou ani tak jednotlivci jako spíš například velké uhelné elektrárny, jejichž provoz jednotlivci neovlivní. Proto musíme zatlačit na lidi nahoře, aby s tím něco udělali.

A: My sice apelujeme na politiky, ale část zodpovědnosti je samozřejmě i na nás, na jednotlivcích.

Mladí lidé jsou právě často viněni z toho, že přírodu nešetří a stávky jsou jen pokrytecké gesto. Jak to máte?

A: Jsem vegetariánka a v budoucnu bych se ráda stala vegankou. Pak se také zajímám o to, co mám na sobě, s tím jsem tedy začala asi před rokem. Kupuji věci ze second handů nebo kvalitní slow fashion. Změny přichází pomalu, ale snažím se, jak nejlépe umím, abych měla co nejmenší uhlíkovou stopu.

studenti2

Anna Lozsi (16) studuje gymnázium Na Zatlance. Štěpán Stolz (17) studuje výpočetní techniku v Praze na Proseku


Š: Já to mám obdobně. Už určitě tak rok, možná i déle, nenakupuji nic z klasických módních řetězců, všechno se snažím shánět jenom po sekáčích. Případně další alternativa jsou takzvané freeshopy, kam lidi přinášejí to, co už nepotřebují, a odnášejí si něco, co se jim hodí. Jinak jsem také vegetarián a celkově omezuji to, co nakupuji. Nebo to pořizuji z bazaru.

A: Je fakt, že možná patříme k menšině lidí, kteří to tak mají, ale rozhodně nejsme výjimka.

Víte, že jste byli obviněni z šíření poplašné zprávy?

A: Myslíte to, jak si lidé myslí, že po dvanácti letech přijde apokalypsa?

Ano, někteří si to tak asi odvodili...

Š: Je fakt, že v té zprávě to asi není takhle jednoznačné. Každopádně je tam stanoveno, že do roku 2030 musí proběhnout nějaké změny v systému, jinak je hned několik scénářů, co se s námi stane, a žádný z nich není pozitivní. Pak už to nebude možné zvrátit, proto se musíme o změnu snažit teď.

A: Možná dvanáct let některým lidem přijde jako spousta času, říkají si, že to začnou řešit až později. Ale ty nutné změny, které vyžadujeme, jsou opravdu pomalé a bude trvat dlouho, než začnou fungovat v praxi.

Někteří kritici také tvrdí, že problematiku neznáte natolik do hloubky, abyste se k ní mohli vyjadřovat...

Š: My ale vycházíme z odborné zprávy OSN a Pařížské dohody, o kterých se dost mluvilo. Vědci se prostě shodují na tom, že se schyluje k velkému problému, ale pořád s tím nikdo nic nedělá. A jediné, o co se snažíme, je, aby se to začalo řešit.

Proč s tím podle vás dospělí nic nedělají?

Š: Podle mě je to hlavně tím, že u nás byla v devadesátých letech klimaskepse, kdy se popírala jakákoli změna klimatu. Tehdy sice byly nějaké snahy o zlepšení životního prostředí, které určitě pomohly, ale nikdo neřešil dlouhodobé měřítko. Téměř všechny projekty proběhly spíš jednorázově a už se v nich nepokračovalo. Myslím, že i doteď si hodně lidí myslí, že žádná klimatická změna neprobíhá.

A: Až ty negativní změny budou viditelné u nás, tak navíc některým dospělým už bude pomalu táhnout na stovku, proto se taky o to asi moc nezajímají a myslí si, že se jich to netýká. Přitom už se ta změna začíná projevovat i v Česku, přestože ne tak viditelně jako v některých jiných státech.

Š: Toho už si snad musel všimnout každý, že máme v únoru teplo a v dubnu sníh...

Proč jste politikům dali dvoutýdenní ultimátum?

Š: Musíme si udržet mediální pozornost. Chceme pořád podporovat diskuzi, protože je to naléhavé. Žádáme o záruku, že se to opravdu řešit bude, a nejen obvyklou praxi, že se k tomu teď někdo vyjádří, aby se neřeklo, a pak se to zase zamete pod koberec.

A: Těch čtrnáct dnů je pro nás také další odrazový můstek, abychom se mohli připravit na případné další kroky.

Co se tedy stane, pokud politici vaše ultimátum nesplní?

A: Budeme pokračovat, jen tak lehce se nevzdáme. Jen osobně bych už ráda stávku přesunula do odpoledních hodin, protože přece jen ráda do školy chodím a ráda se vzdělávám. A na klimatu mi záleží v každém případě. Klidně kvůli tomu obětuji i svůj volný čas po škole.

Š: Vlastně už to tak děláme i teď.

Co říkáte na tu vlnu kritiky, která se snáší na vaši hlavu?

A: Pokud je to konstruktivní kritika, pak si jí samozřejmě ceníme a rádi něco zlepšíme nebo uděláme jinak. Ale těch, kteří kritizují bezhlavě, bych se ráda zeptala, proč to vlastně dělají. Opravdu mě zajímá jejich postoj. Kritiku přece jen slýcháme pouze zprostředkovaně z internetu nebo médií.

Š: Já bych kritikům poradil, aby si o tom zkusili najít nějaké informace. A nemusí zrovna číst tu vědeckou zprávu, na internetu je spousta článků od důvěryhodných médií, jako je třeba Český rozhlas. Tam jsou fakta jednoduše řečená i to, co se bude dít, pokud nezačneme něco dělat.

Související…

Studenti ve světě stávkují kvůli klimatu. V březnu se přidají i ti češtíJak šestnáctiletá aktivistka mučí politiky s globálním oteplovánímStávka na efekt? Za klima se dá bojovat i jinak než záškoláctvím

foto: Autorka a Profimedia, zdroj: Fridays for Future, české facebookové stránky

Tipy redakce

Zneužívají fotek vašich dětí? Jak fungují digitální únosci

Zneužívají fotek vašich dětí? Jak fungují digitální únosci

O rodičích, kteří na internetu pilně dokumentují každý okamžik života svých...

Pouštíte dětem videa z jejich akcí? Můžete je tak připravit o zážitek

Pouštíte dětem videa z jejich akcí? Můžete je tak připravit o zážitek

Kamera je úžasný vynález. Dokáže zaznamenat skutečnost a uchovat ji v reálné...

Jan Rak: Realitu si každý vytváří podle sebe, až si to uvědomíme, bude tu ráj

Jan Rak: Realitu si každý vytváří podle sebe, až si to uvědomíme, bude tu ráj

Je realita to, co vidíme? Nebo si ji každý z nás vytváří po svém? Co nám vlastně o...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.