fbpx

Se zakladatelem startupového inkubátoru o tom, jak poznat životaschopný projekt, jak takový projekt prezentovat, proč smart lavičky s nabíječkou nejsou smart a proč je dobré kompenzovat byznys smysluplnou nadací

Zveřejněno: 14. 7. 2019

Během svého profesního života strávil třiadvacet let v nadnárodních korporacích, v roce 2015 však začal doslova z garáže budovat inkubátor UP21, který naviguje inovátory na jejich cestě k úspěchu. A i díky spolupráci s investorem a spoluzakladatelem UP21 Karlem Janečkem se inkubátoru daří. Za necelé dva roky jím prošlo na 20 projektů z Česka i ze zahraničí a dnes má ambici dostat se do top desítky inkubátorů v Evropě. Projektům přitom v inkubátoru neposkytují pouze investici, ale také specializovaný mentoring.

S Vítem Šubertem, zakladatelem inkubátoru UP21, jsme se bavili o startupovém prostředí v Praze, o významu smart city a o tom, jak rozvoji města může pomoct třeba taková událost, jako byl nedávný startupový summit

Kolik nových projektů přijmete za rok?

Investovat chceme zhruba do sedmi nebo osmi projektů ročně, u inkubací limit nemáme. Když jich přijmeme dvacet, je to super. Každý rok se přihlásí zhruba 400 až 500 startupů, což je hodně, dokonce myslím, že nejvíc v České republice. Inkubátorů v rané fázi, jako jsme my, je v Česku jenom pár, takže je logické, že se spousta startupů obrací právě na nás. Nově jsme teď s Karlem Janečkem otevřeli i další venture fond STAR*21, který bude navazovat na UP21 a zaměří se na větší investice. 

Přichází k vám i hodně startupů s nápady, které nedávají smysl?

Zhruba polovina z přihlášených projektů opravdu smysl nemá, jde třeba o špatný nápad nebo se ani nepodívají na internet, jestli třeba dalších padesát podobných už neexistuje. Občas se objeví i projekt, který vůbec není startup. Chodí nám i žádosti o investici na nový autoservis nebo kadeřnický salón...

Nabíjecí lavičky jsou podle mě nesmysl. Pokud si chce dnes někdo dobít mobil, má svou malou externí baterii a nebude kvůli tomu sedět na lavičce.

A na tu druhou polovinu, tedy projekty, které smysl dávají, máme nastavený automatizovaný proces. Startup musí projít několika kroky, aby u nás uspěl. Získat investici nebo inkubaci u nás není zase tak jednoduché.

Jeden z vašich nejúspěšnějších projektů je asi spolupráce se startupem Shipvio, který šetří dopravcům a firmám peníze a čas při převozech zboží po Evropě. Teď z Evropy expanduje do Saúdské Arábie. Proč zrovna tam?

Ozvali se nám zástupci tamních investorů, že mají o Shipvio zájem. Primárně hledali někoho, kdo jim vyřeší problém s logistikou. Saudské Arábii totiž prakticky chybí funkční železniční doprava. Jsou silní v lodní a letecké dopravě, ale vše ostatní se dopravuje kamiony. Hledali proto nějaký moderní technologický nápad, který by adresoval tuto oblast. A narazili na Shipvio, které efektivitu kamionové dopravy vylepšuje. 

Jakými novými startupy se momentálně zabýváte?

Z těch nových je to Spaceflow, ti jsou velmi úspěšní. Čerstvě také máme v inkubaci NutritionPro, což je startup s aplikací, která umí na základě předchozí analýzy těla provedené na speciálním stroji sestavit jídelníček na míru, který ještě uvaří a navíc ho přiveze až před vaše dveře.

subert vit

Jeden z projektů, který prošel inkubátorem UP21, je i Shipvio. Startup teď expanduje do Saúdské Arábie. Všimli si ho tam, říká Vít Šubert


V inkubaci máme také projekt Sdílejprostor, který využívá principů sdílené ekonomiky v nebytových prostorech. Tady je možná zajímavé, že tenhle úspěšný projekt zakládala žena. A máme třeba startup, o kterém se paradoxně moc nemluví, ačkoliv je hodně úspěšný už i v cizině. Jmenuje se Cross Network Intelligence a zaměřuje se na software pro telekomunikační operátory.  

Dá se říct, že to, co pojí všechny tyhle startupy, je fakt, že lidem usnadňují život?

Bezpochyby, měla by to být dokonce jedna z hlavních charakteristik startupu. Nechceme, aby někdo vymyslel další Facebook. S naším zaměřením na B2B startupy hledáme hlavně změnu pro starý trh. Skvělým příkladem je právě Shipvio. V Evropě se padesát procent zakázek v logistice pořád ještě vyřizuje faxem, což je v dnešní době neuvěřitelné. Shipvio tento proces dokázalo dostat do aplikace. Takhle by se měl měnit trh, který je třicet let stejný, takové projekty my hledáme.

Myslíte si, že až bude všechno jednodušší, tak budou lidé také šťastnější?

Myslím, že ano. Jednodušší procesy usnadní nejen práci, ale poskytnou také více volného času. A není právě volný čas to, po čem všichni toužíme? V dnešním světě je těžké ho najít. Takže já myslím, že ano, že by to mělo udělat lidi šťastnější.

Jak je na tom Praha se startupy v porovnání s dalšími světovými městy?

Myslím, že se zlepšujeme. Nejsme sice na úrovni Londýna, Berlína nebo Tel Avivu, v mnoha ohledech se ještě nacházíme výrazně za nimi. Na druhou stranu se ale za ty poslední čtyři roky, kdy jsme začali stavět UP21, hodně věcí změnilo a zlepšilo. Snažíme se, aby se náš startupový svět rozvíjel. I proto jsme sem přivedli největší světovou startupovou soutěž Startup World Cup ze Silicon Valley. Část investorů je aktivní i v místní startupové komunitě, nejen ve svých vlastních startupech, a to je skvělé.

V čem ale naopak zaostáváme?

Přijde mi, že startupy například v Londýně nebo v Berlíně jsou mnohem lépe připravené na moment setkání s investorem. U nás to občas ještě podceňují, myslí si, že když mají super nápad, tak to stačí prostě nějak říct a uspějí. Ale takhle ten svět nefunguje. Proti Americe se to špatně srovnává, prezentační dovednosti lidí tam jsou úplně někde jinde.

Není to třeba i výchovou, nemotivují američtí rodiče své děti už odmala?

Ano, rodiče je motivují, škola je učí stále prezentovat nějaké projekty, jsou zvyklí mluvit, stát si za svým názorem a obhajovat jej před zbytkem třídy. A je to velký posun proti tomu, co my jsme byli vždycky zvyklí nebo co vidíme u startupů. 

Zabýváte se i tématem smart city?  

Chtěli bychom, ale žádný smysluplný nápad jsme zatím nenašli. Já jsem ohledně smart city trochu skeptický. Před rokem či dvěma to bylo v České republice velké téma, mluvilo se o něm v médiích, vznikla velká bublina. Ale když se dnes ohlédnete zpátky, kolik reálných smart city výstupů skutečně existuje? Co je v Praze “smart”?

Třeba nabíjecí lavičky.

Nabíjecí lavičky jsou podle mě nesmysl. Pokud si chce dnes někdo dobít mobil, má svou malou externí baterii a nebude kvůli tomu sedět na lavičce. Pohybuji se v Karlíně, kde tyto lavičky v parcích stojí a slouží jen k tomu, aby na nich spali bezdomovci, čmáralo se po nich fixami, jsou už také zničené deštěm a jinými vlivy počasí. To je typický příklad plácnutí do vody. Na tom není nic smart. 

Možná že ani lidi, kteří si jdou sednout do parku, nechtějí být pořád na telefonu...

Souhlasím. Mnohem víc bych podporoval třeba smart řešení osvětlení ve městech. Intenzita veřejného osvětlení se už dnes dá poměrně snadno autoregulovat v závislosti na denním světle nebo hustotě provozu. To umí řešit úsporu energie, životního prostředí, zlepšovat kvalitu života lidí, kteří ve městě žijí. Ale když si to tak vezmu, tak ani v cizině jsem vlastně smart řešení moc neviděl. Otázka je, jestli jsou na to současná města vůbec urbanisticky připravená. Možná jen musíme počkat, až vyrostou nějaká nová.

Co vás na Praze štve? Co by se tu podle vás mohlo vylepšit?

Praha odvedla v posledních letech hodně práce, a to zejména v oblasti turistického ruchu. To je dobré jak pro ekonomiku města, tak pro propagaci celé země. Myslím, že i my jsme tomu pořádáním Startup World Cup & Summitu pomohli. A už dnes je jisté, že další plánované ročníky celoevropského finále soutěže k nám přilákají řadu lidí nejen z Evropy, ale i jiných zemí. 

Právě podobné zajímavé akce by měla Praha víc podporovat. Na Startup World Cup & Summit jsme sice nějaké prostředky dostali, ale drtivá většina financí přitekla od komerčních subjektů. Zatímco když se podíváme na ty nejlepší akce v Evropě, třeba na Pioneers ve Vídni nebo na Web Summit v Lisabonu, tak tam jim na devadesát procent rozpočtu přispívá město nebo stát, protože v těchto akcích vidí smysl pro rozvoj. A to nejen ekonomiky, ale i vizibility jejich nápadů a startupů a takzvané byznys turistiky. V tom by měla být Praha po vzoru západních měst aktivnější. Nemusí ani do startupů rovnou investovat, to je úkol komerční sféry, ale dobrý startupový ekosystém je i v jejím zájmu. 

Před 17 lety jste také založil nadaci Srdce na dlani, která se věnuje malým dětským domovům z malých a okrajových lokalit. Jak konkrétně jim pomáháte?

Dětem pomáháme dvojím způsobem. Zaprvé jim dáváme motivaci něčeho v životě dosáhnout. Tenhle sociální návyk si totiž z domova většinou nenesou, často pocházejí z komplikovaného prostředí a potřebují v cestě za úspěchem vést. Proto jsme vyvinuli a financujeme dlouhodobý program, který to za pomoci psychologů a dětských domovů tyto mladé lidi učí.

Vít Šubert

Vít Šubert je spoluzakladatel inkubátoru UP21, manažer s více než dvacetiletou zkušeností z korporátního světa a team leader orientovaný na budování silné firemní kultury. Stál prakticky u zrodu online byznysu v České republice – na přelomu tisíciletí vybudoval a vedl internetovou divizi tehdejšího Českého Telecomu pod značkou Internet On Online (IOL). Po třiadvaceti letech ve světě nadnárodních korporací začal v roce 2015 na zelené louce stavět inkubátor UP21, kterým do dnešního dne prošlo 18 pečlivě vybraných projektů.

Druhá část pomoci se zabývá tím, co u nás stále chybí a co stát neřeší. Když dítě skončí povinné vzdělání a dosáhne osmnácti let, musí opustit dětský domov a nemá nic. Drtivá většina těch dětí skončí špatně, protože prostě neví, jak dál. Dětský domov, který byl do té doby jejich “domovem”, je ve své podstatě velmi izolované a uzavřené místo. A tyhle děti ho musí ze dne na den a téměř bez přípravy opustit a jít si “svou cestou”. Proto jsme vyvinuli druhý program, který se stará o děti, jež vůbec nevědí, jak se zorientovat v životě. Tři roky po opuštění dětského domova se o ně staráme a pomáháme jim usadit se. Pomůžeme jim najít bydlení, práci, zařídit věci s úřady, přispíváme i finančně. Těm, kteří se dostanou na vysokou školu, což je vždy obrovský úspěch, platíme i jakési kapesné a stipendium, aby se mohly ve volném čase věnovat hlavně studiu. Celkem oběma programy zatím prošlo v součtu asi 1 200 dětí. 

Vidíte v nadaci jakousi kompenzaci světa byznysu, ve kterém se pohybujete?

Vždycky říkám, že to je věc, která má od samého základu smysl. Třeba právě na rozdíl od spousty věcí v korporátním byznysu, kde jsem se pohyboval přes pětadvacet let. Byznys je na konci dne přece jen virtuální, a to i v těch velkých firmách. Jsou to virtuální miliony, virtuální miliardy. Ale tahle nadace je něco, co má okamžitý dopad na celou budoucnost těch dětí. A často ta pomoc ovlivní život mnoha lidí, a to v dobrém slova smyslu. Což je něco, co v zaměstnání ve velké firmě člověk ne vždycky cítí. Nadace je hrozně důležitá, proto ji počítám do svého volného času a neberu ji jako pracovní vytížení. A ano, baví mě to opravdu hodně. Má to totiž opravdový smysl.

Související…

Václav Pavlečka: Definice ideálního startupisty neexistuje
Tereza Hermochová

foto: Archiv Víta Šuberta, zdroj: UP21

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...