Přibližně u 13 % dospělých jedinců se během života rozvine určitý typ fobie. Seznam oficiálně uznaných typů této nevysvětlitelné úzkosti je dosti dlouhý a často velmi bizarní, například anablefobie je strach dívat se vzhůru a jedinci trpící genufobií mají hrůzu z cizích či vlastních kolen. Kde se v nás tyto podivné strachy berou?

Louise Arnold z Velké Británie dostává záchvat panické hrůzy jen při sebemenší zmínce o hrášku. Jakmile drobné zelené kuličky zpozoruje na něčím talíři, opouští restauraci a v supermarketech se zásadně vyhýbá sekci mražené zeleniny. O svém strachu říká: „Zírají na mne, jako by se proti mně spikly. Ježí se mi z toho hrůzou chlupy. Musím přesně vědět, kde jsou, i když jdu nakupovat do supermarketu.“

Není však zdaleka jedinou, která trpí podivným strachem. Sedmatřicetiletá Sue Williams byla tak vystrašená z kolen, že se těch svých nedotkla 16 let. „Nemám je ráda,“ říká. „Vím, že je to divné, lidé si ze mě kvůli tomu utahují a mají na to právo. Ale já si myslím, že jsem normální a oni ne.“ Sue byla léčena tak, že se musela dívat na fotografie a následně přímo na kolena svého ošetřujícího lékaře, dokud se negativní pocity nesnížily na minimum.

fobie2

I obyčejný zelený hrášek v některých lidech vzbuzuje nepřekonatelnou hrůzu

Semínka strachu

Podle Health Foundation patří mezi nejčastější typy fobií strach z otevřených prostor, z veřejného ztrapnění a z jízdy autem. V poslední době se také stále více rozšiřuje tzv. nomofobie, tedy hrůza ze ztráty mobilního signálu.

Specifické fobie, u nichž lze přesně stanovit příčinu strachu, se podle National Phobics Society (NPS) často objevují už v raném dětství. Některé nepříjemné zážitky mohou být zasazeny jako osivo a během let pomalu přerůst ve fobii, například děsivý zážitek v malém prostoru může potenciálně vést ke klaustrofobii v pozdějším věku.

Vědci zjistili, že fobie nemusíme po rodičích zdědit, jestliže si však dítě strach své matky či otce uvědomuje, je mnohem pravděpodobnější, že si podobné obavy rovněž vypěstuje.

fobie3

Strach z otevřených prostor je velmi častou fobií

Dědictví našich předků?

Mezi další faktory, které podle NPS mohou vést ke vzniku fobií, patří dlouhodobý stres, fyzické problémy, jako například onemocnění štítné žlázy, biochemická nerovnováha a změny v mozku. Podle některých vědců může pro tyto problémy existovat i evoluční vysvětlení. V dávných dobách například nebylo příliš bezpečné pobývat venku, proto je logické, že mnoho lidí má dodnes silný instinkt zůstat raději v bezpečí domova.

U některých jedinců může fobie vzniknout jen na základě působení jednoho z faktorů, zatímco u ostatních hraje roli jejich kombinace. Žádný spouštěč tedy není spojen s konkrétním typem strachu, ty velmi bizarní jsou často zapříčiněny stresem, zatímco ty běžnější, jako je například arachnofobie, mají většinou kořeny v našem dětství. „Žena, která trpěla fobii z hrášku, si ji vypěstovala poté, co se jí narodilo dítě, což může být velmi stresující období,“ říká Nicky Lindbetter, manažer NPS. „Občas, když jsou lidé v obtížné situaci, jejich podvědomí spojí stres, který prožívají, s něčím zcela jiným, v tomto případě se zeleninou,“ dodává.

Bohužel fakt, že známe příčiny úzkostných poruch, nám nepomáhá je léčit. Terapeuti se tedy alespoň snaží, aby lidé měli svůj strach co nejvíce pod kontrolou a nemuseli mu příliš podřizovat svůj život. Každopádně pro ty, kteří trpí, může být alespoň částečnou útěchou, že spouštěče svých děsů nemohli pravděpodobně příliš ovlivnit.

foto: Profimedia