fbpx

Pokud se k vám někdo na „autoprázdném“ parkovišti přisaje, i když by mohl parkovat kdekoli jinde, bude to mít svůj důvod. Třeba se danému přisávači líbí barva vašeho auta nebo se třeba jen opičí

Zveřejněno: 20. 5. 2021

Asi to nebylo zrovna teď před Vánoci, ale třeba se vám někdy u Lidlu nebo jiného nákupního centra povedlo zaparkovat na prázdném parkovišti. No a to druhé auto, které zrovna přijíždí, zamíří přímo k vám. A zaparkuje tak, že jen tak tak otevřete dveře. Je to náhoda? Ve skutečnosti je to zajímavý psychologický fenomén. Web Pychology Today přináší sedm důvodů, které tuhle „parkovací záhadu“ vysvětlují.

„Zastavila jsem chytře. Dál od místa pro invalidy nebo pro rodiny s dětmi. Když jsem se chystala otevřít dveře, tak někdo zastavil vedle mě. Proč jen to lidé dělají?“ zní povzdech jedné ženy na webu Quora, na němž odpovídají čtenářům na dotazy odborníci.

Řidiče či řidičky, kteří zastaví na prázdném parkovišti vedle vás, může jednoduše přitahovat barva auta.

Zdá se to nepravděpodobné, ale tím, kdo a kde vedle vás zaparkuje, se zabývá mnoho lidí, ať laiků nebo odborné veřejnosti. To, že vedle vašeho opuštěného auta zastaví jiné, se totiž stává docela často. Na internetu je to předmětem spousty zanícených diskuzí, které jsou mnohdy doplněné i všeříkajícími fotografiemi. Odborníci se přitom nedívají na parkoviště očima obyčejného člověka, je to pro ně fascinující místo pro sledování sociální psychologie.

1. Je vaše auto červené?

Předtím, než se začaly používat k měření rychlosti radary, se zjistilo, že policisté dají častěji pokutu za překročení rychlosti červenému, hnědému nebo šedému vozu než autům jiné barvy. Nebylo to proto, že by policisté přisuzovali těmto autům vyšší rychlost, ale tím, že jejich barvy jednoduše přitahovaly pozornost.

Přibližně 39 % lidí má tendenci stát na stejném místě pokaždé, když přijede na to samé parkoviště.

Vlastníte-li tedy červené, hnědé nebo šedé auto, tak vězte, že řidiče či řidičky, kteří zastaví na prázdném parkovišti vedle vás, může jednoduše přitahovat ona barva.

2. Kde parkují ostatní

Mnoho lidí si svoje parkovací místo pečlivě vybírá a tomuto svému výběru zůstávají věrní. Přibližně 39 % lidí má tendenci stát na stejném místě pokaždé, když přijede na to samé parkoviště.

Výzkum zjistil, že jednou ze strategií, jak si lidé vybírají to „svoje“ místo, může být i fakt, že daná místa bývají v jejich zkušenostech obvykle prázdná. Vědci nazvali tento fenomén „vnitřní typ“. Platí to hlavně na parkovištích, která mají několik podlaží, vysoké zdi nebo živé ploty.

3. Co to strčit blízko vchodu?

Je to pravděpodobně nejjednodušší vysvětlení tohoto jevu. Nemusí to ale nutně být správně, protože pouze 18 až 26 % lidí se podle výzkumu rozhoduje zaparkovat auto tak, aby byli po zaparkování co nejblíže ke svému cíli. Někteří lidé mají tendenci zaparkovat poblíž budovy, kterou navštěvují. Jiní mohou preferovat zastavení poblíž něčeho, co jim zpříjemní cestu pešky, například zastřešený chodník, který ochrání v dešti.

Někdo zase raději zaparkuje co nejblíže parkovacímu automatu. Ani tento výčet ovšem nevysvětluje většinu rozhodnutí, proč a kde lidé zaparkují. Jinými slovy, druzí mohou zaparkovat na prázdném parkovišti vedle vás, protože jste třeba blízko vchodu, ale není to univerzální pravidlo.

4. Sledují trasu ostatních

Přibližně 18 % lidí není před příjezdem na parkoviště rozhodnuto, kde budou parkovat. Mají tendenci jezdit po parkovišti za ostatními a hledat volné místo. To samozřejmě zvyšuje dopravní zácpu. Také to znamená, že pokud se nebudeme řídit ostatními, možná najdeme místo mnohem snáze.

Pokud se odhodláte nejít s davem a zabočíte na parkovišti tam, kam ostatní nechtějí, možná, že zrovna tam místo najdete.

Když si zpětně přehrajete situaci na plném parkovišti. Řidiči mají tendenci vjet do parkoviště a pokračovat v jízdě, aniž by využili první odbočky vlevo nebo vpravo. Ostatní je následují. Všichni si totiž myslí, že ti vepředu se oné první odbočce vyhýbají právě proto, že tam nemůže být žádné další volné místo k stání. Takže pokud se odhodláte nejít s davem a zabočíte na parkovišti tam, kam ostatní nechtějí, možná, že zrovna tam místo najdete.

5. Sociálně orientovaní řidiči

Je pravděpodobné, že lidé chtějí parkovat v blízkosti jiného auta, protože se jim líbí myšlenka sociální soudržnosti. Pocit soudržnosti si pak spojují s bezpečností.

Lidé si například mohou myslet, že parkování vedle jiného automobilu snižuje pravděpodobnost, že jejich auto někdo vykrade či odcizí.

6. Lákadlo pozitivního stereotypu

Možná, že vaše řízení je ostatními stereotypně vnímáno jako ohleduplné a zdvořilé. Možná vypadá vaše auto čistě a udržovaně, a proto si lidé myslí, že parkovat vedle vás je záruka většího bezpečí než vedle jiného, které je odřené.

Spousta lidí může mylně předpokládat, že majitel levného, špinavého nebo odřeného auta je bezohledný a třískne při otevírání dveří do vašich. A nadto vám ještě urazí zrcátko. Je to bezpochyby nesmysl, ale může to vysvětlit stereotypy, jak se lidé rozhodnou, kde zaparkují.

7. Ten vedle se prostě opičí

Každý psycholog ví, že konformita je běžná. Nicméně lidi lze ovlivnit i za okolností, kdy nenásledují většinu. To je přesně ta situace, kdy zaparkujete dál od hloučku aut a někdo jiný vzápětí zastaví vedle vás.

Ten „někdo jiný“ si jednoduše všiml vašeho auta a zalíbila se mu myšlenka toho, že jste daleko od ostatních. A tak se vám přizpůsobí ve smyslu, že se budete držet dál od davu. Prostě se tak trochu opičí.

Související…

Zkoušíte všem neustále zvedat náladu? Vaše toxická pozitivita víc škodí, než pomáhá
Kateřina Hájková

foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...