fbpx

Podle pravidla peak-end si náš mozek pamatuje pouze ty nejvíce intenzivní zážitky. A dá se s tím docela dobře pracovat.

Zveřejněno: 11. 9. 2018

Znáte ten pocit, když vám poslední špatná scéna zkazí dojem z celého vydařeného filmu? Rozhodnete se vybalancovat špatný zážitek zmrzlinou, ale musíte vystát dlouhou a mrzutou frontu. Stejně si ale nakonec pamatujete jen ten pocit, kdy vysněnou sladkost držíte v ruce. Z mnohaletého vztahu si po letech jako první vybavíte bolestivý konec, za který pochopitelně mohl váš partner. Matka si jako první vybaví to, jak drží dítě poprvé po porodu v náručí, a ne bolest, kterou při něm prožila. Tyto zážitky mají společného jmenovatele: pravidlo peak-end.

Pravidlo vrcholu a závěru

Pravidlu peak-end se česky přezdívá pravidlo vrcholu a závěru. Psychologický pojem zkoumali dva američtí psychologové, Daniel Kahneman a Barbara Fredrickson. Lidský mozek nemá kapacitu na to, aby si pamatoval všechno, co se nám kdy stalo, a proto si „zapíše“ právě ten nejvíce intenzívní moment daného zážitku a jeho konec, a na jejich základě provede „vyhodnocení“, které pak ovlivní, jak si celou věc zapamatujeme.

Přísně racionálně uvažující lidé z toho nebudou sice mít radost, ale je to tak: všichni fungujeme na principu komunikace mezi „srdcem a rozumem“, a pravidlo peak-end je toho důkazem.

Nezáleží na tom, jak dlouho daný prožitek trval, nebo jak opravdu celý probíhal. Mozek si pamatuje hlavně to, co v nás vyvolalo největší emoce. Přísně racionálně uvažující lidé z toho nebudou sice mít radost, ale je to tak: všichni fungujeme na principu komunikace mezi „srdcem a rozumem“, a pravidlo peak-end je toho důkazem. Pokud lidé projdou kritickou situací, jejich rozhodnutí se řídí často emocemi, i když si třeba myslí opak.

Nepamatuji si nic navíc   

Zajímavé je, že i emotivní útržky si nepamatujeme přesně tak, jak se staly. Ptáte se proč? Právě kvůli emocím. Mezi tím, co se doopravdy stalo, a tím, co si z dané situace opravdu pamatujeme, tak vzniká obrovský rozdíl. Můžete prožít krásný zážitek, ale pokud je jeho konec nějak otřesný, mozek si zapamatuje právě špatný konec a naopak. Pravidlo peak-up je pomůckou našeho mozku, jak vyhodnocovat prožitek jednodušší cestou, a pomáhá nám do budoucna v tom, na co se v životě zaměřit nebo čemu se naopak vyhnout.

Já prožívající a pamatující

Kahneman zkoumal lidské nitro a rozdělil naše já na dvě poloviny. První je prožívající já, vázané převážně na to, co se momentálně děje. Druhé já je pamatující já, založené právě na pravidlu peak-up. Největší rozdíl mezi těmito dvěma já je právě v tom, jak pracují s časem.

vzpominky fotografie

Nezáleží na tom, jak dlouho daný prožitek trval, nebo jak opravdu celý probíhal. Mozek si pamatuje hlavně to, co v nás vyvolalo největší emoce.


Prožívající já je pomíjející a neustále se v něm střídají zážitky, které za chvíli zapomeneme, protože nezanechaly žádnou emocionální stopu. Zato já pamatující je založeno jenom na tom, co emocionální stopu zanechalo. Na základě pamatujícího já a tedy i na základě pravidla peak-up vyhodnocujeme, jak se zachováme v budoucnu.

Výzkum rozpolcenosti

Jako příklad pro to, jak pravidlo peak-up (a zároveň systém dvou ) opravdu funguje, byl použit výzkum, při kterém se zjišťovalo, jak si pacienti pamatují nepříjemný lékařský zákrok. V rámci pokusu šlo o endoskopii, čili vyšetření tlustého střeva. Pacienti byli rozděleni do dvou skupin: u první skupiny byl zákrok prováděn šetrnějším způsobem, takže to trvalo dlouho, zato to tolik nebolelo. U druhé skupiny trval výrazně kratší dobu, nebolelo to skoro vůbec, ale na závěr to zabolelo hodně. První skupina se sice cítila hůře během zákroku (prožívající já), horší vzpomínku měli ale nakonec pacienti z druhé skupiny (pamatující si já). 

Jak využít pravidlo peak-up

Nejlepší, co se dá pro naše vzpomínky a tedy i pro důležitou část našeho rozhodovacího procesu v budoucnu udělat, je to, že se můžeme snažit, aby konec našeho negativního zážitku byl co nejpozitivnější. To jde samozřejmě mnohem lépe u zážitků, které si plánujeme, ale můžeme se o to pokusit i u zážitků, které naplánovat ani nejdou.

Ze zubařské ordinace zamiřte do kina – tím překonáte jeden vrcholný negativní zážitek druhým zážitkem pozitivním

Pokud ve vašem dni byla vrcholným zážitkem bolestivá návštěva zubaře, můžete se pokusit nepřemýšlet tolik o bolesti a raději jít do kina na film, o kterém už tak dlouho mluvíte, že ho chcete vidět. Tím překonáte jeden vrcholný negativní zážitek druhým zážitkem pozitivním. Zdrcující konec vztahu? Můžeme se alespoň pokusit ho nezhoršovat svým následným chováním. Pokud jste prožili opravdu intenzivní moment bolesti, můžete se pokusit v blízké budoucnosti naopak o přivodění si těch nejintenzivnějších pocitů radosti. Je jedno, zda to bude například seskok padákem nebo (pro ty méně otužilé jako jsem já) potápění s delfíny. Jde to ale i v těch nejjednodušších chvílích našeho života. Můžeme se pokusit třeba jenom končit každý (i ten špatný) den pozitivně.

Související…

Pozitivní myšlení vám pomůže dosáhnout vysněných cílůMáte špatného šéfa? Třeba si své chování ani neuvědomuje!Může cvičení zlepšit váš sexuální zážitek? Výzkumy to potvrzují

Můžete se také pokusit nejenom cíleně hledat nejintenzivnější a zároveň nejoptimističtější zážitky, ale zároveň znásobit jejich počet. Právě co nejvíce pozitivních zážitků z minulosti, které náš mozek vyhodnotí jako kladnou zkušenost, nám pomůže cítit se šťastnější v přítomnosti a dělat v budoucnu mnohem lepší rozhodnutí. A nemusíme hledat jenom zážitky, které mají dlouhé trvání. Podstatné věci v našem životě mohou být ohraničené malým časovým úsekem a mohou se nacházet v detailech – právě díky intenzitě a pravidlu peak-end se mohou stát určujícími i momenty, u kterých by vás ani nenapadlo, že můžou být důležité.

To dáte

Pokud jste si právě tohle řekli po výše zmíněných radách, nezoufejte. Ano, čím jsme starší, tím více máme (třeba i negativních) vzpomínek, které nás dál ovlivňují. Dá se ale i po mnoha špatných zážitcích změnit to, jaké další zážitky a tedy i zkušenosti si vybereme? Pokud se o to budeme snažit, podle pravidla peak-up je to částečně možné.

Povědomí o pravidle peak-end nemusí ovlivnit váš život právě v tento moment. Nicméně zcela stačí, že už víte, jak to funguje. Pokud se nad tím v budoucnu zamyslíte, například v nějaké zásadní chvíli vašeho života, ta chvíle, kdy si pravidlo vybavíte, je částečným zásahem do vašeho rozhodovacího procesu. A právě jen toto zamyšlení, aniž byste se podle něj následně zachovali, může mnohé ovlivnit. Protože nikdo neví, co se stane právě v té chvíli, kdy o pravidlu peak-up budete přemýšlet. Mnoho věcí se může rozhodnout k lepšímu právě v takovém momentě, kdy se ve svých myšlenkách zastavíme.

 

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Jak připravit dítě o zážitek? Pusťte mu hned po akci video z akce

Jak připravit dítě o zážitek? Pusťte mu hned po akci video z akce

Kamera je úžasný vynález. Dokáže zaznamenat skutečnost a uchovat ji v reálné...

Palivo budoucnosti? Mohlo by nám ho vyrobit slunce, a to na bázi fotosyntézy

Palivo budoucnosti? Mohlo by nám ho vyrobit slunce, a to na bázi fotosyntézy

Alternativní zdroje energie jsou oblíbeným zaklínadlem současnosti. Problém je...

Proč už jsme si jistí, že člověk ohřívá planetu

Proč už jsme si jistí, že člověk ohřívá planetu

Moderní věda má za to, že prakticky celou klimatickou změnu od 70. let 20. století...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.