Když se člověku nepodaří to, oč pilně usiloval, zlobí se sám na sebe nebo na život, mluví o nespravedlnosti a má tendenci sám o sobě pochybovat. Minimálně já to tak měla, i malé nezdary jsem brala hodně vážně a neustále přemýšlela o tom, kde se stala chyba. Jak ale čas plynul, začalo mi docházet, že jsem často byla ve svých přáních nerozumná, a začala jsem osudu děkovat za to, že mi postavil do cesty „neúspěch", a tak mě třeba ochránil od vztahu nebo od práce, ve kterých bych stejně nebyla šťastná.
Reklama
Jednoduše: fakt, že se nám zrovna něco nepovedlo, ještě neznamená, že nejsme dostatečně nadaní, inteligentní či šikovní a bůhvíco ještě. Vždyť i spousta slavných osobností se musela s neúspěchem vyrovnat a jít dál. Třeba taková Oprah Winfreyová. Když tahle americká miliardářka vzpomínala na svůj první vyhazov, dokonale celou situaci vystihla slovy: „Neúspěch neexistuje. To se nás jen život snaží nasměrovat na jinou cestu.“
Světlá stránka
Selhání nám zkrátka může dát ty nejlepší životní lekce. Díky němu rosteme jako lidé, učí nás zpětně hodnotit to, co jsme zatím dokázali, nahlížet na věci z jiné perspektivy. Navíc pokaždé, když se nám něco nepodaří, poznáme sami sebe zase o kousek víc, což nám může pomoci ve vlastním rozvoji. Mě například neúspěchy naučily, abych byla sama na sebe hodnější a neposuzovala sebe ani druhé tak přísně.
S neúspěchem se vyrovnával například Steven Spielberg, když byl dvakrát odmítnut Univerzitou filmových umění v Jižní Kalifornii.
Neúspěch tedy nemusí být negativní, záleží jen na tom, jak se na něj díváme. To už ostatně dokazují i vědecké studie. Jedna z nich provedená na univerzitě v Tel Avivu testovala dvě skupiny izraelských vojáků v jejich výkonu a navigačních schopnostech. Poté jim byla předána hodnocení, přičemž první skupina dostala jen soupisy toho, co udělali špatně a jak to napravit, zatímco u druhé byl kladen důraz nejen na chyby, ale i na to, co se povedlo a co je možné si z celé zkušenosti odnést. Když vědci po několika týdnech testovali stejné osoby znovu, došli ke zjištění, že vojáci z druhé skupiny vykázali mnohem vyšší schopnost k pochopení toho, co udělali špatně.
Dolů až na vrchol
Inspirací při nezdarech mi vždycky byly i příběhy mnoha slavných osobností. Dřív jsem často viděla jen jejich slávu a nedocházelo mi, že za ní mnohdy stála nezdolná odvaha a vůle nevzdávat se. Kromě zmiňované Oprah Winfreyové se s neúspěchem vyrovnával například Steven Spielberg, když byl dvakrát odmítnut Univerzitou filmových umění v Jižní Kalifornii. Poté, co se z něj stal jeden z nejúspěšnějších režisérů současnosti, uznal ústav své pochybení tím, že po něm pojmenoval jednu ze svých budov.
Pokud si z vlastní nevědomosti vybereme nesprávnou cestu, neúspěch nás vrátí zpět na křižovatku a dá nám další šanci.
Podobně musel odmítnutí čelit třeba i Walt Disney. Kdyby byl poslechl svého bývalého nadřízeného, který o něm řekl, že „postrádá představivost a nemá žádné dobré nápady“, svět pohádek by se musel obejít bez kačera Donalda, Mickey Mouse nebo třeba Pinocchia. Disney si naštěstí jeho vyjádření nevzal osobně a naopak v něm uviděl příležitost. „Myslím, že je dobré v mládí selhat. Protože díky tomu si uvědomíte, co všechno se vám může stát. A právě díky tomu jsem se za celý svůj život nebál, ani když jsem byl blízko krachu,“ řekl.
Kritice a neúspěchům neunikli ani slavní vědci. Například Thomas Alva Edison, držitel více než 1000 patentů, byl učiteli považován za „příliš hloupého na to, aby se něco naučil“, a o Albertu Einsteinovi si okolí dlouho myslelo, že je mentálně zaostalý.
Neúspěch někdy zkrátka zažije doslova každý. A je to jedině dobře. Pokud si totiž z vlastní nevědomosti vybereme nesprávnou cestu, neúspěch nás vrátí zpět na křižovatku a dá nám další šanci. Proto až příště něco nového zkusíte, ať už to bude posun v kariéře nebo nový vztah, snažte se dělat vše tak, jak nejlépe dovedete. Zároveň si ale dejte povolení postavit se případnému nezdaru se ctí a vzít ho jako příležitost.
foto: Profimedia, zdroj: Bustle
