fbpx

Čtete motivační knihy, snažíte se myslet pozitivně, platíte si kouče… a přesto nejste happy? Nic si z toho nedělejte. Holt na to nemáte buňky.

Zveřejněno: 2. 9. 2018
Přečteno 2315x

Někdy se stane zázrak a vědecký článek opravdu vyvrátí nějaký mýtus. Kanadská psycholožka Joanne Woodová publikovala výsledky výzkumu, podle něhož pozitivní proklamace typu „Mám se ráda taková, jaká jsem“ na některé lidi vůbec nezabírají. Naopak. Těm, jimž mají pomáhat nejvíce, tedy osobám s nízkou sebedůvěrou, mínění o sobě ještě zhoršují.

Článek v Psychological Science vyvolal odezvu pro odborné periodikum nevídanou. „Poslouchám motivační řeči už skoro deset let a fakticky se cítím pořád hůř!“ psal jeden čtenář. „Takže to nebyla moje chyba?“ divila se jiná žena. „Pořád jsem si lámala hlavu, co dělám špatně.“

Inu, Američané. Typická česká reakce pod článkem by vypadala dozajista jinak (neříkal jsem to celou dobu, muhehe?), přesto i za oceánem byla cítit jakási úleva. Ačkoli Woodová nezpochybnila motivační literaturu jako takovou, vyslovila zásadní námitku proti receptům na štěstí, které na vydavatelském trhu generují ročně miliardy dolarů. Nejsou prý založeny na žádných výzkumech. Jen na osobních zkušenostech lidí, kteří knihy píší.

Štěstí každého jednotlivce je dáno geneticky a ustálí se kolem 16. roku života. V praxi to znamená, že hladinu pociťovaného štěstí nám v mysli udržuje jakýsi termostat, na jehož nastavení nemáme vliv.

Přeložme si to. Když už je někdo natolik šťastný, že si nemůže pomoci, aby svůj recept nesepsal do lapidární brožury, jíž se nakonec prodají miliony – což mu přidá důvod ke štěstí – o jakou osobu asi jde? O kancelářského maratonce, který za poslední týden nadělal čtyři přesčasy? Nikoli, takovým nepříjemnostem se uměl vyhnout, ještě než se dal do psaní. Náš autor je šťastná povaha! Všichni víme, že takoví lidé existují. Je to vědecky dokázáno.

Bůh je šprýmař

Co je to štěstí? Převratnější objevy v rozkrývání jeho podstaty se udály v 70. letech. Sociologové si povšimli, že životní úroveň lidí prudce roste, ale jejich subjektivní pocit spokojenosti zůstával zhruba stejný. S větší kupní silou rostla i očekávání, která vyvolala vyšší nabídku zboží a služeb, následkem čehož dále rostly tužby lidí.

Jev dostal vznešený název hédonický relativismus a jeho zkoumání se ujaly přední mozky světa. Bylo změřeno individuální štěstí tisíců lidí (zobrazované většinou na škále 1–7) a popsány tuny papíru, než se kapacity na jistou dobu shodly na konceptu běžícího pásu. Ten praví, že člověk musí neustále pochodovat, aby si udržel stálý stupeň štěstí. Což u moderního člověka bohužel znamená neustále konzumovat, snažit se, vydělávat, prostě uspokojovat svou žádostivost.

Dnes víme, že mnohem šetrnější k životnímu prostředí i naší psychice by od výzkumníků bylo, kdyby prostě převzali asi tucet slov z učení jistého mudrce, který v Indii vysvětloval svým posluchačům tentýž jev slovy: „Vše v životě je strast. Příčinou strasti je touha a žízeň.“ Mudrc se jmenoval Buddha a citované věty jsou dvěma ze čtyř ušlechtilých pravd buddhismu. Namísto moderní dobou vzývaného uspokojování nároků a potřeb postavil naopak „minimalistickou“ filozofii. Jediná cesta k trvalému štěstí je přestat toužit.

Pravidlo 16. roku

Matka autora tohoto textu, jež se výzkumem štěstí nikdy oficiálně nezabývala, formulovala v 70. letech podobný postulát nezávisle na amerických vědcích: S jídlem roste chuť. Na tuto pravdu nepřišla sama, byla jí zjevena její vlastní matkou. Bádání by možná uvízlo ve slepé uličce, kdyby nepřišel převratný objev o výhercích v loterii a lidech zmrzačených při autonehodě. Ten vedl k poznání, že štěstí každého jednotlivce je dáno geneticky a ustálí se kolem 16. roku života. V praxi to znamená, že hladinu pociťovaného štěstí nám v mysli udržuje jakýsi termostat, na jehož nastavení nemáme vliv.

Čtěte také:
Přestáváme stárnout. Vrásky nevrásky
Naprosté soustředění, dokonalost a lehkost: Tajemství zvané flow

Výborně to je vidět z výzkumu, kdy se měřilo individuální štěstí identických dvojčat, čímž se zjistilo, že  Bůh, respektive genetika, si umí s naším štěstím pěkně pohrát. Dvojčata, která žijí ve stejné domácnosti, mohou mít termostat štěstí nastavené jedno na dvojku a druhé třeba na pětku. Od té doby se obvykle uvádí, že asi 50 procent individuálního štěstí je dáno dědičně, 10 procent připadá na životní okolnosti a se zbývajícími 40 procenty se dá pracovat. Ovšem jen s určitým způsobem. 

Smutná pravda o štěstí

Z toho plynou celkem drastické důsledky: 

  1. Podobně jako jsou lidé hubení a tlustí, lze je též dělit na šťastné a nešťastné.
  2. Hmotnost i štěstí lze soustředěným úsilím vychýlit. Do několika měsíců se však vrátí na původní úroveň.
  3. Když nešťastník získá bohatství, přibude mu důvod k neštěstí. (Taková zodpovědnost!)
  4. Když šťastlivce kousne krokodýl, má o důvod k radosti navíc. (Nová životní zkušenost!)
  5. Bůh má smysl pro humor.

foto: Shutterstock

Luboš Heger

Luboš Heger

Texpert a kulturní antropoid. Nevěří, že lze skutečnost věrně zaznamenat do slov, ale každý pokus vytváří novou a zajímavou skutečnost.



Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.