„Žárlím na mobil svého partnera. Visí na něm doslova a do písmene pořád. A já si nedokážu odpovědět na otázku: je to jen závislost na mobilu, nebo znak toho, že už mě nemiluje?“ napsala nám čtenářka Helena. Není zdaleka sama, kdo si na podobný trend stěžuje. Digitální závislost dokáže vztahy narušovat víc, než si většina lidí připouští.
Představte si situaci: sedíte spolu u večeře, jeden z vás něco vypráví, druhý přikývne, ale jeho nebo její oči místo vás sledují displej. „Hm… jasně… cože jsi to říkala?“ A takhle si večer „povídáte“ skoro každý den. Podobných situací dnes zažívají páry nespočet. Do jisté míry je to dnes životní styl, ale když se z toho stane primární zdroj konfliktů, je už něco hodně špatně.
Stav, kdy ve vztahu dává vaše drahá polovička přednost mobilu, má už svůj vlastní termín: „partner phubbing“. Vznikl spojením anglických výrazů phone a snubbing, tedy přehlížení kvůli telefonu. Nadměrné používání mobilu někteří odborníci popisují jako možnou behaviorální závislost. Na rozdíl od patologického hráčství nebo poruchy hraní videoher ale zatím nejde o samostatnou psychiatrickou diagnózu.
Lidé nadužívání mobilu často omlouvají prací. Někdy je to bohužel pravda, jindy je to výmluva, nebo je to výmluva tak napůl. Výsledek je stejný - partner si začne připadat, že jste mu ukradení.
Problém nastává v okamžiku, kdy kvůli aktivitám na telefonu partner toho druhého ignoruje. Když partner znovu a znovu obrací pozornost k telefonu místo k vám, začne se časem vkrádat pocit, že o vás ztratil zájem.
„Nejde říct, že bychom jako rodina spolu trávili málo času. Chodili jsme na procházky, jezdili na dovolenou. Jenže většinu času mě ani děti manžel nevnímá, protože hraje hry nebo scrolluje Instagram. A pravděpodobně taky porno,“ dodává Helena, která už začíná zvažovat možnost, že až dětem bude aspoň 12, s manželem, kterého má pořád ráda, se rozejde a nasadí střídavou péči.
„Třeba to bude pro všechny nejlepší, bude se tak dětem muset opravdu věnovat,“ přemýšlí. Možná by někdo řekl, že přehání. „Ale vždyť jen kouká do telefonu. Není ji nevěrný, ani není násilný…“ Jenže život je krátký a ignorovat svého partnera až do takové míry je spolehlivý způsob, jak o něj přijít. Helena se cítí už dlouho osamoceně, přestože je její láska na dosah ruky.
Lidé nadužívání mobilu často omlouvají prací. Někdy je to bohužel pravda, jindy je to výmluva, nebo je to výmluva tak napůl. Výsledek je stejný, partner si začne připadat, že jste mu ukradení. To potvrzuje řada psychologických studií. Partner phubbing souvisí s nižší spokojeností ve vztahu, častějšími konflikty i poklesem intimity. Některé výzkumy ukazují také vyšší výskyt depresivních příznaků a osamělosti u partnerů, kteří se cítí dlouhodobě přehlížení. Není divu. Člověk totiž nezažívá jeden velký konflikt, ale stovky malých odmítnutí každý týden.
„Není to tak, že bych chtěla jeho neustálou pozornost, nejsem moc ,ukecaná‘. Ale bylo by fajn, kdybychom si občas popovídali, a on mi věnoval stejnou pozornost jako první tři roky našeho vztahu,“ přeje si Helena. „V poslední době mě vnímá jenom tehdy, když chce sex, a myslím, že i ten mu částečně nahradilo porno,“ říká.
Často jsou na telefonu závislí tak trochu oba dva. Není to ideální, ale pokud to někdo začne vnímat jako velký problém, mělo by se to řešit.
Nejde totiž o počet hodin strávených u displeje. Mnohem důležitější je ten okamžik, kdy telefon naruší intimní konverzaci. Když přeruší zajímavý rozhovor. Když způsobí nepřítomnost u společné večeře. Když se během objetí objeví potřeba zkontrolovat displej.
Je klidně možné, že partner Helenu stále miluje, akorát ji bere jako samozřejmost. K prožívání intimity mu stačí občasný sex. Jenže intimita mezi partnery má mnoho jiných podob. Partneři potřebují pocit blízkosti a to, aby si vzájemně naslouchali. Stačí málo. Když se partner na vás usměje, je milý, zeptá se, jak jste se měli. Stačí 20 minut denně i míň. Dát tomu druhému najevo, že ho vidíme a vnímáme. Právě z těchto drobných okamžiků se skládá dlouhodobá spokojenost ve vztahu.
Zajímavé je, že partner phubbing bývá oboustranný. Jeden partner začne kontrolovat telefon častěji a druhý postupně udělá totéž, protože si s ním ten druhý nepovídá. Místo společného večera pak vedle sebe sedí dva lidé, kteří mlčky scrollují. Konflikt nevzniká proto, že by se neměli rádi. Jen oba reagují na stejný pocit nedostatku pozornosti.
Dobrou zprávou je, že řešení nebývá složité. Výzkumy ukazují, že už drobné změny mohou vztahu výrazně prospět. Odložit telefon během jídla. Nemít ho v ruce při rozhovoru. Vypnout notifikace alespoň na část večera. Nikdo nechce brát lidem mobily ani jim omezovat dobu u obrazovky. Ovšem ve chvíli, kdy má náš partner pocit, že je na druhé koleji, je to problém, který bychom řešit měli. Nepřítelem není telefon, ale permanentní stav, kdy se obrazovka stane důležitější než člověk sedící vedle vás.
