fbpx


Vychovejte intuitivního jedlíka. Expertky radí 6 tipů, jak na to 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Intuitivní stravování nám všem bylo dáno do vínku. Pokud dítě budete v rámci mezí správně podporovat, bude věřit potřebám svého těla a k jídlu si vytvoří velmi zdravý vztah

Zveřejněno: 1. 3. 2023

„Dnes jsem měl/a k obědu svíčkovou, svačinu už radši vynechám.“ „Ten božsky vypadající dort si rozhodně dát nemůžu, snažím se držet dietu.“ Jsou vám takové myšlenky povědomé? Podle dietoložky Colleen Christensenové se mentálně omezujete. „Možná se ani přímo nezdržujete konzumace dané potraviny, ale objevují se myšlenky typu ‚tohle bych neměl jíst‘ nebo ‚tohle mi uškodí‘,“ vysvětluje pro server Well and Good poradkyně pro intuitivní stravování.

Pokud vám to něco připomíná, nejste zdaleka sami. Z velké části nás totiž ovlivňuje kultura stravování, kvůli níž se často ocitáme v bludném kruhu přemítání o jídle a přesvědčení, že naše volba jídla určuje naši hodnotu, což samozřejmě není ani v nejmenším pravda.

Velkým problémem je také porovnávání stravovacích stylů s jiným dítětem nebo označování dětí za „dobré“ a „špatné“ jedlíky. To přispívá k neustálé pozornosti a odsuzování, což může být pro dítě zatěžující.

Pokud cítíte, že jste se odchýlili od svého přirozeného stravovacího stylu, můžete ho získat zpět. Zároveň také můžete podpořit své děti v tom, aby si ho udržely, říkají dietoložky a autorky knihy Jak vychovat intuitivního jedlíka Sumner Brooksová a Amee Seversonová. „Intuitivní stravování nemusíme učit, děti to dělají přirozeně. Stačí je v jejich přirozeném stravovacím chování podporovat,“ cituje Brooksovou server Goop.

Mnozí lidé si myslí, že intuitivní stravování je jen o chuti – zkrátka jíst to, na co máte chuť, a kdy chcete. Ve skutečnosti je ale mnohem komplexnější. Autorky používají definici intuitivního stravování jeho průkopnic Elyse Reschové a Evelyn Triboleové. Ta zahrnuje komplexnost lidské zkušenosti s jídlem a náš vztah k němu: instinkt, myšlení a emoce.

Naše instinkty, které nám pomáhají přežít, nás nutí vyhledávat potravu, když máme hlad. Nicméně jako lidé dokážeme také při rozhodování o jídle uvažovat a používat logiku. Můžeme si klást otázky, jako například: Co dnes budu dělat? Kolik energie na to potřebuji? Co mohu sníst, abych se po celý den cítil/a dobře?

Narušení intuitivního procesu

Rodiče, aniž by si to uvědomovali, ale někdy říkají svým dětem věci, které mohou tento intuitivní proces stravování narušit. Příkladem může být otázka: „Jsi si jistý, že máš hlad?“ nebo „Máš opravdu žízeň, nebo se jen nudíš?“ ve chvílích, kdy se dítě něčeho dožaduje. Tyto poznámky se mohou hromadit a nakonec v dítěti vzbudit nedůvěru ve schopnost řídit se vlastními instinkty. Poté začne samo sebe zpochybňovat: Možná mám jen žízeň nebo se nudím, možná to jídlo nepotřebuji.

Dalším problémem je porovnávání stravovacích stylů s jiným dítětem nebo označování dětí za „dobré“ a „špatné“ jedlíky. To přispívá k neustálé pozornosti a odsuzování, což může být pro dítě zatěžující.

Jak dítěti pomoci jíst intuitivně?

Autorky připomínají, že intuitivní stravování se nemusíme učit, děti to dělají přirozeně. Je proto potřeba je v jejich přirozeném stravovacím chování podporovat a ony se v případě potřeby naučí samy sebe korigovat. Dietoložky to přirovnávají k tomu, když se dítě učí chodit. Nesnažíme se jim zabránit v pádu – musejí zkoumat, potácet se, padat a zase vstávat. Nenecháme je ale samozřejmě učit se chodit na parkovišti. Udržujeme je obklopené bezpečnými hranicemi, které jim umožňují najít cestu. A právě i při výchově intuitivního jedlíka je třeba najít rovnováhu mezi zkoumáním a hranicemi. V konečném důsledku jde o to, aby bylo jídlo pro dítě pozitivním zážitkem, po kterém se bude cítit dobře a spokojeně. Autorky proto uvádějí několik tipů, jak toho docílit.

1) Flexibilní, ale spolehlivý režim: Flexibilní a spolehlivý režim pomůže zajistit určitou strukturu, ale také bezpečný prostor pro to, aby se děti naučily naslouchat svému tělu, pravidelně a dostatečně jíst i zkoušet nové potraviny. Autorky doporučují dodržovat poměrně volný rozvrh. Například naplánovat, že rodina bude každý den jíst svačinu v určitou dobu, ale ponechat dostatečný prostor pro to, když například nastanou neočekávané změny rozvrhu či zkrátka dítě dostane hlad o něco dříve.

2) Podávejte jídlo, které je žádoucí: Dítě by mělo vědět, že v každém jídle bude dostatek potravin, které jí. Když například dáte dítěti v rámci jednoho jídla půl kila růžičkové kapusty, což by bylo objemově víc než dost, ale dítě odmítá růžičkovou kapustu jíst, pak to pro něj opravdu dost není. Každý chod by měl obsahovat něco, co dítě chce. Pokud víte, že má rádo jahody, postarejte se o to, aby byly na stole, a netlačte na potomka, aby jedl banány, pokud k nim má odpor.

3) Kombinujte známé a nové: Nabízejte kombinace známých a nových potravin. To samozřejmě neznamená, že každé jídlo musí obsahovat novou zeleninu, ale zkuste přidat něco nového například jednou za týden nebo za měsíc.

Ve výchově intuitivního jedlíka je třeba najít rovnováhu mezi zkoumáním a hranicemi. V konečném důsledku jde o to, aby bylo jídlo pro dítě pozitivním zážitkem, po kterém se bude cítit dobře a spokojeně.

4) Netlačte: Zásadní je podle dietoložek netlačit na děti, aby jedly. Nechte své dítě, aby se rozhodlo samo – je toho více než schopné.

5) U jídla ne o jídle: Během jídla mluvte o čemkoli jiném než o tom, co dítě jí. Místo toho se ho zeptejte, jak se mu daří nebo jak se cítí. Odvede to pozornost od jídla a pomůže navázat kontakt. Je samozřejmě v pořádku vyjádřit radost z toho, co jíte. Cílem je ale věnovat více pozornosti dítěti než jídlu.

6) Modelujte intuitivní stravování: Rodiče si často neuvědomují, jak společnost a kultura ovlivňují naše stravovací preference a vzorce. Tyto často nezdravé ideály pak nevědomky předáváme svým dětem. Naučte se proto modelovat intuitivní stravování. Pro některé rodiče to může znamenat, že sami přestanou držet bláznivé diety. Může to také znamenat, že vědomě povolí kontrolu nad stravováním dítěte a dají mu důvěru i svobodu experimentovat a učit se.

Související…

Jak intuitivně jíst a efektivně hubnout? Sedm typů hladu napoví
Kateřina Hájková

foto: Shutterstock, zdroj: Goop.com

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...