fbpx

Řešení dilematu rodičů: V jakém věku má dítě dostat první chytrý telefon? 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Chytré telefony vlastní 91 procent jedenáctiletých Britů. A co děti bez telefonu? Nechybí jim? Měli bychom děti držet od telefonů co nejdéle? A co když se dítě cítí s telefonem komfortněji?

Zveřejněno: 6. 10. 2022

O dlouhodobých účincích chytrých telefonů a sociálních médií na děti a teenagery se stále debatuje a kolem tématu je mnoho nezodpovězených otázek. Odborníci se každopádně shodují na několika klíčových faktorech, které je třeba vzít v úvahu při rozhodování, zda je dítě na chytrý telefon už připraveno a co by rodiče měli u svých telefony obdařených potomků ohlídat.

Údaje Ofcomu, britského telekomunikačního regulátora, ukazují, že podíl dětí ve Spojeném království, které vlastní telefon, roste ze 44 % ve věku 9 let na neuvěřitelných 91 % ve věku 11 let. Podle rozsáhlejší evropské studie, jež byla vedená v 19 zemích, používá 80 % dětí ve věku 9 až 16 let chytrý telefon k připojení k internetu denně nebo téměř denně.

Kdy jsou spokojenější?

Candice Odgersová, profesorka psychologie na Kalifornské univerzitě, prošla šest metaanalýz zaměřených na souvislost mezi používáním digitálních technologií a duševním zdravím dětí a dospívajících, stejně jako další rozsáhlé studie a novinové články. Nezjistila žádnou konzistentní souvislost mezi používáním technologií dospívajícími a jejich spokojeností. Ani většina dalších studií žádnou souvislost mezi používáním sociálních médií a duševním zdravím nenachází. Ve výzkumech, které nějakou souvislost našly, byly velikosti účinku (pozitivní i negativní) jen malé.

Jedním z faktorů, které by rodiče neměli přehlížet, je i ten, jak komfortně se dítě s chytrým telefonem cítí.

Online kontakty dětí, které chytrý telefon používají pravidelně, se přitom silně překrývají s jejich "offline sítí". Chytré telefony jsou často brány za důvod toho, že děti tráví méně času venku, ale dánská studie vedená mezi jedenáctiletými až patnáctiletými přinesla důkazy, že telefony naopak dávají dětem možnost "nezávislé mobility" tím, že zvyšují pocit bezpečí rodičů a pomáhají dětem se orientovat v neznámém prostředí.

Pro mnoho rodičů je tak nákup telefonu dítěti praktickým rozhodnutím. V mnoha případech jsou rodiče těmi, kdo chtějí, aby mladší děti měly telefony, aby mohly být v kontaktu po celý den, a oni tak mohli koordinovat třeba vyzvednutí ze školy. Lze to vnímat i jako milník na cestě k dospělosti. „Myslím si, že dětem to dává pocit nezávislosti a odpovědnosti,“ říká Anja Stevicová, výzkumná pracovnice na katedře komunikace na univerzitě ve Vídni. „Rodiče by měli zvážit, zda jsou jejich děti ve fázi, kdy jsou dostatečně zodpovědné, aby měly vlastní telefon.“ Jedním z faktorů, které by rodiče neměli přehlížet, je i ten, jak komfortně se dítě s chytrým telefonem cítí.

A jak to mají rodiče?

Stojí za to připomenout, že mít smartphone nemusí otevírat stavidla každé dostupné aplikaci nebo hře. Rodiče mohou nastavit kontrolu nad tím, co si jejich dítě do telefonu instaluje a jaké aplikace používá, což je podle odborníků moudré rozhodnutí. Rodiče by také měli trávit čas hraním her s dětmi, aby se ujistili, že jsou s jejich zaměřením v souladu, nebo si vyhradit čas na to, aby si společně prošli, co je v telefonu nainstalováno. Zde se vyplatí dodržovat zásady otevřenosti.

Při nastavování domácích pravidel pro používání chytrých telefonů se rodiče také musí nezaujatě podívat na to, jak chytrý telefon používají oni sami. Děti nesnášejí pokrytectví a pocit, že jim někdo vyčiní za něco, co běžně dělají jejich rodiče. Jde například o používání telefonu při jídle nebo chození s telefonem do postele. Dokonce i velmi malé děti se učí telefon používat podle svých rodičů. Někteří rodiče dokonce zjišťují, že děti znají hesla jejich k zařízením, a tak s nimi mohou pracovat samostatně.

Související…

Čtyři rady rodičům, kteří nechtějí, aby děti vyměnily dudlíky za telefony
Tereza Hermochová

foto: Shutterstock, zdroj: BBC

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...