fbpx

Dosavadní omezení maloobchodního prodeje bylo podle pondělního rozhodnutí Ústavního soudu protiústavní. O tom, co to znamená, jaké to může mít důsledky a jak by se nyní mohli nebo měli podnikatelé zařídit, jsme si povídali s advokátem Jiřím Lukášem

Zveřejněno: 23. 2. 2021

V pondělí zrušil Ústavní soud omezení maloobchodního prodeje. Rozhodl tak na základě ústavní stížnosti skupiny senátorů, kteří tak reagovali například na výběr obchodů, jež mohou být otevřeny. Ústavní soud v podstatě konstatoval, že senátoři mají pravdu, protože vláda své rozhodnutí zavřít jen některé obchody náležitě nezdůvodnila. Co to udělá se stávající situací, změní se nějak panující restrikce? Ptali jsme se advokáta Jiřího Lukáše.

Zrušení omezení každopádně podle výroku soudu neznamená, že by měly být všechny prodejny hned otevřeny. Na čem tedy teď závisí, kdy otevřeny budou?

Ústavní soud zrušil krizové opatření vlády, které platilo v konkrétním již uplynulém období nějakých dvou týdnů. Po jeho skončení ale platí právní úprava podle nového rozhodnutí vlády, byť třeba i totožného obsahu. Jedná se však o nové rozhodnutí vlády, které „ještě nebylo výslovně zrušeno“. A proto tohle rozhodnutí platí a nemůže ihned dojít k otevření obchodů a provozoven bez právních rizik pro provozovatele z toho plynoucích, tedy bez hrozících sankcí, pokut a dalších restrikcí.

Jak by teď vláda měla ideálně postupovat?

Vláda by teď měla sladit obsah svého krizového rozhodnutí s názory Ústavního soudu tak, aby při další stížnosti před Ústavním soudem obstála.

Podle Ústavního soudu bylo tedy neústavní uzavření maloobchodu mezi 28. lednem a 14. únorem. Podle Tomáše Prouzy, šéfa Svazu obchodu a cestovního ruchu, jsou ale aktuální opatření totožná, takže jsou rovněž protiústavní a vláda by je tedy měla zrušit.

Pokud jsou aktuální krizová opatření vlády totožná s předchozími, jsou opravdu podle pondělního rozhodnutí Ústavního soudu rovněž v rozporu s Ústavou a vláda by měla rozhodnout tak, aby její protikrizová opatření byla s Ústavou ČR v souladu. Tak to ostatně ve svém rozhodnutí vyložil i Ústavní soud.

Zjistit, „co konkrétně dnes platí“, je nepochybně již dlouho a setrvale obtížná disciplína. I pro nás právníky je mnohdy poměrně obtížné „se v tom vyznat“.

Pokud však aktuální krizová opatření podle nového rozhodnutí nejsou zrušena, tak vlastně pořád platí, i když následně bude opět zjištěna jejich protiústavnost. Právo musí být v oblasti platnosti a účinnosti jednoznačné, i když pro laika to nemusí být vždy úplně srozumitelné. Svůj smysl to však má.  

Takže jako majitel maloobchodu nemůžu otevřít a bránit se tím, že neústavní nařízení nemusím dodržovat?

Jenže aktuální protikrizová opatření vlády nejsou zrušená, a proto platí. Provozovatel provozovny, který otevře, tedy riskuje postih ze strany orgánů státní moci. Tomu se může bránit, ale nakonec většinou zase až u soudu, což je problematika správního soudnictví. V případě rozhodování soudů pak lze počítat s tím, že se budou zabývat i obsahem rozhodnutí pléna Ústavního soudu, případně dalších následujících takových rozhodnutí, ale konkrétní rozhodnutí soudů v konkrétní věci nelze vždy zcela předvídat, protože vždy stojí právě na konkrétních okolnostech konkrétní věci.

Nicméně podnikatelé na to spoléhají a vzkazují vládě, že to bude mít drahé. Chystají se ji žalovat o sto procent ušlého zisku. Bude jim to muset vláda zaplatit? Nebo se budou, jak říkáte, spíš táhnout soudní spory?

Podnikatelé mohou uplatnit nárok na náhradu škody vůči České republice podle krizového zákona nebo zákona o odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup. Pokud příslušný orgán státu výzvě k náhradě škody nevyhoví, může se odmítnutý podnikatel obrátit na příslušný soud, který o jeho nároku bude rozhodovat vždy podle konkrétních okolností konkrétní věci.

Takový soudní spor se samozřejmě může i takzvaně táhnout. Součástí pojmu „škoda“ je „skutečná škoda“ a „ušlý zisk“. Lze tedy případně vymáhat i ušlý zisk. V těchto věcech bude však záležet na rozhodnutí soudní soustavy. V odborné veřejnosti lze v tomto směru zaznamenat rozdílné názory, včetně toho, že skutečná škoda, tedy zmenšení majetku, by se hradit měla, kdežto ušlý zisk, tedy nerozmnožení majetku, již ne.

V celé věci každopádně panuje obrovský komunikační chaos. Vláda nařizuje, opozice zpochybňuje, Ústavní soud ruší... Jak může běžný občan bez právnického vzdělání zjistit, jak to doopravdy je? 

Situace je v důsledku často až chaotického rozhodování vlády opravdu značně nepřehledná. Zjistit, „co konkrétně dnes platí“, je nepochybně již dlouho a setrvale obtížná disciplína. I pro nás právníky je mnohdy poměrně obtížné „se v tom vyznat“. V tomto směru se musejí hledat usnesení vlády na webových stránkách Vlády ČR, ve Sbírce zákonů, případně i opatření na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví ČR, které má pandemickou krizi v gesci.

Ústavní soud vyčetl vládě, že omezení dostatečně nezdůvodňuje. Podle Ondřeje Dostála, experta na ústavní právo, který problematiku vysvětloval na Novinkách, ale nelze vládu dotlačit k tomu, aby opatření a s tím spojené výjimky zdůvodňovala. Takže se můžeme dostat do kolotoče vyhlašování a rušení?

Podle mého názoru praktického právníka by k takové situaci nemělo dojít. Vláda by své další rozhodování o krizovém a obdobném řízení měla přizpůsobit požadavkům a názorům Ústavního soudu, který tvoří se soustavou obecných a správních soudů rovnocenný „třetí pilíř státní moci“ vedle moci zákonodárné a výkonné. Výkonná moc by tak měla své rozhodování přizpůsobit požadavkům moci soudní, aby se vyvarovala příštího zrušení svého rozhodnutí či opatření opět mocí soudní.

JUDr. Jiří Lukáš

Promoval a titul JUDr. získal v roce 1983 na Právnické fakultě UK v Praze. V roce 1983 nastoupil do Advokátní poradny v Ústí nad Orlicí. V roce 1990 založil vlastní advokátní kancelář tamtéž. Dodnes ve městě působí v Advokátní kanceláři Lukáš, Ďopan, Lukášová. Před Soudním dvorem Evropské unie v Lucemburku úspěšně zastupoval nedaleké město Žamberk. V tradici s ním v kanceláři pokračuje i jeho dcera Tereza Lukášová.

Věřím, že vláda bude schopna akceptovat a provést požadavky Ústavního soudu, včetně přípravy důvodů, které nemusí být přímo ani v důvodové zprávě k rozhodnutí, ale musí být pro případný přezkum soudem k dispozici aspoň ve formě zdrojů a podkladů, jak soud uvedl v bodě 83 svého pondělního rozhodnutí.    

Jak by se tedy konkrétně ono rozhodnutí Ústavního soudu mělo či mohlo promítnout do dalšího vyhlašování restrikcí vládou?

Pokud vláda nechce, aby teoreticky každé další krizové opatření při napadení ústavní stížností bylo opět zrušeno, bude muset své postupy rozhodnutí Ústavního soudu přizpůsobit. V důvěře v principy právního státu věřím či doufám, že toho vláda bude schopna. Soudu jde o to, aby bylo z krizového opatření seznatelné, že se „nejedná o akt libovůle“, ale o „akt racionálního normotvůrce“.

Související…

Mělo se s rozvolněním počkat? Odpovídají virologové Libor Grubhoffer a Jiří Černý
Kateřina Hájková

foto: Archiv Jiřího Lukáše

Tipy redakce

Co přineslo na Zemi život? Zřejmě vznikl tady. Díky pevninským sopkám

Co přineslo na Zemi život? Zřejmě vznikl tady. Díky pevninským sopkám

Vznik života je pořád ještě pro nás zahalen tajemstvím, tedy pokud nejsme...

Provoz elektromobilů ekologický je. Ovšem jejich výroba kvůli bateriím nikoli

Provoz elektromobilů ekologický je. Ovšem jejich výroba kvůli bateriím nikoli

Na konci devatenáctého století představovaly elektromobily špičku tehdejší...