fbpx

Epidemie koronaviru omezuje naše sociální interakce, dostává nás do kontaktu se smrtí a zároveň se promítá do procesů umělecké tvorby. Jak se koronavirus zapsal do děl autorů komiksů, kteří jsou zároveň lékaři?

Zveřejněno: 10. 11. 2020

Jednou z kulturních reakcí na změny a nejistotu po vypuknutí infekční choroby je konstrukce toho, co americká profesorka anglického jazyka, literatury a genderových studií Priscilla Waldová nazývá „nákazou příběhem“. Jde o jakýsi formální společenský proces, který slouží k utváření našeho společného chápání epidemie. Tento příběh či spíš způsob jeho vyprávění sleduje vznik a šíření nového patogenu a vědecké, sociální a politické reakce na jeho vypuknutí. Ony reakce přitom můžou být různé. V naší stále více vizuální společnosti jsou obrazy důležitou součástí tohoto narativu a obecněji přispívají k  „vizuální kultuře nákazy“.

Běžně se zabýváme vizuálním zobrazením epidemie, ať už prostřednictvím epidemiologických map (ta česká nám na podzim poněkud zčervenala) nebo infografik, fotografií lidí s rouškami a toho, jak od sebe udržují odstup. Tyto obrázky slouží k informování, vysvětlení samotného smyslu a ilustraci koronaviru. Pomáhají nám zpracovávat, reflektovat a porozumět našim zkušenostem. Generují kolektivní znalosti o pandemii v kulturním prostoru, kde jsou obrazy vytvářeny, přijímány, a občas dokonce transformovány do ikon. A komiksy jsou jako vizuální médium i kulturní produkt důležitým příspěvkem k vizuální kultuře epidemie koronaviru.

Medicínské komiksy

Komiksy jsou již dlouho součástí vizuální kultury medicíny. Od jedněch z prvních karikatur, které zobrazovaly poučné příběhy o problémech veřejného zdraví v Anglii 18. století, přes hrdinské lékařské komiksy 50. let v USA či mezinárodní aktivistické komiksy týkající se HIV až po současné grafické zobrazení nemocí. Komiksy jsou tedy jedinečným příspěvkem k našemu chápání nemocí a zdraví, vizuální a textové vlastnosti komiksu mohou vykreslit nuance zážitku z nemoci s bezprostředností vizuálního vnímání.

Důležitým aspektem nákazy je její neviditelnost. Virový patogen a způsoby přenosu nemohou být viděny pouhým okem, což vyvolává směs strachu a pochybností.

Komiks zároveň zachycuje klíčové aspekty epidemického vyprávění. Epidemie změnila společné prostory a transformovala naše sociální interakce a každodenní rutiny. K těmto narušením dochází současně v celé řadě perspektiv (vědeckých, politických, sociálních, kulturních) a na různých úrovních vidění (mikroskopických, osobních, národních, globálních). Komiksy mohou zobrazovat a formulovat prostorové, časové a relační aspekty epidemie způsoby, které mohou být pro ostatní média náročnější. Komiks totiž využívá vizuální sílu map, diagramů a symbolů a současně zobrazuje více perspektiv. Může tak vymezit sociální, tělesné a geografické hranice a překonfigurovat sociální interakce a emocionální reakce na věci, jako je fyzické distancování, izolace a riziko nakažení.

Jako psychická pomoc

Důležitým aspektem nákazy je její neviditelnost. Virový patogen a způsoby přenosu nemohou být viděny pouhým okem, což vyvolává směs strachu a pochybností. A to se může projevit v našem osobním chování, politice a šíření dezinformací. Při zobrazování koronaviru v našich sociálních prostorech a jeho přímém konfliktu s námi komiksy formulují a legitimizují obavy a úzkosti z našeho přístupu k viru. Komiksy mohou zobrazovat epidemiologické způsoby přenosu v několika měřítkách, protože virus překračuje globální, komunální a tělesné hranice. Komiks informuje a vzdělává o tom, jak zabránit šíření viru a chránit sebe i ostatní. Ačkoli jiné typy obrázků, jako je například infografika, jsou schopny poskytnout podobné informace, silnou stránkou komiksu je, že tyto informace prezentuje prostřednictvím poutavého vizuálního vyprávění, které může čtenáři zhmotnit prožitek a kontextualizovat dopad nákazy.

Komiksy tedy slouží i k ilustraci a ověření osobních zkušeností s epidemií, které byly abstraktně definovány počty případů a statistikami úmrtí, nebo ještě hůře bagatelizovány.

Komiksy jsou také schopny vykreslit koronavirus v často nezobrazovaných lékařských prostorech, kde jsou zdravotníci v kontaktu s intubovanými nemocnými, kteří mohou zemřít bez svých příbuzných nablízku. Pro laickou veřejnost jsou tyto prostory, technologie a lékařské postupy neznámé. Komiksy tedy slouží i k ilustraci a ověření osobních zkušeností s epidemií, které byly abstraktně definovány počty případů a statistikami úmrtí, nebo ještě hůře bagatelizovány či popřeny dezinformačními kampaněmi.

Když kreslí zdravotníci

Na sociálních médiích a komiksových webech je spousta deníkových komiksů o každodenních strastech života za koronaviru. Zdravotníci, kteří vytvářejí komiksy a přitom pracují v první linii epidemie, tvoří poměrně malou skupinu, ale existují. Není divu, že u některých byla jejich tvůrčí aktivita potlačena vysokou zátěží během epidemie. Muna Al-Jawadová, britská geriatrička, která kreslí komiksy pod jménem Old Person Whisperer, prohlašuje: „Během vrcholu epidemie koronaviru jsem komiksy kreslit nemohla. Většinou jsem pracovala na pohotovostním oddělení. Bylo to těžké období, protože bylo ohroženo mé osobní zdraví a zdraví mé rodiny, navíc moji kolegové onemocněli a kolem starších lidí, kteří potenciálně umírají na koronavirus, bylo mnoho emocí.“

Pracovníci ve zdravotnictví, kteří zároveň vytvářejí komiksy, mají sklon soustředit se na úzkost a vyčerpání z toho, že jsou v první linii, a zároveň vyjadřují obavy z toho, že jsou nositeli nákazy pro blízké a svou komunitu. Jejich komiksy poskytují vhled do reakcí lékařské komunity na epidemii a na rychlé přizpůsobení se novému a často riskantnějšímu pracovnímu prostředí.

Černý humor jako ventil

Shirlene Obuobiová, lékařka z University of Chicago Medical Center, která sdílí své komiksy na Instagramu pod přezdívkou Shirlywhirlmd, vykresluje do komiksů své zkušenosti s péčí o pacienty s koronavirem. Její komiksy zkoumají fenomén dobře známý mezi zdravotníky, ve kterém se často používá černý humor jako způsob, jak se vypořádat se stresem z náročných situací v práci. Na rozdíl od obrázků stoických, hrdinských pracovníků ve zdravotnictví, které převládají v mainstreamových médiích, její postavy zobrazují skutečnou realitu poskytování zdravotní péče v první linii. Její komiksy popisují jak úzkost, tak hrdost na práci během epidemie, která narušila její studium, a občas i zpochybňují její touhu po práci lékařky.

shirly

Ve Španělsku vytváří komiksy o svých epidemických zkušenostech Monica Lalandaová, lékařka pro urgentní medicínu. Ve svých komiksech kriticky odráží to, jak byli zdravotníci nejen vnímáni, ale i využíváni (a zneužíváni) zdravotnickými institucemi. Lalandaová se také snažila zaplnit mezeru v informacích pro pacienty a ve své tvorbě převedla důležité lékařské informace do komiksové formy, kterou pak sdílela prostřednictvím sociálních médií, aby se komiksy co nejjednodušeji dostaly k pacientům. Lalandaová také španělské komiksy o epidemii shromažďuje. I v nich se opakují témata „oživlých“ zlých virů, ale i účinků izolace, hrdinského chování zdravotníků a jejich vlastní utrpení.

melanda

Ian Williams, praktický lékař ve Velké Británii a zakladatel webu Graphic Medicine, obrátil kritické oko k péči o běžné pacienty během epidemie a přizpůsobení rychle se měnícímu lékařskému pracovnímu prostředí, včetně přechodu na takzvanou telemedicínu.

ian.jpg

Život ve zdravotním středisku se pro něj přes noc změnil. Najednou byly všechny rutinní práce zrušeny a lékaři v jeho ordinaci dělali pouze nouzovou „medicínu po telefonu“. V uplynulých měsících začali znovu s rutinními prohlídkami a některé pacienty viděli konečně tváří v tvář. Williamsovy komiksy ilustrují právě přechod k telemedicíně, napětí a humor, který vzniká rekonfigurovaným vztahem mezi pacientem a lékařem.

Související…

I za to může covid: Prodeje vinylů v USA poprvé od 80. let překonaly cédéčka
Jan Handl

foto: Shutterstock a The Lancet, zdroj: The Lancet

Tipy redakce

Je to ještě klimatická nouze, nebo už panika? 10 úvah o přehřívání Země

Je to ještě klimatická nouze, nebo už panika? 10 úvah o přehřívání Země

Praha 7 vyhlásila v květnu stav klimatické nouze , jak ji (a nejen ji, ale celou...

Co přineslo na Zemi život? Zřejmě vznikl tady. Díky pevninským sopkám

Co přineslo na Zemi život? Zřejmě vznikl tady. Díky pevninským sopkám

Vznik života je pořád ještě pro nás zahalen tajemstvím, tedy pokud nejsme...