fbpx

Mick Jagger mikrobů. Tak se někdy říká jednomu z nejznámějších lovců virů. Co si hvězda mezi mikrobiology myslí o současné epidemii?

Zveřejněno: 14. 3. 2020

V 71 letech je Belgičan Peter Piot zkušeným harcovníkem, který mimo jiné pomohl objevit ebolu a který vedl výzkum proti AIDS. Je legendou v oblasti globálního zdraví a kromě nemocí bojuje statečně i s byrokracií. Do Afriky se rád vrací a vzpomíná na vzorek krve, který byl v roce 1976 odebrán belgické jeptišce a na nějž se vrhl bez ochranných pomůcek. Tehdy světem začal hýbat virus ebola.

O pár desítek let později je Peter Piot už uznávanou autoritou, a proto je pro veřejnost zajímavý jeho odborný názor na aktuální koronavirus Covid-19. O něj se Peter podělil v listu Financial Times. Peter prý není ten typ, co by děsil lidi. Možná proto si nemůžeme dovolit současný stav považovat za vážnou hrozbu. To ostatně říkal už 13. února, když na koronavir zemřelo téměř 1500 lidí a v Jižní Koreji, Íránu a Itálii vznikla vážná ohniska. Japonsko tehdy oznámilo uzavření všech svých škol a Saúdská Arábie zastavila poutní cesty do Mekky. Akciové trhy propadly v očekávání dalšího šíření viru a narušení světové ekonomiky. 

Máme pouze středověké způsoby vzdorování šíření nákazy: izolaci, karanténu, sledování kontaktů s nakaženými.

„Řekněme, že úmrtnost je jedno procento,“ počítá Peter. Velkou otázkou tedy podle něj je, kolik lidí se nakazí. Mluvíme o stovkách tisíc nebo o milionech? Jedno procento z milionu nakažených je 10 000 lidí, kteří by měli podle výpočtu zemřít. „Naštěstí to není SARS,“ pokračuje a odkazuje na závažný akutní respirační syndrom, který zabil téměř jednoho člověka z deseti nakažených. To je tedy dobrá zpráva. Špatnou zprávou je, že se Covid-19 šíří mnohem rychleji. Virus SARS leží hluboko v plicích, u tohoto viru se zdá, že je v krku, a proto je mnohem nakažlivější. Důležitý je také fakt, že na koronavirus nemáme žádnou vakcínu. Máme pouze středověké způsoby vzdorování šíření nákazy: izolaci, karanténu, sledování kontaktů s nakaženými.

Nejhorší scénář

Peter Piot vzpomíná i na počátky šíření AIDS, začalo to šesti nebo sedmi homosexuály v Kalifornii. Kdo by si tehdy pomyslel, že nyní budeme mít 75 milionů infikovaných lidí? To je jeden z důvodů, proč bere Peter situaci vážně, i když ani on nechce strašit. Raději by byl ovšem obviněn z přehnané reakce, než z nedělání své práce. Jaký je tedy nejhorší možný koronavirový scénář?

Tím je podle Petera pandemie s nejhorším průběhem v Číně, ovšem konkrétní důsledky si ani on sám neumí představit. Ví, že ho čeká hromada byrokracie a boje s politickými větrnými mlýny, třeba zrovna jako v případě odhadování nepřiznaných počtů nemocných AIDS v Číně. Přitom už tehdy doporučoval osvětu cílenou hlavně na drogově závislé a homosexuály, tedy ty, kteří byli v nejvíce ohrožených komunitách. Koronavirus je v tomto ohledu zapeklitější případ, už jenom kvůli úplně jinému způsobu šíření.

Jak se dostal k ebole

Jeho cesta k virům byla sice o něco pomalejší, než je nynější šíření nákazy, ale stála za to. Rozhodně pro ty, kterým pomohl. Peter začal studovat strojařinu, ale poměrně rychle utekl k medicíně. Během práce v laboratoři v Antverpách se nachomýtl k počátkům šíření eboly a odcestoval do konžské, tehdy ještě zairské Kinshasy. Ocitl se v samém epicentru a zjistil, že virus šíří belgické jeptišky, které injekčně podávaly těhotným matkám vitaminy pomocí opakovaně používaných jehel. Řádové sestry prý měly problém přijmout fakt, že se na šíření nemoci tímto způsobem podílely. Peter byl proto překvapen tím, že mu místní diktátor Mobutu Sese Seko propůjčil vysoké státní vyznamenání.

Spory s diktátory ohledně hygieny v zemích třetího světa ho už unavují, nyní se chce věnovat mentoringu mladých kolegů a biotechnologiím.

Nutno dodat, že ne jediné, dostal i senegalské, japonské nebo britské řády. Jako hlava celosvětové organizace bojující proti AIDS zvané UNAids se Peter Piot pohyboval na okraji společnosti, pracoval v komunitách od homosexuálních Kubánců a čínských závislých na metadonu po sexuální pracovníky v Nepálu. Setkal se s Mandelou, s Fidelem Castrem se vydržel hádat do tří do rána, až mu pak kubánský diktátor každé Vánoce posílal krabici doutníků. Zamiloval si Japonsko, nad jehož hygienickými standardy se podivuje doposud.

Únava marným bojem (s lidmi)

Nyní se Peter Piot blíží ke konci druhého pětiletého funkčního období jako ředitel London School of Hygiene & Tropical Medicine, více než polovina tamních zaměstnanců nyní sídlí v Africe. Spory s diktátory ohledně hygieny v zemích třetího světa ho už unavují, nyní se chce věnovat mentoringu mladých kolegů a biotechnologiím. Označení „lovec virů“ se směje, on totiž viry neloví, pouze reaguje na věci, které se prostě přihodí.

Pokud nebudeme aktivní, mikroby budou mít podle Petera poslední slovo. Viry se mohou ze zvířat začít šířit mezi lidi, což je, jak se zdá, i případ koronaviru. Ale v dnešní době mnohem více lidí umírá na nepřenosné nemoci než na nemoci infekční. To je podle Petera důkazem toho, že on a jeho kolegové odvádějí dobrou práci. Je ale potřeba mít k dispozici silný nikoli požární, ale „hasící sbor“, tedy dobře připravený globální zdravotní systém. A ten se nedává dohromady, až když „hoří celý dům“.

Související…

Pražská radní Milena Johnová: Koronavirus je jako těžší chřipka, ne ebola
Zdeněk Strnad

foto: Profimedia, zdroj: Financial Times

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...