fbpx

Oligarchie a kapitalismus jsou vražedná kombinace, tvrdí John Perkins, ekonom a bývalý poradce vlády USA, který vystoupil na letošním ročníku festivalu Meltingpot

Zveřejněno: 12. 11. 2019

"Ekonomičtí zabijáci jsou velmi dobře placení profesionálové, kteří připravují země celého světa o miliardy dolarů. Odklánějí peníze ze Světové banky, Americké agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID) a ostatních zahraničních organizací na účty velkých korporací a do kapes několika bohatých rodin, které ovládají přírodní zdroje planety. Mezi jejich nástroje patří pašované finanční výkazy, cinknuté volby, úplatky, výpalné, sex a vraždy. Hrají hru starou jako lidstvo samo, která ale v dobách globalizace nabrala nové a hrůzné rozměry. Něco o tom vím. Byl jsem jedním z nich."

Tak ostrou kritiku kapitalismu či lépe řečeno současné oligarchické formy kapitalismu byste od člověka, který pracoval jako poradce Světové banky a americké vlády, čekali jen stěží. Ale možná je to právě John Perkins, ekonom, spisovatel a intelektuální vůdce, kdo má k dané kritice největší oprávnění. Prostředí světových bank a finanční oligarchie velmi dobře zná, pohybuje se v něm celý život. A mluvil o něm i na letošním Melting Potu, který probíhal v rámci festivalu Colours of Ostrava.

Perkins publikuje a přednáší na světových univerzitách o nových formách ekonomiky či ekologicky udržitelných a sociálně spravedlivých společnostech. A ke svým bývalým zaměstnavatelům je velmi kritický. "Náplní naší práce byla a je identifikace zemí, které vlastní zdroje, jsou tedy atraktivní pro naše ropné společnosti. A těmto zemím zajišťujeme od Světové banky nebo jejích sesterských organizací obrovské půjčky," říká John Perkins. "Peníze ale do těch zemí nikdy neodcházejí. Onen stát přijme závazek, ale ty peníze ve skutečnosti jdou našim korporacím na vybudování infrastruktury v dané zemi, například elektráren, průmyslových parků nebo dálnic."

Takže jste takhle danou zemi de facto využili?

Vlastně ano. Naše korporace generovaly obrovské zisky, potažmo několik málo bohatých, kteří tyto korporace vlastní. Profitují právě oni, obvykle majitel společnosti a jeho přátelé. Většina lidí ale tratí, protože peníze vynaložené na úroky z půjček byly odkloněny z prostředků na zdravotní péči a sociální služby. Půjčky se poskytují tak, aby nemohly být splaceny, takže to využívání vypadalo asi takhle: Nemůžete splatit své závazky, tak nám levně prodejte své zdroje, typicky ropu, nebo privatizujte průmysl, elektrickou nebo vodohospodářskou infrastrukturu.

V posledních letech se od demokracie vzdalujeme. Trump není demokratický ani trochu a demokracii jako takovou ani náhodou nereprezentuje.

A udělejte to mimo platná energetická nebo sociální regulační opatření. Nebo nám umožněte vybudovat na vašem území vojenskou základnu. V těch několika málo případech, kdy se hlava státu nepodvolila, byla obvykle svržena, což byl případ Jaime Roldóse z Ekvádoru nebo Omara Torrijose z Panamy. Oba zahynuli při velmi podezřelé letecké havárii.

Globální korporace ovládají všechny vlády. To je citace z jednoho vašeho rozhovoru. Jsou tedy volby pouze divadlo pro veřejnost?

Je to tak trochu divadlo. Ve Spojených státech bez podpory korporací na prezidenta nikdo nekandiduje. Korporace některé kandidáty přímo podporují. Koneckonců, zrovna ve Spojených státech jsou vždy kandidáti dva – demokrat a republikán. Názorově se liší, ale oba jsou "jejich", protože korporace, potažmo jejich peníze, jim umožnily, aby se o tu pozici mohli ucházet. 

john perkins 2

Trump se podílí na likvidaci demokracie, říká John Perkins


Většina peněz na kampaně pochází právě od korporací. Ne vždy přímo, ale skrze akcionáře. V posledních volbách jsme měli na výběr mezi Donaldem Trumpem a Hillary Clintonovou. Žádný z nich by ve své pozici nebyl, kdyby tak či onak nečerpal finance od velkého byznysu. A přesně tak je to i jinde. V některých státech jako v Rusku nebo Číně nemusí být vliv korporací na politiku tak výrazný, ale tyto země jsou tak či tak na korporacích závislé v oblasti exportu zboží a služeb. Čínská ekonomika si během posledních čtyřiceti let vedla výrazně dobře. Hlavně ale proto, že vyvážela jak zboží, tak služby do Evropy a mnoha dalších míst na světě. Prostřednictvím korporací...

V posledních amerických primárkách soupeřila Hillary Clintonová s Bernie Sandersem. Druhý jmenovaný měl obří kampaň, výrazně viditelnější, přesto vyhrála Hillary. Jak si to vysvětlujete?

Stejný případ. Za Hillary korporace stály. Za Sandersem ne. Hillary byla v lepší pozici. Její manžel býval prezidentem, ona byla státním tajemníkem, měla kontakty. Pro korporace byla zajímavější než Sanders, protože Sanders plánoval vyšší zdanění korporací, než nad jakým by Hillary byla kdy vůbec uvažovala.

Česká republika přešla od centrálně plánované ekonomiky před rokem 1989 k ekonomice volného trhu během velmi krátké doby, možná  několika měsíců, jednoho nebo dvou let. Může vůbec v dlouhodobém hledisku konkurovat zavedeným demokraciím, jako jsou třeba USA nebo Velká Británie?

Máte na mysli, co se týče demokratického systému vlády, nebo co se týče ekonomického systému, tedy kapitalismu?

V České republice je v současnosti demokracie, stejně tak jako je demokracie nebo takzvaná demokracie v Americe. Jsme na stejné lodi, ale pádlujeme různě silnými vesly.

Myslím, že je nezbytné si uvědomit, že existují tendence demokracie odstranit. Ve Spojených státech se to děje. Spojené státy ve skutečnosti nikdy demokratické nebyly. Ženy neměly volební právo až do roku 1919, Afroameričané až do konce 19. století, kdy ho získali pouze afroameričtí muži. Dnes mají korporace mnohem větší vliv. Každý občan má pouze jeden volební hlas, ale například hlas výkonného ředitele Monsanto se rovná několika tisícovkám běžných hlasů. Tenhle hlas sice fakticky nevolí, ale volené kandidáty platí a rozhoduje o tom, kdo bude kandidovat.

Je tedy podle vás v USA vůbec demokracie?

V posledních letech se od demokracie vzdalujeme. Trump není demokratický ani trochu a demokracii jako takovou ani náhodou nereprezentuje. Naopak, fakticky se podílí na procesu její likvidace. Ale nejsme ani kapitalistickou zemí, protože definicí kapitalismu je, že produkce je řízena soukromými osobami, nikoli vládou. A ta produkce je velmi závislá na konkurenci. Současná produkce není ovládána vládou, ale několika málo jedinci, kteří ovládají vládu. A příliš konkurence u nás není. Na nižší úrovni ano, ale korporace své konkurenty buď odkoupí, nebo zničí. Takže ve skutečnosti jsme oligarchií s mnoha prokazatelnými aspekty.

Ale kapitalismus a oligarchie jsou přece dvě stránky jedné mince.

Oligarchie a kapitalismus nejdou dohromady. To, co můžeme v současnosti ve světě pozorovat, je přebírání vlády korporacemi. Netuším, kam až to může zajít. Jsem hlubokým obdivovatelem a zastáncem demokracie a skutečného kapitalismu, což znamená maloprodukci s vysokou mírou konkurence, ale spíše se zde tvoří globální oligarchie. Existuje nějakých padesát jednotlivců, kteří vlastní stejný objem bohatství jako polovina světové populace. Přemýšlejte o tom.

Méně než padesát lidí vlastní bohatství, které si mezi sebou dělí nějakých tři až sedm miliard lidí. A ve Spojených státech jsou to tři jedinci, kteří vlastní stejné bohatství jako polovina populace USA. To je strašidelné. To není demokracie a není to ani kapitalismus. A rozhodně to demokracii neprospívá, pokud taková moc leží v rukou několika málo jednotlivců.

Je tahle "exkluzivita moci" důvod, proč se lidé obracejí proti setkávání mocných třeba v Bilderbergu?

Ano. Čím bohatší jste, tím víc myslíte na peníze. Chudí lidé na to nemají čas, myslí především na své rodiny. Bohatí jsou naproti tomu posedlí penězi, jachtami, letadly, svými rezidencemi po celém světě… Kromě peněz nepřemýšlí o ničem jiném. Dá se říct, že prezident Trump je například prezidentem, kterého lidé příliš nezajímají. Přemýšlí o vydělávání peněz, o jejich vydělávání pro sebe a svou rodinu, pro svůj business.

Takže představa, že bohatí mohou vytvořit demokracii, je lichá. Děje se pravý opak. Silné vedení ale může někdy pomoci dané zemi ekonomicky růst, což vidíme v Rusku a Číně. Když v Rusku přišel k moci Putin, který je velmi silným vůdcem, ekonomika velmi výrazně vzrostla. Ale Putin není demokratický, není ani kapitalistický, je to oligarcha a oligarchii podporuje. Silné vedení a demokracie prostě nejdou dohromady.

Proč je tedy tolik populární teorie trickle-down economy, která hovoří o tom, že bohatým je potřeba snižovat daně a nastartovat tak spotřebu?

Absolutně netuším. Ta teorie nefunguje. Ale lidé, kteří mají moc, tedy bohatí podporovaní bohatými, neustále tvrdí, že je to ten nejlepší a funkční systém. Podle mě bychom na daně měli pohlížet jako na investici. Je mnoho Evropanů, kteří říkají: Daně platím rád, protože na oplátku něco dostávám – bezplatné vzdělání, zdravotní péči nebo sociální služby. To ve Spojených státech není. Neplacení daní ve finále prospívá jen bohatým. Střední a nižší třída tím trpí.

Co si myslíte o nepodmíněném základním příjmu? 

Líbí se mi ten princip. O lidi by mělo být postaráno. Je to trochu jako minimální mzda, ten koncept jde ale daleko dál. Každý by měl mít zaručeno, že dostane každý měsíc určitou částku – staří, nemocní, ti, co nemůžou pracovat... No a ve chvíli, kdy se posouváme do věku umělé inteligence, bude koncept základního příjmu nabývat na důležitosti. Všichni roboti a moderní technologie budou dělat práci za lidi. Otázka tedy zní: Kdo bude mít z robotické práce prospěch? Budou roboti vydělávat spoustu peněz hrstce bohatých, nebo budou mít z jejich práce užitek potřební? Pochopitelně doufám, že to bude ten druhý případ.

John Perkins (1945)

Coby ekonomický vyjednavač radil čelním představitelům americké vlády, jak využívat přírodní a lidské zdroje rozvojových zemí světa. Prozření v roce 1980 jej postupně změnilo v duchovní a intelektuální autoritu. Publikuje a přednáší na univerzitách o nových formách ekonomiky a ekologicky udržitelných a sociálně spravedlivých společnostech. Patří k uznávaným expertům na šamanismus 21. století.

Umělá inteligence nepotřebuje lékaře, nepotřebuje jídlo, potřebuje údržbu, ale nepotřebuje vzdělání. A základní příjem otevře také spoustu možností pro umělce, básníky, spisovatele... Jezdím po celém světě a všude, vlastně i na tomto festivalu, je spousta muzikantů, kteří se hudbou nemůžou uživit. Když budeme mít základní příjem, všichni tihle lidé si budou žít dobře a budou se moct věnovat umění. A prospěch z toho budeme mít všichni.

Je Amerika nejlepší zemí na světě?

Amerika je dozajista největší říše na světě. Mluvil jsem na jedné přednášce o problémech, které Amerika světu přinesla, a někdo se mě zeptal: Žil byste raději v Americe, nebo v Číně? Samozřejmě bych žil raději v Americe. Ale moje země se po roce 1991 dopustila spousty obrovských chyb. Do té doby byly dvě supervelmoci – Amerika a Rusko. Když jsem v té době pracoval jako ekonomický zabiják a snažil jsem se přesvědčit vládu nějaké malé země ve Střední Americe, aby si vzala vykořisťovatelskou půjčku, mohli mě poslat k šípku a obrátit se na Rusko, takže jsem musel trošku vycouvat a nabídnout lepší podmínky. V roce 1991 se všechno změnilo. Jedinou zemí, která měla reálnou moc, se staly Spojené státy.

A zneužila ji?

Měli jsme možnost světu ukázat, co je to opravdová demokracie, jak může opravdový kapitalismus pomoci světu. Udělali jsme ale pravý opak, vykořisťovali jsme všechny, kteří se nechali. Nechci ale negovat všechno, co Amerika udělala. Dokázali jsme spoustu úžasných věcí. Ale tuhle jedinečnou možnost jsme propásli. Dnes trávím spoustu času v Latinské Americe a tamní politici mi říkají: Raději si půjčíme od Číny než od vás. Proč? Protože Čína nikdy nezavraždila žádného našeho prezidenta, nevybudovala tady vojenskou základnu. A mně je to vždycky hrozně líto. Jsem věrný Američan a mou prací je teď vysvětlit těm lidem, že to dokážeme dělat líp. Věřím v demokracii, věřím v kapitalismus. A chci, aby má země dokázala tyto věci propagovat po celém světě. 

Související…

Sdílená ekonomika je nevyhnutelná: Dá se na ní ušetřit i vydělat?Zpěvačka Zaz: Už není na co čekat. Musíme za Zemi převzít odpovědnostFinové vyzkoušeli nepodmíněný příjem. Dávat lidem peníze za nic se ale nevyplácí

foto: Meltingpot, zdroj: John Perkins, Meltingpot

Tipy redakce

Jak hvězdě Her o trůny sociální média pomohla k depresi

Jak hvězdě Her o trůny sociální média pomohla k depresi

Začalo to poměrně nevinně. Příjemné povídání dvou příjemných lidí. Situace se...

Je to nová planeta naší galaxie? Možná jde jen o černou díru

Je to nová planeta naší galaxie? Možná jde jen o černou díru

Aby nějaký astronom objevil novou planetu v naší sluneční soustavě, to je věc...

S Věrou Jourovou o tom, zda pravda a láska nakonec zvítězí i na internetu

S Věrou Jourovou o tom, zda pravda a láska nakonec zvítězí i na internetu

Také druhý ročník konference Dítě v síti zaštítila a nakonec také i navštívila...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.