fbpx

Proč si bývalého šéfa ČEZu budeme jednou pamatovat také jako muže, který českým dětem pomohl uspět v globalizovaném světě

Zveřejněno: 21. 11. 2018
Přečteno 25299x

Zní to trochu komplikovaně a nevěřil bych, že to může fungovat. Ale ono to funguje skvěle. Martin Roman připravil koncept, při kterém jsou děti vyzvány, aby přečetly knihu. Děti pak musí vyplnit dotazník, který potvrdí, že ji opravdu přečetly. Pak dostanou 50 korun, jež pak věnují na charitativní projekt, který si mohou vybrat na stránkách projektu Čtení pomáhá. Tato školácká filantropie má široký záběr: od pomoci zvířecím útulkům přes podporu hendikepovaným až po různé osvětové projekty.

Související…

Škola nesmí v dětech zabíjet kreativitu, ta nás odlišuje od strojůModerní rychlý věk děti zpomaluje, říká učitelka v mateřské školePatnáct zemí, kde to mají děti ve škole trochu jinak

O Martinu Romanovi se ví, že financuje elitní gymnázia Nový PORG v Praze a Ostravě. Ale méně se ví, že po odchodu z ČEZ vystudoval pedagogiku na University College London a pokouší se o systémovou změnu pro celé české školství. Ta nemá být založená ani tak na technologiích či financích jako spíš na starém dobrém selském rozumu.

Byl jsem optimista, ale kdyby mi někdo řekl, že se našeho programu za osm let zúčastní 240 tisíc dětí, tak bych tomu asi nevěřil.

Proto Roman podporuje i vydávání knih pro učitele, kde se ukazuje, jak se místo kvantity probírané látky zabývat kvalitou předávání informací. Prostě "Teach less, learn more". 

Díky projektu Čtení pomáhá přečetly české děti milion knih a vy jste jeho prostřednictvím rozdali 50 milionů korun. Čekal jste, že to bude takový úspěch?

Děti mají velkou potřebu pomáhat, ale nemají žádné finanční prostředky. Tak jsme jim to umožnili. Asi pomohlo, že se děti vždy dozvědí, co se stalo s jejich darem. My totiž po předání daru uděláme dokumentaci a dítě, které přispělo padesátikorunou, dostane e-mail s poděkováním nebo fotografií toho člověka, kterému pomohlo.  Byl jsem optimista, ale kdyby mi někdo řekl, že se našeho programu za osm let zúčastní 240 tisíc dětí, tak bych tomu asi nevěřil.

Chcete projekt nějak dál rozvíjet, třeba i na mezinárodní úrovni?

Český systém je nastavený tak, že mě to stojí do 10 milionů ročně, což si dovolit mohu, ale třeba ve Velké Británii, kde nyní žiji, by to byl šestinásobný náklad.

Kniha je pod velikým tlakem, vyžaduje totiž delší čas na koncentraci. Zatímco smartphony nás učí spíš řešit spoustu věcí po kratší dobu.

Jsem v jednání s několika britskými charitami, protože bych to tu rád nastartoval. Já jim mohu dát know how, ale oni musí najít způsob, jak to financovat.

Přemýšlíte, že byste do projektu Čtení pomáhá přibral nějaké další filantropy?

Dostal jsem nějaké nabídky, ale zatím si to můžu dovolit dělat celé sám.

roman porg 0298769419

Nejdůležitější událostí pro naši zemi je, jak jsme přišli o demokracii v roce 1948. Tomu by měli učitelé věnovat dostatek času, říká Martin Roman


Co víte o tom čtvrt milionu malých čtenářů, kteří do vašeho programu vstoupili?

Máme o nich množství informací. Víme, ve kterých lokalitách děti čtou, kolik jim je a jaké čtou knihy. Nejvíc čtou ve čtvrté a páté třídě, potom to bohužel dost klesá a nejméně čtou ve věku patnácti a šestnácti let. Pak se to zase malinko mezi sedmnáctým a osmnáctým rokem zvedne.

Jaký vliv má na čtení dětí nástup chytrých telefonů?

Dobrá zpráva je, že prodej tištěných knih neklesá. Nicméně kniha je pod velikým tlakem, vyžaduje totiž delší čas na koncentraci. Zatímco smartphony nás učí spíš řešit spoustu věcí po kratší dobu. Je lákavé se jen podívat na fotku na Instagramu nebo si přečíst nějaký krátký článek na webu.

Učitel to má dnes těžší. Snaží se vtěsnat množství informací do menšího prostoru, který dětem, jež jsou zahlcené dalšími vjemy, pro vnímání učiva zbývá.

Proto také školy na Západě omezují používání mobilních telefonů. Francie teď vydala úplný zákaz smartphonů, i Velká Británie má na většině škol zákaz jejich používání. Je to proto, aby se ty děti dokázaly trošku zklidnit. Ony hltají v obrovském množství informace, ale povrchně.

Jak tedy současná informační exploze ovlivňuje schopnost dětí se učit?

Náš mozek je sice schopen vnímat o něco víc informací než mozek před sto lety, ale objem informací, kterému je vystaven, se za tu dobu podstatně zvětšil. Učitel to má proto mnohem těžší. Snaží se vtěsnat nějaké množství informací do menšího prostoru, který dětem, jež jsou zahlcené dalšími vjemy, pro vnímání učiva zbývá. A navíc, třeba na střední školy nechodí jen ta tři procenta studijně nejnadanějších žáků jako před sto lety, ale mnohem větší procento dětí. Proto nemůžeme vzít stejný objem učiva, který se na gymnáziu studoval tehdy.

Nejsem zastánce toho, aby se rezignovalo na výuku faktů, protože "děti mají přece Google".

Děti ve věku internetu navíc nemusí mít v hlavě všechno to, co museli mít studenti v době, kdy se mohli spolehnout jen na svou paměť a na knihovnu. Nejsem ale zastánce toho, aby se rezignovalo na výuku faktů, protože děti mají přece Google. Aby v něm totiž mohly smysluplně hledat, musí mít něco, čemu já říkám znalostní kotvy. Existují určité informace, které to dítě musí znát, aby si umělo zařadit ostatní fakta. Pedagogové musí vybrat, které kotvy budou děti potřebovat. A ty je třeba učit opakovaně, několikrát během studia. Dneska děti učíme miliardu věcí, ale bez opakování. A ony proto nakonec neumí skoro nic.

Souhlasím, že dítě v 21. století nemusí znát všechna díla Karolíny Světlé, ale musí vědět, kdo byl Hitler nebo Karel IV.

Přesně tak, měly by vědět, v jakém století žili a jaký byl kontext toho, že se dostali k moci. Opravdu ale nemusí vědět, odkdy dokdy trvala mladší doba kamenná.

Dnes děti pomalu ani nevědí, kdo byl Havel a co se stalo v roce 1968.

My třeba máme na gymnáziu Nový PORG definováno, kolik času a čemu se může učitel věnovat. Učitel musí probrat první světovou válku ještě v předposledním roce, aby měl plný rok na moderní dějiny od roku 1920. Moderní dějiny jsou pro nás přece zásadní.

Naprostá většina věcí ve školství totiž nezávisí na penězích. Ale třeba na tom, aby učitel viděl, jestli jeho žáci chápou nebo nechápou.

Nejdůležitější událostí pro naši zemi pak je, jak jsme přišli o demokracii v roce 1948. A na českých školách se tomu dnes běžně věnují pouhé dvě hodiny. Ale to je opravdu málo. Žáci přece potřebují pochopit, jak se mohlo stát, že ještě 20. února 1948 měly demokratické strany většinu v parlamentu a o měsíc později byla Gottwaldova vláda odsouhlasena  stovkou procent poslanců. Něco takového bychom se měli učit alespoň dva měsíce.

Založil jste elitní gymnázia v Praze a Ostravě, ale co děti, které se na elitní střední školu nedostanou?

Můj cíl nebylo jen vytvořit špičkové privátní školy, ale přispět ke změně celého školství. Vydáváme proto knížky pro učitele a připravujeme nové metody výuky i do státních škol. Naprostá většina věcí ve školství totiž nezávisí na penězích. Ale třeba na tom, aby učitel viděl, jestli jeho žáci chápou nebo nechápou. To je základnější věc ve vzdělávání vůbec. Nebo to, že každou informaci si žák musí pětkrát až šestkrát zopakovat, aby mu uvízla v paměti. Samozřejmě, učitelé si zaslouží víc peněz, je to těžká práce. Ale to, co opravdu může zlepšit vzdělávání, nejsou jen peníze, ale především vzdělávání učitelů. Plus zásadní revize osnov.

A jak to s vývojem osnov vypadá?

Dobrá zpráva je, že se v tom něco dělá. Osnovy pro učitele musí být jejich oporou. Nebylo zodpovědné, že jsme v jisté fázi od osnov odešli a nechali jsme to na každé škole. V Česku je totiž jen pár expertů, kteří opravdu rozumí osnovám. Tuhle komplexní znalost nemůžete chtít po každém učiteli.

My učitele motivujeme tím, že jim ukazujeme výzkumy, aby viděli, jak moc můžou svým dětem pomoci, když se systém učení změní.

Naše školy tedy potřebují  změnu osnov, nové učebnice a dát učitelům informace o tom, co je efektivní a co není. A pak jim dát nějakou platformu v rámci školy, na které to můžou rozvíjet. Jedna věc je si to přečíst, jak to má vypadat, a druhá věc je to zavést do praxe. Měli by proto mít čas o tom vzájemně diskutovat a zkoušet si to.

Myslíte, že se podaří tuto změnu v dohledné době prosadit?

Každá změna ve školství bude mít spoustu odpůrců. Musí se prostě dohlédnout, aby se to realizovalo. To, že bude něco viset na ministerském webu, ještě neznamená, že se to nakonec zavede. Učitelé jsou v jádru konzervativní lidé. Ostatně každý z nás je rád na bezpečné půdě. Rádi děláme to, v čem jsme dobří, a dobří jsme obvykle v tom, co děláme dlouho. Takže kromě těch mladých pedagogů, kteří jsou ještě tvární, je  těžké se měnit. Ale my učitele motivujeme tím, že jim ukazujeme výzkumy, aby viděli, jak moc můžou svým dětem pomoci, když se systém učení změní.

Škola je vstupní branou do určité sociální skupiny. Jak se díváte na to, že po 20. století, kdy rostla síla střední třídy, se dnes znovu na Západě rozšiřuje nerovnost mezi bohatými a chudými?

Bohužel s globalizací a s internetem nerovnost roste. Ti dnešní nejbohatší jsou všechno lidé z prostředí internetu. Při normální soutěži na trhu nebylo možné, aby někdo ovládal celý svět. Na internetu to možné je. Dnes se o tom začíná debatovat, že musíme ty největší giganty, jako je Amazon či Google, začít regulovat. Odtamtud pramení největší nerovnost.

V Česku je tradičně relativně silné technické vzdělávání. Poradil byste dnes rodičům, aby tam své děti směrovali?

Technické studium je obecně těžší, tak do něho jde méně mladých lidí. Kdo na to buňky má a má ochotu ho vystudovat, bude mít na trhu práce menší konkurenci. Snáz najde dobře placenou práci. A navíc, technické studium je tak komplexní a náročné, že mu zvýší neuroplasticitu mozku. Já bych třeba poradil kombinace bakaláře na technické škole a pak si udělat nástavbu typu MBA, kde se během jednoho roku naučím vše, co potřebuju vědět o financích a marketingu.

foto: Profimedia, zdroj: Čtení pomáhá

Jan Müller

Jan Müller

Ředitel Flowee. Píše přiměřeně optimisticky o výzvách 21. století. Má rád offline a doma má dvě děti v síti.



Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.